romea - logo
29. září 2016 (čtvrtek)
svátek má Michal
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Oceněný film Saulův syn přináší hraniční blízkost koncentráku

7.7.2015 13:55
Foto: screenshot z traileru filmu Saulův syn
Foto: screenshot z traileru filmu Saulův syn

Teprve debutující režisér László Nemes-Nagy získal letos Velkou cenu poroty na canneském festivalu za film Saul fia (Saulův syn). "Příběh z koncentráku", který svou výstavbou a (také přiznaným) poselstvím obkresluje kontury příběhu o Vykoupení sklízí mimořádné úspěchy od samého začátku své pouti evropskými kinosály.

Druhotné reflexe podstaty holokaustu vycházejí často planě. Realita lágrů a zejména hledisko její mechanické, automatizované podoby, se na základě většiny současných literárních či filmových ztvárnění jeví jako neadekvátně popisné, ploché, nesugestivní; množství z pokusů o abstraktnější metaforické ztvárnění pak často selhává na neúměrném patosu či snahách o netradiční, „hluboké lidství“ akcentující výklady (viz např. Begniniho Život je krásný, jenž není ničím jiným, než pokusem o jakousi Amelii z Osvětimi). Debutový film maďarského režiséra Lászlóa Nemese-Nagye se dosavadním fimařským přístupům vymyká obdobně jako to na literárním poli činí román Kaddiš za nenarozené dítě Imreho Kertésze.

Máme zde, dejme tomu, vzdělaného příjemce, který už o holocaustu načetl, nakoukal i napřemýšlel své a který v sobě tudíž nosí veškerou sumu konkrétních, ale též přenesených představ a interpretací, které se s daným tématem pojí. Bude to právě on, jemuž zážitek z filmu Saulův syn přinese břitkou konfrontaci s fantaziemi, které až dosud pěstoval. Stav bytostného šoku, který vnímavý a poučený divák zažije během sledování tohoto filmu pak bude vyplývat zejména ze skutečnosti, že se ocitne tváří v tvář přístupu, který jej nevede ani k roli distancovaného sledovatele černobílých obrázků z lágrů, ani k brutálnímu pokusu o přímé, filmovými prostředky pokoušené osobní vtažení do děje způsobem, jakým tak činí kupříkladu vynikající sovětské drama Jdi a dívej se.

Saulův syn sleduje pohyb svého hrdiny skrze neodbytně ulpívající jednosměrné oko kamery, která neevokuje ani totální odstup, ani pseudoidentifikaci s aktérem, nýbrž představuje jakýsi mezistupeň neúprosného zaměření na jediného, arbitrárního, účastníka – toho, kterým by mohl být, JE, každý z lidí. V brutálním protikladu ke statičnosti obvyklých koncentráčnických výjevů – fotkám vězňů tísnících se na pryčnách, ostnatému drátu, rozličným hromadám: šatů, bot, věcí, lidí... se prostřednictvím Nemesova filmu ocitáme v samém kinetickém středu lágru, jehož kulisu tvoří neustávající změť šumů, hlasů, šepotu, nářku a evropské jazykové babylonie. V místě, kde všechny smysly zůstávají, hnány sebezáchovným instinktem, nepřetržitě napjaty do krajnosti, zatímco se mysl, neméně sebezáchovně, noří za clonu mechanické otupělosti. Žádná existenciální úzkost s jejím ex-post luxusem, ba dokonce ani palčivý živočišný strach. Jen paralýza a redukovaný, nanejvýš úsporný modus prosté sebezáchovy, přečkávání z minuty na minutu. Nadevšechno zřetelně tu vyvstává, že nic nemůže být téhle realitě vzdálenější než pojmy, zkamenělé v symboly. Pojmy jako je „druhá světová válka“, „genocida“ či „hitler“, informace, jejichž obsah byl už předem vyprázdněn společně s prvním zaklapnutím brány Osvětimi.

S filmem Saulův syn sledujeme audiovizuální zhmotnění kafkovského pekelného soukolí, fungujícího jako samostatný živý organismus. Úvodní dvacetiminutovka, sledující rutinu „zaměstnanců“ tzv. Sonderkommanda dosahuje maxima zlověstnosti skrze vyděšenou poddajnost a mechaničnost konání aktérů, navzájem se chaoticky protínajících během jatečního rituálu, kterému nechybí ani moment symbolického uklidňujícího poplácání dobytčete po hlavě těsně před exekucí. Bez nadsázky infernální kakofonie hlasů zaznívající zevnitř plynové komory je spolu s boschovskou vizí běsuplné hromadné noční likvidace u jam jedním z nejhraničnějších filmových momentů všech dob.

Saulův syn nalézá citlivého diváka ve stavu instinktivního popření a touhy viděnému utéci. Je naprostým triumfem tvůrců, že po zhlédnutí jejich filmu mu již nikdy utéci nelze.

Film Saulův syn (Saul fia) je maďarské filmové drama z roku 2015. V jeho centru stojí postava maďarského židovského vězně Ausländera, přiřazeného k tzv. Sonderkommandu, neboli také "komandu smrti". Příběh o muži, který se v krajních podmínkách lágru upne k možnosti zachování vlastní lidskosti pronikl v roce 2015 do canneského výběru a získal zde jedno z největších ocenění, Velkou cenu poroty.

VIDEO

Přečteno: 1264x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Film, Recenze, Kultura, Maďarsko



HLAVNÍ ZPRÁVY

Soud začal 26. září 2016 v Praze znovu projednávat případ bývalých členů Dělnické strany a dalších extremistů, kteří jsou viněni z propagace neonacismu. Na snímku zleva jsou obvinění Michaela Dupová, Richard Lang a Petr Fryč. (FOTO: ČTK)

Soud obnovil proces v kauze propagace neonacismu, trvá šest let

26.9.2016 20:57
V obnoveném hlavním líčení dnes před Obvodním soudem pro Prahu 1 stanuli tři z osmi lidí, kteří čelí obžalobě z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Vinu odmítají. V případu jde o podezření z propagace neonacismu, například uskupení Národní odpor (NO), nebo pořádání neonacistických akcí. Hrozí jim tři až osm let vězení. V minulosti soud všech osm lidí zprostil obžaloby, toto rozhodnutí ale bylo zrušeno.
 celý článek

Ian Hancock. (FOTO: Wikimedia Commons)

Profesor Ian Hancock k soutěžím Miss Roma: Naše dívky nepotřebují prodávat svou krásu

26.9.2016 16:40
Finále šestnáctého ročníku soutěže Československá Miss Roma, které se konalo v sobotu 24. září v Hodoníně, vzbudilo mnoho různých reakcí. Vedle komentářů na sociálních sítích se ve svém článku na serveru Romea.cz k soutěžím romské krásy vyjádřil kriticky Petr Uhl. Uveřejňujeme i pohled romského historika a univerzitního profesora žijícího v USA, Iana Hancocka.
 celý článek

Tereza Heková. (FOTO: Jan Mihaliček)

Tereza Heková: Chovám se k lidem tak, jak se oni chovají ke mně

26.9.2016 14:02
Na střední odborné škole v Mostě vystudovala obor Veřejná správa. Dnes se mu věnuje i na vysoké – ve třetím ročníku soukromého CEVRO Institutu. Po studiích by v něm ráda působila i profesně. „Žádným životním mottem se neřídím, chovám se k lidem tak, jak se chovají oni ke mně,“ říká dvaadvacetiletá Tereza Heková.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo