Po listopadu 89 čekali lidé v této zemi mnohé, například ukončení praktik
policejního státu. To bohužel nepřišlo v plné míře, proto na tuto problematiku
trvale poukazuji. Co však rozhodně nečekali je život v bídě a na ubytovnách,
ne-li rovnou na ulici. Jak k této situaci vůbec došlo?
V devadesátých letech začala prudce narůstat nezaměstnanost a k tomu ještě
náklady lidí na živobytí (prudké zvýšení cen potravin, léků, energií, nájmů,
jízdného, privatizace bytů atd.). Lidé kteří přišli o práci již nemohli
zvládnout splácení například bytu, který jim byl dán k odkupu, o možnosti
hypotéky na nový byt ani nemluvě. Náš stát se není schopen o lidi v nouzi vůbec
postarat.
Podle senátora Okamury jsou však tito lidé parazité, kterým se nechce dělat.
Pan senátor zapomíná na to, že dnes je na jedno pracovní místo až 200 zájemců,
navíc řada zaměstnavatelů nechce přijímat například Romy, řada zaměstnavatelů
nechce přijímat například lidi, kteří nemají čistý rejstřík trestů a to ani za
situace, že jejich trestný čin vůbec nesouvisí s nabízenou prací.
Další problém je v tom, že úřady práce lidem práci nehledají či jim s tím
nepomáhají, rovnou vám řeknou, že si jí musíte najít sami. Zcela tak selhává
jeden z účinných nástrojů, jak se dobrat práce.
Pan Okamura se tady nehorázně naváží do lidí, kteří to mají v této zemi velmi
těžké, do nezaměstnaných, matek s dětmi atd. I matky s dětmi tedy nazývá
parazity. Matky, které musejí žít celý měsíc za částku, jež často nestačí ani na
jídlo a základní životní potřeby. Velká část lidí na sociálních dávkách začíná
mít těžce podlomené zdraví, protože se sami často ani nenajedí, aby mohli dát
alespoň dětem něco k jídlu. Naše společnost se tak posouvá někam zpátky k
feudalismu.
Okamura a jeho boj proti těm nejslabším je toho jasným příkladem. Čemu se ale
divit v zemi, kde lidský život má bohužel jen velmi malou hodnotu. 13. května
proběhne v Letech u Písku pietní akt za romské oběti nacismu. Na likvidaci Romů
se za protektorátu podíleli bohužel i etničtní Češi a bohužel vidím, že část
našich spoluobčanů by si to ráda zopakovala.
Autor je členem ústřední rady Strany rovných příležitostí
