Zuzana Kumanová: Slovenská republika má informace o Romech jako nikdy v minulosti. Je to krok k zlepšení nebo ke stigmatizaci?
Romové na Slovensku jsou nejlépe zmapovanou skupinou, lépe než extremisté. Stát má přehled o všech lokalitách, kde žijí, i když se k Romům nehlásí. Zná počet domů a bytů, ale i úroveň materiálního vybavení, je možné zjistit, kolik lidí žije v jednom čísle popisném, zda mají přístup k elektřině, vodě.... jak daleko to mají do školy, do kostela nebo na nádraží. Všechny tyto údaje jsou k dispozici v Atlasu romských komunit, který je zveřejněn na několika internetových stránkách. V letošním roce by měl nákladem téměř 900 000 eur přibýt veřejně přístupný elektronický systém, který bude kromě etnicky citlivých údajů zobrazovat také údaje o projektech realizovaných v jednotlivých lokalitách.
Odůvodnění projektu minulý týden kritizovala parlamentní strana Sloboda a Solidarita (SaS), která se zaměřila na neefektivnost vynaložených prostředků. Cílem projektu financovaného Evropskou unií je analyzovat data z terénního výzkumu a prezentovat je v grafické formě, aby byly informace o Romech co nejdostupnější pro širokou veřejnost. Projekt v hodnotě téměř 900 tisíc eur nevyžaduje kritické hodnocení ministerstva financí, respektive jeho Útvaru hodnoty za peníze, který se vyjadřuje k projektům od jednoho milionu eur výše. Finančně projekt podporuje Ministerstvo investic, regionálního rozvoje a informatizace Slovenské republiky pod vedením Veroniky Remišové, která již v minulosti prokázala svou citlivost či necitlivost vůči romské problematice. Realizátorem a příjemcem je Úřad zmocněnce vlády pro romské komunity, který vede Ján Hero. Je škoda, že vedení úřadu neotevřelo veřejnou debatu o smyslu takového projektu, ale také o smysluplnosti sběru etnicky citlivých údajů o Romech na Slovensku. Čas ukáže, zda z projektu něco vzejde, kdo z něj bude mít prospěch a jaké výhody z něj budou mít Romové, případně jak moc budou takovým projektem stigmatizováni.
Sběr údajů o Romech není novinkou, sčítání lidu zavedla již Marie Terezie a její syn Josef II. Sčítání lidu se vine dějinami Romů jako všudypřítomný prvek. Zákon o potulných cikánech z roku 1927 zavedl problematiku tzv. cikánských legitimací a kočovných listů. Součástí tohoto přístupu byla centrální evidence Romů v Praze. Soupisy Romů se staly také základem pro cílené vyvražďování Romů během druhé světové války. Poválečné období nebylo výjimkou, evidence “občanů cikánského původu” byla poměrně přesná. S příchodem demokracie Romové očekávali, že se zbaví “céčka” u svého jména v evidenci obyvatel nebo na úřadech práce, aby jejich etnická příslušnost byla svobodným, a nikoli vnuceným a znevýhodňujícím rozhodnutím někoho jiného.
V roce 2004 vznikl na Slovensku první Atlas romských komunit (mimochodem pod záštitou Ivety Radičové, pozdější premiérky Slovenské republiky). Metodika sběru dat pracovala s připsanou identitou, tj. jako romské komunity byly identifikovány obce, které starostové a další místní aktéři označují za romské a jejich obyvatelé za Romy. Mimochodem, Iveta Radičová dodnes vlastní ochrannou známku pro Atlas romských komunit. V roce 2013 byl vytvořen další Atlas romských komunit s mírně pozměněnou metodikou oproti předchozímu. A vzhledem k tomu, že v praxi se Atlas stal podkladem pro výkon státní politiky, stal se rázem důležitým nástrojem. Sami autoři zdůraznili, že atlas by neměl být vnímán jako seznam marginalizovaných komunit, ale měl by sloužit pouze jako východisko pro plánování. Bohužel na základě Atlasu bylo identifikováno 153 obcí, které pak mohly po celé programovací období (2014-2021, ale v podstatě až do současnosti) čerpat podporu z fondů EU. Tento přístup byl kritizován, ale v praxi se nic nezměnilo.
V roce 2018 proběhl nový terénní sběr dat o Romech, který se stal základem pro Atlas romských komunit 2019. Opět došlo ke změnám v metodice a i výsledná data vzbudila nejen pozdvižené obočí, ale i reálné pochybnosti o záměrech a výsledcích. Petržalka vyšla v tomto sběru jako čtvrtá nejlidnatější lokalita, v níž žijí Romové, s počtem osob s připsanou romskou identitou 5 150. Petržalka je panelové sídliště v Bratislavě, kde není žádné ghetto, žádná romská bytovka, a i když tam Romové žijí, jsou rozptýleni. Otázka, jak byly tyto rodiny a osoby evidovány, zůstává nezodpovězena. Neobvyklé je, že podklady a publikaci vydal bývalý zmocněnec Ábel Ravasz pod svým jménem v době, kdy již nebyl vládním zmocněncem.
Kromě toho, že Atlas může sloužit k přípravě veřejných politik, má jeho použití různé konotace. Od toho, že Romové ve vyloučených lokalitách jsou citliví na svou identitu a nemají zájem ji zdůrazňovat, až po to, že v lokalitách s vysokým podílem marginalizovaných komunit klesají ceny nemovitostí, a proto většina nemá zájem na tom, aby obec byla na takovém seznamu.
Od prvního Atlasu v roce 2004 se společnost i vnímání práce s identitou v Evropě posunuly. Evropské instituce k této problematice přistupují velmi citlivě a uvědomují si, že hranice mezi zneužitím a poškozením osobních práv a důstojnosti lidí je tenká. Na Slovensku tuto citlivost zatím nemáme. Možná by předražený a nepříliš smysluplný projekt elektronizace údajů o romských komunitách, na který upozornili poslanci Národní rady, mohl otevřít debatu o smysluplnosti shromažďování etnicky citlivých údajů na základě přisuzované identity.
