romea - logo
6. července 2020 (pondělí)
svátek má Státní svátek - Mistr Jan Hus
Loading
rozšířené vyhledávaní

Markéta Šestáková: Buchty

Praha, 26.12.2014 12:22, (ROMEA)
Ilustrační foto: Gerhard Juengling, Wikimedia Commons
Ilustrační foto: Gerhard Juengling, Wikimedia Commons

Babička ráda pekla. Vždycky když se blížily Velikonoce nebo Vánoce, napekla obrovské množství buchet. A tak jednou před Velikonocemi zase na buchty zadělala, snad do padesátilitrového vajndlinku. Těsto v míse už kynulo a babička si vzpomněla, že do něj zapomněla koupit rozinky. Pověřila tedy dědu, aby skočil do krámku pro dva balíčky, a dala mu deset korun. To neměla dělat! Děda, který měl rád pivo a ještě radši rum, se na deset korun podíval a v očích mu zajiskřilo. Strčil peníze do kapsy a nikdo ho k odchodu nemusel dvakrát pobízet. Než se člověk stihl otočit, byl pryč a namířil si to přímo do hospody. Deset korun mu stačilo na velký rum a tři piva. Těsto v míse zatím pod peřinou kynulo a kynulo. Mezitím si babička namlela mák a ořechy a čekala jen na dědu. Když už byl dobré dvě hodiny pryč a těsto v míse nevědělo, kam přetéct, babičce to nedalo a šla se podívat, jestli se dědovi něco nestalo.

Kdepak! Seděl si v hospůdce, popíjel a na babičku a rozinky úplně zapomněl. Nálada mu pomalu stoupala do hlavy a byl čím dál veselejší. Když byl v nejlepším, rozlítly se dveře a v nich stála babička. Děda ztuhl. Babička se na něj podívala přísným pohledem, obrátila se a šla domů. Děda rychle zaplatil a cupital za ní − věděl, že je zle. Opilý, a ještě bez rozinek, no to bude křiku, pomyslel si v neblahé předtuše. A taky že bylo.

Sotva za nimi zaklaply dveře od bytu, babička spustila − nadávala, běhala po bytě, vyčítala dědovi, co se dalo, a při tom vyndala těsto zpod peřiny, kde mělo kynout. Když uviděla, jak po třech hodinách přeteklo i do postele, nevydržela to, ruply jí nervy, začala nabírat těsto do dlaní a po částech ho po dědovi metat. Ten uhýbal, ale babička většinou cíl – dědu − trefila. Bránila jsem těsto, že je ho škoda a že ho stejně bude dělat znovu, ale všechno bylo marné. Babička byla v takové ráži, že se nedala zastavit a dál házela těsto, které se jí těžko od ruk odlepovalo. A tak ho dědovi přistál kus na hlavě, kus na ruce, no zkrátka, kde se mohlo, tam se nalepilo. Těsto bylo vláčné, a tak se pěkně táhlo i po dědovi. Babička byla taky celá ulepená, ale nezastavila se, dokud nebyla mísa prázdná. My s manželem jsme zprvu koukali a neodvážili se zasahovat, protože jsme babičku znali. Byla by nás neušetřila a nějaký ten kus těsta by přiletěl i k nám. Když jsme viděli, jak oba vypadají, museli jsme se smát. Zprvu potichu, ale pak už tak nahlas, až nám tekly slzy. Babička zpozorněla. „Co je tady k smíchu?!“ To už jsme s manželem nevydrželi a začali jsme se válet smíchy. Chvíli na nás koukala, pak se podívala na dědu, kterému zrovna těsto teklo přes oko. Obrátila se k toaletnímu zrcadlu, a když se spatřila v celé kráse, začala se smát s námi. Chechtali jsme se a při tom jsme z nich otírali těsto. Babička ale na dědu nepromluvila.

Druhý den brzy ráno vzal děda káru a odešel. Vrátil se až večer. Položil plnou tašku na stůl a zašilhal po babičce, jak se tváří. Ta seděla mlčky u kamen a dědy si ani nevšimla. Taška stála na stole dlouhé hodiny, ale nikdo se neodvážil do ní podívat. Babička kolem chodila a dělala, že ji nevidí. Vím, že byla zvědavá, ale hrdost jí nedovolila, aby do ní nakoukla. Šli jsme tedy spát, aniž bychom věděli, co v tašce je.

Ráno mě probudila vůně buchet. Babička pekla a sypala do trouby jeden plech za druhým. Vždycky pekla nejmíň osm až deset plechů − s mákem, kakaem, s tvarohem, ořechy a povidly nebo náplně různě míchala. Hned mi došlo, co v tašce bylo. Děda jí koupil mouku a ostatní věci, které k pečení potřebovala, a tím si babičku udobřil. Když s ním opět mluvila, děda zase nevěděl co roupama. A tak si zaskočil na jedno. Babička pekla a vařila a ani si nevšimla, že se děda na chviličku ztratil a zase přiběhl. Tu přinesl dříví a přiložil, aby buchty pěkně zlátly, tu vodu, pak zase hup na jedno a zase honem přiběhl, aniž by babička něco tušila. Děda s ní laškoval. Babička se na něj podívala a povídá: „Jouži, ne abys pil! Ráno jsi mi to slíbil!“ „Ale co tě vede, Marienko,“ povídá jí. Babička mu stejně nevěřila. A děda zase zaskočil na jedno a honem na oběd a zase na jedno, až se v hospodě zapomněl.

Přišlo odpoledne, doma jsme zůstaly jen my ženské a babička byla ráda, že má napečeno. Pomohla jsem jí všechno uklidit a ona se pak natáhla na gauč a únavou usnula. Chodily jsme kolem ní po špičkách, abychom ji nevzbudily. Spala až do setmění.

Mezitím přišla švagrová. Babička se vzbudila a co bylo její první? „Kde je děda?“ Mlčely jsme. Změřila si nás pohledem a řekla: „Však vy víte dobře jako já, že sedí v hospodě a leje do sebe tu kořalku. Dědek jeden, ale ať si mě nepřeje, dneska mu dám za vyučenou, bude spát v kůlně. Ožralu doma nechci!“ Vzala klíče, zamkla byt a šla si udělat kafe. Nám nakrájela na talíř voňavé buchty.

Venku už byla pořádná tma, když tu někdo klepe na dveře. Ztichly jsme. Po chvíli se klepání ozvalo znovu. „Doma spát nebudeš! Jdi si tam, kde jsi pil, ty ožralo jeden!“ křičela babička. „Domů tě nepustím, spi si v kůlně!“ a přidala k tomu pár sprostých nadávek. Vtom se ozvalo velké bušení. „Otevři, otevři!“ volal hlas za dveřmi. „Tak ty nedáš pokoj? Já ti ukážu!“ a vzala kýbl a napustila ho studenou vodou. Opět se ozvalo hlasité bouchání. „Tak on nepřestane? Však já mu ukážu! Pojď, odemkni mi dveře,“ řekla mi a připravila se s kýblem ke dveřím. Odemkla jsem a otevřela. Babička vodou z kýble polila osobu, která stála na chodbě, od hlavy až k patě. „Co to děláte? Ste se zbláznily?“ ozval se hlas. A my jsme poznaly, že to není děda, ale muž švagrové, který si pro ni přišel. Babička stála jako přikovaná. Když se vzpamatovala, začala švagra sušit a omlouvat se mu. Hned mu šla udělat horké kafe a podstrčila mu talíř s buchtama pod nos na usmířenou. Švagr nadával, že je to o zdraví chodit po návštěvách a že měl radši sedět doma. Babičce to bylo moc líto. Zato na dědu se ještě více nazlobila a přísahala, že ho potrestá. A tak se i stalo. Dva dny spal v kůlně a jídlo jsem mu musela nosit v kastrůlku. Nějaký čas pak děda sekal dobrotu.

Povídka Buchty romské autorky Markéty Šestákové je součástí připravované sbírky romské narativní prózy Moji milí. Vydává nakladatelství KHER. Sledujte www.kher.cz.
Markéta Šestáková
Přečteno: 852x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Vánoce, Povídky



HLAVNÍ ZPRÁVY

Lucie Kováčová v Desetiminutovce Plus Richarda Samka

videoDesetiminutovka Plus s Lucií Kováčovou: Kryštof Kolumbus v sukni, Romka která procestovala svět

22.6.2020 17:56
Lucie Kováčová začala snít o cestování, už když byla malá. Dle svých slov trávila v dětství většinu času v knihovnách s obrovskou touhou po znalostech o světě. Během prázdnin na rozdíl od ostatních dětí stihla přečíst i až 40 knih.
 celý článek

Další dezinformace na facebooku. Tuto výzvu, kterou si vymysleli krajně pravicoví vtipálci, bere hodně lidí vážně.

Češi poklekněte před Romy - tak zní další dezinformace na internetu. Hodně lidí ji bere vážně

22.6.2020 16:25
Česká krajní pravice v rámci své deziformační kampaně občas spáchá i nějaký ten pokus o žert. To se týká i rádoby parodické výzvy na facebooku, aby  Češi poklekli před Romy a políbili jim nohy. Není asi příliš divu, že poměrně dost jejích příznivců bere tenhle tento "vtip" vážně, odpovídá to mentální úrovni této části politického spektra. 
 celý článek

Stipendisté organizace ROMEA (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Nová výzva pro romské studenty středních a vysokých škol! ROMEA vyhlašuje stipendijní program pro rok 2020/21

19.6.2020 15:36
Romští studenti se mohou od pondělí 22. června do pátku 17. července hlásit o stipendium organizace ROMEA na školní, potažmo akademický, rok 2020/2021. Stipendijní program běží od roku 2016 a letos stipendiem podpoří 90 romských studentů středních, vyšších odborných a nově také vysokých škol. Do programu se mohou hlásit studenti prezenční i distanční formy studia a u vysokoškoláků v jakémkoli stupni bakalářského, magisterského i doktorského studia. Pro zájemce bude od pondělí na webových stránkách www.romskastipendia.cz otevřen elektronický formulář, prostřednictvím kterého budou moci studenti žádosti posílat.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo