romea - logo
19. srpna 2019 (pondělí)
svátek má Ludvík
Loading
rozšířené vyhledávaní

Erika Olahová: Sedmé patro

Praha, 31.12.2014 13:06, (ROMEA)
Ilustrační FOTO
Ilustrační FOTO

V tom bytě jsem byla jako spoutaná. Bydleli tam lidičkové, pro který jsem žila, a byli tak malí, že můj život bez nich neměl žádný význam. A tak jsem tam s manželem a dětmi prožívala nejkrásnější dny svého života.

Svoji nezkrotnou povahu jsem projevovala o to více v práci. Jako pomocná síla jsem měla neuvěřitelné možnosti trápit nejen své spolupracovníky, ale i nadřízené. Dodnes mi nejde do hlavy, jak mi to mohli trpět. Nejednou se stalo, že když se dělalo jídlo na víně, společnými silami jsme víno dokázali vypít a strávníci ani nepoznali, že v jídle chybí. Vařit pro horníky tisíc osm set obědů byla pěkná fuška, a tak se děly věci, o kterých se těžko vykládá, pokud jste nebyli přímo u toho. Konec pracovní doby taky nemusel nutně znamenat konec pro mého vedoucího. Vypustit mu duše od auta, když požil, pro nás nebyl žádný problém. Vždyť jsme se báli o jeho život! Ono ale jít čtyři a půl kilometru v mínus pětadvaceti taky není sranda. Dávat do sáčků od cukru sodu nás rovněž drželo docela dlouho. Káva pak pěkně pěnila. A tak jsem s radostí vstávala ve čtyři ráno, abych stihla kafe a kyvadlovou dopravu. Tam u nás na severu byla šílená zima. Když konečně přijel autobus, člověk se nemohl hnout ze zastávky, jelikož přimrzl. V tu dobu byly naše srandičky na vrcholu, smradlavé syrečky v botách našich obětí představovaly jen slabší část našich nehorázných výmyslů.

Nastal den D, den mých třicátých narozenin, a já se těšila jako malé dítě, co čeká na nějaký zázrak. Už týden před tím jsem upozorňovala celou rodinu, že tento den bude patřit jen mně. Chudák manžel se s tímto faktem chtě nechtě smířil. V práci se chystali vrátit mi všechny mé úskoky a legrácky i s úrokama. Hned ráno mě čekala studená koupel v kotli na polévku a pak mi celý den opláceli to, co jsem během celého roku prováděla já jim. Konec šichty se blížil a já se v domnění, že už vše skončilo a nemůže se mi stát nic horšího, než se stalo, s každým loučila, jako kdybych odjížděla na severní pól. Všichni se rozešli s pozdravem „tak zítra“, a tak jsem si dala do tašky dvě sklenice výborné štěpánské omáčky, celý knedlík uzmutý už ráno v devět a šest kousků masa, přes který bylo vidět až do Brna. Takto vyzbrojená jsem prošla vrátnicí, aniž by mě někdo lapl, a celá šťastná, jak si s mužem pochutnáme, jsem kráčela k autobusové zastávce.

Vtom mi do cesty vjelo auto plný mých kolegů, přímo za jízdy mě drapli, málem mi urazili hlavu, jak mě cpali do auta, a s velkým řehotem mě odváželi neznámo kam. Marně jsem bojovala, marně jsem prosila, prostě únos, jak má být. Po pětadvaceti kilometrech mě dovezli před nějakou knajpu, a i když jsem se bránila jak lvice a vysvětlovala, že mě doma čeká rodina a moje děti snad hlady pojdou, čapli mých čtyřicet devět kilo a za chvíli jsem seděla za stolem obklíčená jako Vietnamec v Saigonu. Šampáňo, finská vodka a řezané pivo mě po chvíli zlomily natolik, že jsem se už bez boje vzdala. Nejen, že jsem po třech hodinách nevěděla, kdo jsem a co po mně chce ta chátra kolem, ale já zapomněla i na to, že jsem vdaná a doma mě čekají dvě nezletilé děti! Ztratila jsem pojem o čase, a i přesto, že jsem předtím nikdy tak nepila, lila jsem do sebe, co se dalo. Možná se mí spolupracovníci lekli, že dostanu otravu alkoholem, anebo už sami měli dost, jedna věc však byla jasná, a to, že jsem se najednou ocitla u nás na sídlišti. Klíče od vchodu ale nepasovaly do dveří. „Jak já se dostanu domů? Co jim řeknu a kolik je vlastně hodin? Ježíši, oni mě nechtějí pustit dovnitř! Já tady snad zmrznu! No počkej, budu držet ten zvonek tak dlouho, až tě to přestane bavit! Však ty mi otevřeš!“ rozhodla jsem se a opřela se mátožně o skleněnou výplň panelákových dveří. Ty se po chvíli rozezvučely a já doklopýtala k výtahu. Hurá, dnes nestávkoval, a tak jsem se dovnitř nacpala i s tou taškou s prošlým obědem a zmáčkla sedmičku. Vyjela jsem nahoru a ejhle, ne a ne se klíčem dostat do bytu. Začala jsem klepat na dveře, prvně potichu, abych nevzbudila děti, a potom už silně bušit. Byla jsem pěkně uražená.

Otevřel mi malý tlustý chlap v pruhovaných trenkách, škrábal se na plešaté hlavě a zíval. „Co tady děláte?“ vyštěkla jsem, odstrčila ho a šla dovnitř. Páni, ten koberec už je pěkně špinavý, pomyslela jsem si, no však se do toho zítra pustím. Usalašila jsem se v kuchyni a začala mu vykládat, ať zavolá mýho Jiříka, který se nemá proč zlobit, vždyť já za to nemůžu, že mě spolupracovníci unesli a takhle opili. Vždyť mám dnes třicet let a to už je co říct! Něco jsem ještě vykládala, pán kýval unaveně hlavou a najednou se tam objevila silná paní v noční košili s natáčkou na ofině. Nevěřícně jsem se na ně dívala a nevěděla, co si o tom mám myslet. Vypadali, že jsou na tom stejně! „Mladá paní, chviličku počkejte, já vás k tomu vašemu Jiříkovi dovedu,“ řekl muž a za chvíli přišel v červených teplákách s pruhama a proužkovaném sepraném vršku od pyžama. To už mi paní Matoušková mezitím sdělila, že to je jejich byt a já že bydlím o vchod dál. Tak proto jsem v předsíni marně hledala naše třímetrové akvárko a myslela si, že ho snad manžel opravdu prodal sousedovi, který ho od nás lákal už pěkně dlouho. Milý a hodný pán mě dovedl až před dveře našeho bytu, otevřel mi mýma klíčema a předal mě pobavenému manželovi.

Lidičky, můžu vám říct, že od té doby, kdykoliv jsem potkala Matouškovi, jsem byla červená až někde, kde to není vidět. V práci mi začali říkat, že mě ten můj věk nějak sebral, a sám šéf prohlásil, že jsem prý zmoudřela. Pečlivě jsem tehdy zatajila svoji noční můru. Teď se při příležitostných pitkách vyšší míře alkoholu vyhýbám a raději vyprávím fóry. Prý mně to jde líp, říká manžel.

Povídka Sedmé patro romské autorky Eriky Olahové je součástí připravované sbírky romské narativní prózy Moji milí. Vydává nakladatelství KHER. Sledujte www.kher.cz.
Erika Olahová
Přečteno: 981x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Povídky, Literatura, Silvestr



HLAVNÍ ZPRÁVY

David Tišer (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Letošní titul jednoho ze tří maršálů Prague Pride získal romský aktivista David Tišer

8.8.2019 16:13
Prahou v sobotu projde karnevalový průvod hrdosti gayů, leseb, bisexuálů a translidí (LGBT) Prague Pride Parade. Takzvaný duhový pochod se v metropoli uskuteční podeváté. Od loňska průvod vede trojice maršálů či maršálek. Toto ocenění získávají lidé, kteří významným způsobem přispívají k prosazování rovných práv LGBT lidí a rozvoji LGBT komunit. Letos titul získal David Tišer, romský LGBT aktivista a ředitel společnosti ARA ART pořádající výstavy romských umělců či představení formou tzv. divadla utlačovaných. Dalším maršálem bude herec Jiří Hromada, který léta stál v čele gay hnutí v Česku a přispěl k prosazení zákona o registrovaném partnerství. Maršálkou se pak poslankyně ANO Karla Šlechtová.
 celý článek

Zástupci Muzea romské kultury převzali 3. dubna 2018  od firmy Agpi vepřín v Letech na Písecku. (FOTO: ČTK)

Muzeum romské kultury se ohradilo proti Filipovým výrokům. Výkup vepřína v Letech označil za zločin

8.8.2019 14:13
Za znepokojivé považuje výroky předsedy KSČM Vojtěcha Filipa dávající do souvislosti rostoucí ceny vepřového masa se zrušeným vepřínem v Letech u Písku, u kterého býval romský koncentrační tábor, Muzeum romské kultury. Filip na twitteru uvedl, že vláda vedená Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) vykoupila vysoce efektivní podnik v Letech za půl miliardy korun a uzavřela ho bez náhrady a snížila tak produkci českého vepřového pod 30 procent spotřeby, a označil to za zločin.
 celý článek

Demonstrace několika asi 70 Romů z Česka, Slovenska i dalších zemí upozornila 8. července 2019 před budovu Evropského parlamentu v Bruselu na trvající diskriminaci a potíže romské menšiny v zemích Evropské unie. (FOTO: ČTK)

Tomáš Ščuka: Silné a slabé stránky bruselské demonstrace Romů

7.8.2019 13:33
Dne 8. 7. 2019 proběhla v Bruselu plánovaná demonstrace Romů žijících v Evropě. Hlavním organizátorem akce byl Štefan Pongo (český Rom žijící ve Velké Británii). Ten již dříve přišel s on-line fotokampaní Romů na sociálních sítích reagující na stereotypizující výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu Romů, který na podzim 2018 několikrát veřejně o Romech prohlásil, že valná většina z nich nepracuje a pobírá sociální dávky.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo