romea - logo
14. prosince 2018 (pátek)
svátek má Lýdie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Klapka: Magnuskův přešlap potřetí (Bastardi 3)

Praha, 26.11.2012 15:45, (ROMEA)
Tomáš Magnusek... inventor, scénárista, režisér, producent, autor a hlavní hrdina v jedné osobě.
Tomáš Magnusek... inventor, scénárista, režisér, producent, autor a hlavní hrdina v jedné osobě.

Není obvyklé, aby poslední díl filmového cyklu byl zároveň autorovou prvotinou. Fakt, že je závěrečný díl bastardí trilogie Magnuskovým režijním debutem, může být pro leckoho překvapením: autor scénáře totiž i o předchozích dvou dílech hovoří jako o svých filmech. U prvních dvou je však podepsán pouze pod scénářem, režie se ujali Petr Šícha (Bastardi, 2010) a Jan Lengyel (Bastardi II., 2011). A není to jediný husarský kousek, který se mladému tvůrci Tomáši Magnuskovi povedl. Filmová trilogie „Bastardi“ patří mezi nejdiskutovanější a nejkontroverznější české filmy poslední doby. Závěrečný díl Bastardů je raritou ještě po další stránce: jako herci v nich účinkovali hned dva senátoři, Tomáš Töpfer a Petr Pakosta, a protože se premiéra filmu konala v době vrcholící volební kampaně, v níž se oba snažili obhájit své křeslo, můžeme tento film s trochou nadsázky považovat za zřejmě nejdelší klip letošní předvolební kampaně.

Jak se třicátníkovi s průměrným intelektem, bez vzdělání a zkušeností v oboru filmové tvorby podařilo prorazit ve světě filmu? Jak je možné, že se mu podařilo do filmu s pochybným příběhem a potenciálně rasistickým scénářem obsadit i celou řadu zvučných jmen? Je nesporné, že má charisma, jímž dokáže – možná jen dočasně – okouzlit a přesvědčit…

Je to autor zaujatý, tvořící – podle svých vlastních slov – angažovaný film, jímž chce napomoci prosazení svých názorů na inkluzivní vzdělávání a zabránit rušení zvláštních (praktických) škol. Všechny příběhy, které mají podle tvrzení autora svůj předobraz v reálných událostech, k nimž došlo na několika různých školách, jsou však zhuštěny v čase a vměstnány do prostoru jediné školy na malém městě. Tím vzniká děsivý obraz zvláštní školy jako jakéhosi inferna, kde slovník žáků je natolik drsný, že by se červenal i Bukowski, toalety slouží především jako místo k uspokojení sexuálních potřeb a šikana je na denním pořádku. To, že obětí je vždy nevinné dítě světlé pleti a útočníci jsou zpravidla snědí a černovlasí, asi netřeba zdůrazňovat. V takovém prostředí pochopitelně nemá ani smysl uvažovat o nějakém pokusu o vzdělání, školní výuku je třeba především přežít (když máte štěstí, nevrazí vám kamarádi vteřinové lepidlo do zadku), dlouhou chvíli si žáci zkracují například sledováním porna v učebně výpočetní techniky. Proto není problém, když chybějícího učitele zastoupí uklízečka. Jeho práci zvládne přeci hravě.

Film otevírá brutální scéna vraždy, jejíž dramatičnost je ještě podtržena ledově klidným, rozvážným a mírně hloubavým výrazem učitele Majera. Kdo viděl předchozí díly trilogie, marně přemítá, proč zavraždění chlapci ožili. To se však záhy vysvětlí – vše byl jen zlý sen, do něhož se vkradla vzpomínka na krutou pomstu. Další vzpomínky se již vracejí v bdělém stavu a tvoří podstatnou část filmu. Zatímco škola řeší své „každodenní“ problémy s nezvladatelnými žáky a šikanou na jedné straně a nedostatkem pedagogů na straně druhé, učitel Majer (Tomáš Magnusek) prchá a skrývá se před zákonem. Během náhodných setkání, kdy se hrozba z jeho prozrazení stává skutečností, vychází najevo, že místní lidé s učitelem sympatizují a jeho hrůzný čin schvalují jako legitimní reakci na vraždu Majerovy sestry.

Protrpíme-li se samoúčelně brutálními a vulgárními scénami až do závěrečné části filmu, dočkáme se nechtěně komických průpovídek vyšetřovatelů, kteří zřejmě tráví veškerý volný čas sledováním amerických detektivních seriálů: „Dříve nebo později udělá chybu. A my ho dostaneme.“ A skutečně, poté, co se Majer dočte o smrti svého dědečka (Pavel Landovský), mají už kriminalisté snadnou práci: stačí, když si na uprchlíka počkají na hřbitově. Ten tuší, že se žene do pasti, zprvu váhá, úcta k zemřelému je však nakonec silnější než pud sebezáchovy. Z jakéhosi absurdního důvodu cestou na hřbitov sebere psa, snad aby byl ještě více nápadný, a pak se již film chýlí ke svému vyvrcholení: úprk a šílená honička s policií, při níž je Majer v závěru obklíčen a dopaden na kruhovém objezdu. K incidentu se náhodou (!) připletou Majerovi rodiče, kteří scénu sledují s tragickým výrazem ve tváři.

Magnusek chtěl poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, ale namísto toho ukazuje české zvláštní školy v celé jejich ubohosti

Majer je zatčen; převoz k soudu autor využil k vytvoření další „hitové“ scény: skupina Romů se bouří a pokouší se přelézt do budovy soudu přes plot (jako obyvatelka města, kde se tato scéna natáčela, mohu potutelně dodat, že všichni místní dobře vědí, že hlavní vchod je z druhé strany), a když se jim to nedaří, pokouší se alespoň zdemolovat policejní auto. K soudu se vydává i spořádaná skupinka krátkovlasých mladíků v tradičních neonáckovských stejnokrojích, ti se však rozdivočelých Romů zaleknou a urychleně odcházejí. Zda se jim podařilo najít hlavní vchod, nevíme.

Následné soudní líčení je nejslabší částí filmu a je bohužel i špatnou vizitkou autora scénáře. Tam, kde má autor prostor excelovat a ukázat svůj um v brilantně krojených promluvách, uchyluje se Magnusek k bezradnému kroku – namísto slov hlavních aktérů zní pouze doprovodná hudba. Scéna se vleče neúnosně dlouho, dokud diváky nepřijde zachránit Jan Tříska v roli advokáta – zřejmě jediný skutečný herec na plátně. Tomu již Magnusek-scenárista dopřeje hlasu, ani na tomto místě se ale nezdrží zcela zbytečně expresivních vulgarit. Soudní líčení přináší katarzi: občané města se přidávají na stranu učitele, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a zavraždil tři děti jako pomstu za smrt své sestry. Vražda podle jejich chápání práva není v tomto případě zločin a Majer by měl být osvobozen.

Happyend se však nekoná: zvláštní školy jsou nařízením ministerstva školství s okamžitou platností zrušeny. Nastává tak mírně absurdní situace, kdy uprostřed školního roku, během školního dne, učitelé odvádějí jednotlivé žáky ze zvláštní školy do běžných škol. Romský chlapec vzbudí ve třídě složené ze samých světlovlasých dívenek (!) mírnou paniku, ale i zvědavost. Závěr filmu přináší explicitně vyjádřené ponaučení: nesmíme nečinně přihlížet zlu! A podprahové sdělení: jinak snědí mladíci nepřestanou ubližovat světlovlasým dívkám.

Tomáš Magnusek chtěl v trilogii poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, a upozornit na nebezpečí, které podle něj znamenají plány na zrušení zvláštních/praktických škol. Inkluzivní vzdělání by se podle něj mělo týkat pouze tělesně, případně mentálně postižených, nikoli dětí ze sociálně vyloučených lokalit či dětí jinak po sociální stránce hendikepovaných. Zde je na místě citovat, co autor na dané téma uvedl v rozhovoru pro internetovou televizi MVTV.cz: „To jsou někdy takový typy – ne všechny samozřejmě – ale někdy jsou to opravdu typy velmi složité – chováním, celkovým sestavením osobnosti… A on vám stačí v tý třídě jeden takovej bastard, a co vám s tou třídou udělá, je neskutečný. Teď se ruší školy, když dáme do třídy dvacet běžných dětí a k nim pět dětí ze zvláštní školy, z nichž dva budou bastardi jako hrom, k tomu tam budou děti s menším mentálním nebo zdravotním postižením… A teď si v tý třídě s třiceti žáky učte.“

Magnusek však – snad nechtěně – umožňuje divákovi i jiný úhel pohledu. Chtěl poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, ale namísto toho ukazuje české zvláštní školy v celé jejich ubohosti: do očí bijící nepoměr romských a neromských dětí, nekvalifikovaní učitelé, kteří svou práci neberou vážně (učitelka má puštěný mobil při výuce, klidně opustí třídu kvůli telefonátu, v tu dobu ve třídě dochází k šikaně), suplování, během kterého vede hodinu uklízečka, používání tělesných trestů… Česká společnost v celé své odpornosti. Odpudiví, zpocení, obtloustlí chlapíci, stárnoucí, zakomplexované ženy. Ani jediný člověk, z něhož by byla cítit aspoň špetka naděje, špetka energie.

Tvůrci se urputně brání obviněním z rasistického vyznění filmu a z rasistických názorů; jejich argumenty jsou však chabé; to, že Magnusek učil na zvláštní škole a jeho žena je údajně poloviční Romka coby důkaz absence rasistického – či přesněji anticiganistického – uvažování nestačí. Nejlépe se o tom přesvědčíme za pomoci biblického „po ovoci poznáte je“: množství a obsah anticiganisticky zaměřených příspěvků v diskusích k filmu je zarážející; nechybí ani návrhy na plošnou likvidaci celého etnika (s mnoha souhlasnými názory). Na serveru youtube.com je nejpopulárnější scéna z filmu ta, kde se učiteli Majerovi podaří zesměšnit romského otce.

VIDEO

Markéta Rajotová
Přečteno: 5448x

Kam dál:

Štítky:  

Kultura, Recenze, Film, RV, RV 11/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Budova Evropské komise v Bruselu (FOTO: Sébastien Bertrand, Wikimedia Commons)

Patnáct evropských organizací vyzývá země EU, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020

11.12.2018 16:26
Minulý týden koalice patnácti romských organizací a organizací bojujících proti rasismu vyzvala Radu EU a vlády evropských zemí, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020. Evropská Komise předložila návrh k tomuto závazku evropskému parlamentu a Radě EU minulý týden.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Agentura AP: Romské rodičky se ve slovenských nemocnicích střetávají s rasismem i fyzickým násilím

11.12.2018 11:10
V některých slovenských nemocnicích několik dní po porodu zadržují rodičky proti jejich vůli. Ve svém původním materiálu to včera napsala agentura AP. Podle ní opatřením trpí zejména ženy romského původu, ke kterým se nemocniční personál navíc chová hrubě až násilně. Slovenské ministerstvo zdravotnictví se proti tomuto tvrzení na dotaz ČTK důrazně ohradilo, stejně jako nemocnice v Kežmarku, kde agentura AP získala materiál pro svou reportáž.
 celý článek

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková v rozhovoru pro romeatv.

Zmocněnkyně pro lidská práva: Společnost nemá lidská práva za úplně důležitou věc, kritika neziskovek je špatná a problematická

9.12.2018 17:39
Česká společnost nepovažuje lidská práva dostatečně za důležitou záležitost. Panuje spíš názor, že už jsou prosazena a není potřeba je dál chránit. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková to řekla ČTK při příležitostí Dne lidských práv, který připadá na 10. prosince. Za velký problém zmocněnkyně považuje výpady vůči neziskovým organizacím. Den lidských práv se připomíná na výročí, kdy valné shromáždění OSN přijalo v roce 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo