romea - logo
24. května 2018 (čtvrtek)
svátek má Jana
Loading
rozšířené vyhledávaní

Klapka: Magnuskův přešlap potřetí (Bastardi 3)

Praha, 26.11.2012 15:45, (ROMEA)
Tomáš Magnusek... inventor, scénárista, režisér, producent, autor a hlavní hrdina v jedné osobě.
Tomáš Magnusek... inventor, scénárista, režisér, producent, autor a hlavní hrdina v jedné osobě.

Není obvyklé, aby poslední díl filmového cyklu byl zároveň autorovou prvotinou. Fakt, že je závěrečný díl bastardí trilogie Magnuskovým režijním debutem, může být pro leckoho překvapením: autor scénáře totiž i o předchozích dvou dílech hovoří jako o svých filmech. U prvních dvou je však podepsán pouze pod scénářem, režie se ujali Petr Šícha (Bastardi, 2010) a Jan Lengyel (Bastardi II., 2011). A není to jediný husarský kousek, který se mladému tvůrci Tomáši Magnuskovi povedl. Filmová trilogie „Bastardi“ patří mezi nejdiskutovanější a nejkontroverznější české filmy poslední doby. Závěrečný díl Bastardů je raritou ještě po další stránce: jako herci v nich účinkovali hned dva senátoři, Tomáš Töpfer a Petr Pakosta, a protože se premiéra filmu konala v době vrcholící volební kampaně, v níž se oba snažili obhájit své křeslo, můžeme tento film s trochou nadsázky považovat za zřejmě nejdelší klip letošní předvolební kampaně.

Jak se třicátníkovi s průměrným intelektem, bez vzdělání a zkušeností v oboru filmové tvorby podařilo prorazit ve světě filmu? Jak je možné, že se mu podařilo do filmu s pochybným příběhem a potenciálně rasistickým scénářem obsadit i celou řadu zvučných jmen? Je nesporné, že má charisma, jímž dokáže – možná jen dočasně – okouzlit a přesvědčit…

Je to autor zaujatý, tvořící – podle svých vlastních slov – angažovaný film, jímž chce napomoci prosazení svých názorů na inkluzivní vzdělávání a zabránit rušení zvláštních (praktických) škol. Všechny příběhy, které mají podle tvrzení autora svůj předobraz v reálných událostech, k nimž došlo na několika různých školách, jsou však zhuštěny v čase a vměstnány do prostoru jediné školy na malém městě. Tím vzniká děsivý obraz zvláštní školy jako jakéhosi inferna, kde slovník žáků je natolik drsný, že by se červenal i Bukowski, toalety slouží především jako místo k uspokojení sexuálních potřeb a šikana je na denním pořádku. To, že obětí je vždy nevinné dítě světlé pleti a útočníci jsou zpravidla snědí a černovlasí, asi netřeba zdůrazňovat. V takovém prostředí pochopitelně nemá ani smysl uvažovat o nějakém pokusu o vzdělání, školní výuku je třeba především přežít (když máte štěstí, nevrazí vám kamarádi vteřinové lepidlo do zadku), dlouhou chvíli si žáci zkracují například sledováním porna v učebně výpočetní techniky. Proto není problém, když chybějícího učitele zastoupí uklízečka. Jeho práci zvládne přeci hravě.

Film otevírá brutální scéna vraždy, jejíž dramatičnost je ještě podtržena ledově klidným, rozvážným a mírně hloubavým výrazem učitele Majera. Kdo viděl předchozí díly trilogie, marně přemítá, proč zavraždění chlapci ožili. To se však záhy vysvětlí – vše byl jen zlý sen, do něhož se vkradla vzpomínka na krutou pomstu. Další vzpomínky se již vracejí v bdělém stavu a tvoří podstatnou část filmu. Zatímco škola řeší své „každodenní“ problémy s nezvladatelnými žáky a šikanou na jedné straně a nedostatkem pedagogů na straně druhé, učitel Majer (Tomáš Magnusek) prchá a skrývá se před zákonem. Během náhodných setkání, kdy se hrozba z jeho prozrazení stává skutečností, vychází najevo, že místní lidé s učitelem sympatizují a jeho hrůzný čin schvalují jako legitimní reakci na vraždu Majerovy sestry.

Protrpíme-li se samoúčelně brutálními a vulgárními scénami až do závěrečné části filmu, dočkáme se nechtěně komických průpovídek vyšetřovatelů, kteří zřejmě tráví veškerý volný čas sledováním amerických detektivních seriálů: „Dříve nebo později udělá chybu. A my ho dostaneme.“ A skutečně, poté, co se Majer dočte o smrti svého dědečka (Pavel Landovský), mají už kriminalisté snadnou práci: stačí, když si na uprchlíka počkají na hřbitově. Ten tuší, že se žene do pasti, zprvu váhá, úcta k zemřelému je však nakonec silnější než pud sebezáchovy. Z jakéhosi absurdního důvodu cestou na hřbitov sebere psa, snad aby byl ještě více nápadný, a pak se již film chýlí ke svému vyvrcholení: úprk a šílená honička s policií, při níž je Majer v závěru obklíčen a dopaden na kruhovém objezdu. K incidentu se náhodou (!) připletou Majerovi rodiče, kteří scénu sledují s tragickým výrazem ve tváři.

Magnusek chtěl poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, ale namísto toho ukazuje české zvláštní školy v celé jejich ubohosti

Majer je zatčen; převoz k soudu autor využil k vytvoření další „hitové“ scény: skupina Romů se bouří a pokouší se přelézt do budovy soudu přes plot (jako obyvatelka města, kde se tato scéna natáčela, mohu potutelně dodat, že všichni místní dobře vědí, že hlavní vchod je z druhé strany), a když se jim to nedaří, pokouší se alespoň zdemolovat policejní auto. K soudu se vydává i spořádaná skupinka krátkovlasých mladíků v tradičních neonáckovských stejnokrojích, ti se však rozdivočelých Romů zaleknou a urychleně odcházejí. Zda se jim podařilo najít hlavní vchod, nevíme.

Následné soudní líčení je nejslabší částí filmu a je bohužel i špatnou vizitkou autora scénáře. Tam, kde má autor prostor excelovat a ukázat svůj um v brilantně krojených promluvách, uchyluje se Magnusek k bezradnému kroku – namísto slov hlavních aktérů zní pouze doprovodná hudba. Scéna se vleče neúnosně dlouho, dokud diváky nepřijde zachránit Jan Tříska v roli advokáta – zřejmě jediný skutečný herec na plátně. Tomu již Magnusek-scenárista dopřeje hlasu, ani na tomto místě se ale nezdrží zcela zbytečně expresivních vulgarit. Soudní líčení přináší katarzi: občané města se přidávají na stranu učitele, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a zavraždil tři děti jako pomstu za smrt své sestry. Vražda podle jejich chápání práva není v tomto případě zločin a Majer by měl být osvobozen.

Happyend se však nekoná: zvláštní školy jsou nařízením ministerstva školství s okamžitou platností zrušeny. Nastává tak mírně absurdní situace, kdy uprostřed školního roku, během školního dne, učitelé odvádějí jednotlivé žáky ze zvláštní školy do běžných škol. Romský chlapec vzbudí ve třídě složené ze samých světlovlasých dívenek (!) mírnou paniku, ale i zvědavost. Závěr filmu přináší explicitně vyjádřené ponaučení: nesmíme nečinně přihlížet zlu! A podprahové sdělení: jinak snědí mladíci nepřestanou ubližovat světlovlasým dívkám.

Tomáš Magnusek chtěl v trilogii poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, a upozornit na nebezpečí, které podle něj znamenají plány na zrušení zvláštních/praktických škol. Inkluzivní vzdělání by se podle něj mělo týkat pouze tělesně, případně mentálně postižených, nikoli dětí ze sociálně vyloučených lokalit či dětí jinak po sociální stránce hendikepovaných. Zde je na místě citovat, co autor na dané téma uvedl v rozhovoru pro internetovou televizi MVTV.cz: „To jsou někdy takový typy – ne všechny samozřejmě – ale někdy jsou to opravdu typy velmi složité – chováním, celkovým sestavením osobnosti… A on vám stačí v tý třídě jeden takovej bastard, a co vám s tou třídou udělá, je neskutečný. Teď se ruší školy, když dáme do třídy dvacet běžných dětí a k nim pět dětí ze zvláštní školy, z nichž dva budou bastardi jako hrom, k tomu tam budou děti s menším mentálním nebo zdravotním postižením… A teď si v tý třídě s třiceti žáky učte.“

Magnusek však – snad nechtěně – umožňuje divákovi i jiný úhel pohledu. Chtěl poukázat na to, jak jsou některé děti kruté, ale namísto toho ukazuje české zvláštní školy v celé jejich ubohosti: do očí bijící nepoměr romských a neromských dětí, nekvalifikovaní učitelé, kteří svou práci neberou vážně (učitelka má puštěný mobil při výuce, klidně opustí třídu kvůli telefonátu, v tu dobu ve třídě dochází k šikaně), suplování, během kterého vede hodinu uklízečka, používání tělesných trestů… Česká společnost v celé své odpornosti. Odpudiví, zpocení, obtloustlí chlapíci, stárnoucí, zakomplexované ženy. Ani jediný člověk, z něhož by byla cítit aspoň špetka naděje, špetka energie.

Tvůrci se urputně brání obviněním z rasistického vyznění filmu a z rasistických názorů; jejich argumenty jsou však chabé; to, že Magnusek učil na zvláštní škole a jeho žena je údajně poloviční Romka coby důkaz absence rasistického – či přesněji anticiganistického – uvažování nestačí. Nejlépe se o tom přesvědčíme za pomoci biblického „po ovoci poznáte je“: množství a obsah anticiganisticky zaměřených příspěvků v diskusích k filmu je zarážející; nechybí ani návrhy na plošnou likvidaci celého etnika (s mnoha souhlasnými názory). Na serveru youtube.com je nejpopulárnější scéna z filmu ta, kde se učiteli Majerovi podaří zesměšnit romského otce.

VIDEO

Markéta Rajotová
Přečteno: 5190x

Kam dál:

Štítky:  

Kultura, Recenze, Film, RV, RV 11/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

V městečku Saintes Marie de la Mer na jihu Francie se každoročně koná tradiční pouť k uctění Kali Sáry. (FOTO: Wikimedia Commons)

Ve čtvrtek začíná ve Francii tradiční oslava romské patronky Kaľi Sáry

22.5.2018 22:15
Již tento čtvrtek začíná v jihofrancouzském městečku Saintes Maries de la Mer tradiční romská pouť, na kterou se sjíždějí Romové ze všech koutů světa, aby uctili svou patronku černou Sáru. Na několik dní tak jinak poklidné městečko ožívá romskou hudbou všech stylů. Tradice této pouťě, která oslavuje kromě Kaľi Sáry také svaté Marie Jakobé a Salomé, sahá až do středověku.
 celý článek

Brutální zákrok slovenských policistů 16. dubna 2017 ve Zborově, okres Bardejov. (FOTO: repro ERRC)

videoBrutální zásah proti Romům ve Zborově: Policejní inspekce uzavřela vyšetřování, nešlo o trestný čin

22.5.2018 16:45
Po roce vyšetřování brutálního policejního zásahu, který se odehrál loni v květnu v romské osadě ve Zborově u Bardějova, policejní inspekce případ uzavřela, podle ní policie nepochybila. Informuje o tom RTVS.
 celý článek

Ida Kelarová 26. 10. 2017 na chodbě Krajského soudu v Děčíně, který řešil případ napadení romských dětí a střelby na táboře v Jiřetíně pod Jedlovou v létě 2016. (FOTO: František Bikár, Romea.cz)

Svědek v případu střelby na romském táboře: Děti se bály a plakaly. Střelec nadával pořadateli že je zm.. cikánskej a buzerant

22.5.2018 16:09
Výslechem dalších svědků pokračovalo dnes u děčínského okresního soudu projednávání střelby na táboře romského pěveckého sboru. Obžalobě z výtržnictví čelí Martin Kout, který podle obžaloby předloni u dětského tábora v Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku střílel a rasisticky nadával jeho účastníkům. Na táboře byly romské děti. Kout již dříve jakoukoli vinu odmítl, hrozí mu dva roky vězení.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

 

Další články z rubriky







..
romea - logo