Dienstbier, Šabatová: Funkce dětského ombudsmana je potřebná

Česko je podle vládní zprávy o stavu lidských práv za loňský rok jednou z posledních čtyř zemí EU, která zatím nemá dětského ombudsmana. Ochrana práv dětí, pozice ombudsmana a jeho role, to byla část témat, která zazněla v rámci semináře a tiskové konference 18. listopadu v Praze při příležitosti 25. výročí Úmluvy o právech dítěte. Akci uspořádal ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier ve spolupráci se Švédským velvyslanectvím. Záštitu akce poskytl fond OSN (UNICEF).

Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier a veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová nám odpověděli na několik otázek souvisejících  s ochranou práv dětí v Česku.

Potřebujeme dětského ombudsmana?

Anna Šabatová: „Děti by měly mít někoho, kdo se specializuje pouze na ně, kdo jim rozumí a umí naslouchat. A také někoho, kdo umí zjistit, kde je potřeba změn ve společnosti a podat tak účinné návrhy.“

Jiří Dienstbier: „Já si myslím, že by bylo velmi vhodné zřídit funkci dětského ombudsmana, tak abychom měli nezávislý institut k hlídání toho, jak se naplňuje Úmluva o právech dítěte.“

Měl být zřízen úřad dětského ombudsmana?

AŠ: „Ideální by bylo, kdyby se jednalo o samostatnou instituci ochránce práv dětí. Další variantou je rozšířená působnost veřejného ochránce práv o nový  úkol. Přikláním se k  první možnosti.“

JD: „Zatím projednáváme dvě varianty. Ta první je, že by vznikla zcela nezávislá instituce, která by se zabývala ochranou práv dítěte ve formě vyřizování konkrétních stížností dětí, které se na dětského ombudsmana obrátí. A dále z hlediska systémových návrhů vládě a parlamentu. Jakým způsobem nastavovat státní politiku v oblasti ochrany práv dětí nebo případně upravit zákony, aby dětská práva byla lépe chráněna. Druhá možnost je přičlenit dětského ombudsmana ke stávajícímu veřejnému ochránci práv.  Tam je ovšem určitá obava, že by se tato agenda mohla trochu ztrácet v konkurenci s celou řadou věcí v oblasti ochrany práv, které stávající veřejný ochránce vykonává. Na druhou stranu by tam bylo možné využít zkušenosti z podobných oblastí. Kancelář veřejného ochránce práv se zabývá celou řadou věcí v oblasti diskriminace, a v některých případech, už nyní řeší individuální stížnosti dětí nebo jejich zástupců. Tyto zkušenosti a administrativní zázemí, které si kancelář veřejného ochránce  práv  vytvořila, by bylo možné využít.“

Jaký by měl být hlavní úkol dětského ombudsmana?

AŠ: „Tak jak jsou  podobné instituce v Evropě pojaté, tak by se mělo jednat především o preventivní činnost, a jakési působení na systém tzn. hodně naslouchat dětem, být s nimi stále v kontaktu, navštěvovat instituce, školy, dětské domovy a zjišťovat jejich potřeby. Brát děti jako experty na svůj vlastní život. A na základě toho poté působit na politický systém a případné změny zákonů.“

JD: „Jak už jsem říkal jsou to dvě oblasti, jednak řešení konkrétních problémů dětí, které se na dětského ombudsmana obrátí. Zde bude důležité umět s dětmi jednat, tak aby byl tento  vztah  založen na důvěře. A druhou oblastí je systémové řešení ochrany práv dětí, tedy doporučení pro parlament a vládu jak v legislativní i nelegislativní oblasti politiky.“

Proč se v ČR ochraně dětských práv nevěnuje taková pozornost jako v zemích EU?

AŠ: „To je pro mě také velká otázka, proč u nás je tak těžké to prosadit. Kdysi dávno, před 15 lety, se jednalo o obecném ombudsmanovi, to byl také velký problém a trvalo to dlouho,  nyní se situace opakuje s dětským ombudsmanem. Jako kdyby ti co skutečně rozhodují měli pocit, že to není potřeba, ale to je opravdu velký omyl.“

JD: „To proto, že jsme tuto debatu začali o něco později a možná proto se ten způsob ochrany nedomýšlel do důsledků.  Já si nemyslím, že by v české společnosti nebyla vůle chránit práva dětí. Povede-li se debata na toto téma, tak  i v české společnosti bude jednoznačná podpora k tomu aby, se práva dětí efektivně chránila.“

V jakých oblastech jsou nejvíce porušovaná dětská práva?

AŠ: „Myslím si, že těch oblastí, kde je potřeba přidat, zlepšit systémovou ochranu je více. Například je to otázka ústavní výchovy, prevence týrání dětí v rodinách, diskriminace, chudoba. Dnes je asi desetina procent společnosti, kde žijí děti, v takové chudobě, že trpí materiálními nedostatky. To je jedna z věcí, na které by měl dětský ombudsman upozorňovat.“

Jak se na Vás, jako na veřejného ochránce práv mohou děti obrátit?
AŠ: „Na našich webových stránkách www.ochrance.cz. Mohou se tak podívat na to, co vše jim můžeme nabídnout.  Mohou využit e-mail, kdy stačí napsat telefonický kontakt  a my jim obratem zavoláme zpět, a nebo mohou využít přímé  telefonické spojení uvedené na našich stránkách.“