Josef Serinek (Pozn. redakce: někdy též psán Serynek), český Rom,
krycí jméno Černý (1900-1974). Voják v I. světové válce, ve druhé válce vězeň
koncentračního tábora Lety u Písku a posléze partyzánský velitel. Po válce
provozní hospody "U černého partyzána" ve Svitavách.
3.8.1942 byl Josef se svou ženou a pěti dětmi zatčen a deportován českými
protektorátními četníky do tábora Lety u Písku. V Letech u Písku a v Osvětimi-Birkenau
umírají všechny Josefovy děti a žena. Brzy po jejich smrti, či jejich transportu
do Birkenau, dne 15. 9. 1942 z tábora Lety utíká se svým bratrem Karlem Serinkem.
Josef nemá rád válku a zabíjení, dosud ho tíží traumatizující zkušenosti ze
zákopů té předchozí. Chce se ale pomstít a tak s bratrem vykrádají několik
loveckých chat a ozbrojují se loveckými zbraněmi.
Na jaře 1943 umírá Josefův bratr Karel v boji s přesilou četníků, kteří
pročesávají pod vedením nacistů jihočeské lesy a hledají partyzány. Josef jim
uniká a přesunuje se na Vrchovinu, kde se mu podaří navázat kontakt s odbojovou
skupinou Radou tří (R 3) a začíná budovat, převážně z uprchlých sovětských
válečných zajatců, partyzánský oddíl.
Oddíl později přijímá bojové jméno "Čapajev", známější je však pod jménem
"Černý", to podle barvy pleti svého velitele. Mezi nejznámější bojové akce
oddílu Čapajev/Černý patří trestná výprava proti četníkům v Přibyslavi, kteří
zastřelili 2.10.1944 generála Lužu, jednoho z velitelů Rady tří. Josef nebral
četníky do zajetí, vždy si pamatoval zvěrstva a zločiny, kterých se dopouštěli
na bezbranných vězních tábora Lety.
Na konci války, když už je dobojováno, Josef projevuje mezi partyzány
neobvyklý soucit k poraženým nepřátelům. Několikrát zabrání popravám poražených
vojáků wehrmachtu, nebo lynčům německých civilistů.
Josef Serinek po sobě zanechal své paměti, které v 60. letech nadiktoval
historiku Tesařovi. Tyto paměti jsou v současné době připravovány k publikaci.
Josefovi potomci se nedožili konce války, avšak v Příbrami a na Příbramsku,
žijí potomci – děti, vnoučata a pravnoučata jeho bratra Karla. V roce 2014 jsem
vzal vnučku a pravnučku pana Karla Serinka na prasečí farmu v Letech, kde
zemřela část jejich rodiny. Byly tam poprvé. Společně jsme přehodili přes plot
farmy, do hromad prasečího hnoje, květiny.
