romea - logo
1. července 2016 (pátek)
svátek má Jaroslava
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Nejsme rasisti, ale... vlastně jo. A pěkně nechutní!

Praha, 23.12.2014 11:22, (ROMEA)
Výstava Xenofília. Foto: Galerie NTK
Výstava Xenofília. Foto: Galerie NTK

Stranou mediálního zájmu zůstává zásadní výstava mapující rasismus a xenofóbii, které dodnes přetrvávávají v české společnosti. A to i přesto, že stav, jaký výstava zachycuje, bije do očí. Kupodivu zapadlo i prohlášení předsedy Výboru pro odškodnění romského holocaustu v České republice pana Čeňka Růžičky na křestu knihy Tábor smrti v Letech, že pozemky, na nichž stojí prasečí farma, znevažující pietní místo romského holocaustu, dosud vlastní rodina Schwarzenbergů, která koncem 30. let zneužívala Romy z lágru v Letech k otrocké práci na svém panství. Je to náhoda, nebo další důkaz systematického ututlávání zločinů, kterých se  Češi na Romech dopouštěli a dosud dopouštějí?

Galerie Národní technické knihovny,
Technická 6, Praha 6
Výstava je otevřena do 15. ledna

Touha po lynči

Název výstavy Xenofília znamená „chorobnou zálibu ve všem cizím. Ironicky tak poukazuje na opačný pól, k němuž tíhne část současné české společnosti – xenofóbii a její nejbližší příbuzné: anticiganismus a rasismus.

Výstava osmnácti antifašistických umělců a skupin složená z instalací, videí a grafického designu v pražské Galerii Národní technické knihovny je, jak uvádějí její tvůrci, prostým nastavením zrcadla společnosti, v níž za fasádou normality, slušnosti a pořádkumilovnosti probublává touha po krvi a lynčování.

Jde zároveň o historicky první soubornou výstavu v České republice, která přibližuje zdejší angažovanou antifašistickou uměleckou scénu, jež chce ukázat, že „mnohým z nás nejsou lhostejné snahy svést zodpovědnost za neutěšenou ekonomickou situaci a ideovou vyprázdněnost české společnosti na ty, kteří jimi trpí nejvíce – lidi na okraji“.

„Neděláme výstavu o Romech ani jiné menšině. Děláme výstavu o tom, jak aktivní lidé od výtvarných umělců po grafiky a aktivisty zasahují do veřejného prostoru a upozorňují na rasismus v české společnosti,“ shrnul smysl výstavy jeden z pořadatelů Vladimír Turner pro Radio Wave.

Maringotka místo Václava

Je třeba upozornit, že pokud se na výstavu vypraví průměrný český človíček, ovlivněný všudypřítomnou nedůvěrou a nenávistí k Romům, který začíná své xenofobní argumenty okřídleným alibistickým rčením „Nejsem rasista, ale...“, hrozí mu vážný psychický šok. Jednotlivé exponáty i celkový kontext výstavy totiž působí natolik autenticky a intenzivně, že se může lehce stát, že dotyčný praktikující xenofob vezme nohy na ramena a s bušením srdce si otluče svou (holou) hlavu o sklo. Jenomže zakuklené české rasisty charakterizuje mimo jiné tvrdohlavý nezájem naslouchat jiným argumentům, takže obava o jejich duševní otřes je nejspíš lichá.

Je ovšem třeba poznamenat, že i průměrně tolerantní Čech může pod tíhou na výstavě přítomných důkazů českých předsudků, neznalosti a z nich vyplývajících zvěrstev páchaných na Romech vlastně po celou českou historii až do dnešní doby, propadnout stavu blízkému beznaději a depresi. Pokud to snad v některých případech budou stavy očistné, bude to jenom dobře pro všechny zúčastněné.

Hned u vchodu návštěvníka zmrazí rozměrná, několikametrová instalace Lexa Peroutky s názvem Till The Last Drop (Do poslední kapky). Jde o záměrně prostou pevnostní strukturu z lešení a pytlů naplněných pískem, která metaforicky odkazuje k poznání, že agrese, jejíž příčinou je snaha o sebeidentifikaci a vymezení se proti „těm druhým“, je v lidské společnosti historicky přítomná.

V kontrastu k této hrozivě působící projekci našeho xenofobního já, zaujme útulná výstavka fotografií ze soukromí romských rokycanských rodů. Když si ji prohlížíte, máte pocit, jako byste listovali v rodinných albech a jejich osudy před vámi vyvstávají prostřednictvím jednotlivých výrazů tváří, stylu oblečení i zařízení domácností. Projekt připravil Lukáš Houdek za použití rozsáhlého archivu shromážděného paní Květou Tůmovou. A to už jste vtaženi do víru energie, která pulsuje v prostoru mezi jednotlivými exponáty: fotografiemi z happeningu performera Milana Kohouta, který při každém setkání s romským občanem demonstruje radost tím, že ho políbí, nebo sžíravě ironického sítotisku autora Punx23, na němž romská maringotka nahradila na piedestalu na Václavském náměstí sochu sv. Václava.

Rasismus „slušňáků“ i deprivantů

Zatímco projekty Michaely Spružinové, Tomáše Rafy a další happening Milana Kohouta Obrana bílé kultury (inscenované fotbalové utkání na náměstí v Kroměříži, v němž přizvaní romští kluci kopali míčem namočeným v černé barvě na Milana Kohouta v brance tak dlouho, dokud jeho původně bílý dres nebyl černý, skončilo neslavně poté, co romské fotbalisty, které performer pozval do kavárny, odmítli kvůli rasistickým předsudkům vpustit dovnitř) představují snahy na pomezí akčního umění, sociálně integrujícího aktivismu či workshopu, v improvizovaném promítacím sále je bez obalu ukázáno, jak to vypadá, když všechny snahy o dialog selhávají a jde pořádně do tuhého.

Projekce dokumentárního filmu s názvem „161>88“, mapujícího vývoj a historii českého antifašistického hnutí od konce 80. let až do roku 2011, je zážitkem pro otrlé. Dobové záběry, doplněné o komentáře Jakuba Poláka, Ondřeje Slačálka a dalších, seznámí diváky s rasistickými vraždami první poloviny 90. let, protesty proti Sládkovým republikánům, boji s rasistickými chuligány nebo Národním odporem, až k protiromským demonstracím nedávné doby.

A atmosféra dále houstne a klesá na bod mrazu, když vystoupáme po strohých betonových schodech do patra galerie. Obluda xenofobie nás obklopuje a dusí , zjevuje se před námi v nejrůznějších a postupně i v nejhrůznějších podobách - od přízemního rasismu tzv. slušných lidí až k pouličnímu násilí neonacistických deprivantů. Jejich bizarní zálibu ve značkovém oblečení od výrobců spojených s neonacistickou scénou (Thor Steinar a další), jejichž prostřednictvím se identifikují s rasismem, aniž by porušovali zákon, si vzala ve svých provokativních videích na mušku Barbora Šimková.

Šokující je i video izraelsko-íráckého umělce Shlomi Yaffeho, který se během několika minut změní z obyčejného člověka v hrůzu budícího nácka. Hořkou pointou přitom je, že všechny propriety své hrůzné proměny od oblečení až po ozdoby a zbraně zakoupí zcela legálně od Vietnamců v pražské Holešovické tržnici. Neméně znepokojující je i screenshot performerky a antifašistky Tamary Moyzes z jejího nedobrovolného profilu  na neonacistickém webu, zabývajícím se monitorováním protifašistických aktivistů, ale také veřejně činných gayů, či levicově smýšlejících občanů.

Hodně autenticky v kontextu výstavy působí grafický design české radikálně antifašistické a anarchistické scény včetně kolekce věstníku českých anarchistů A-Kontra nebo široké nabídky plakátů, placek a samolepek (například s vydařeným heslem Cikáni nemůžou za vaše posraný životy), které si více či méně vyjevení návštěvníci houfně kupují, aby se alespoň takto symbolicky vyhranili proti všudypřítomné xenofobii, jejíž jsou svědky.

Výstava jako manifest

„Byla to nenávist k Romům, která už nejspíš na dobro opustila tradiční hájemství zaplivaných čtyřek jako vděčný námět k potlachu a v posledních třech letech se zneklidňující samozřejmostí rozlila do ulic českých měst, která nás dovedla k potřebě zareagovat i jinak než jen přímým vyjádřením solidarity s uraženými a poníženými, do nichž si každý s gustem kopne,“ uvádějí kurátoři výstavy Barbora Šimková, Milan Mikuláštík a Vladimír Turner, který je zároveň nekonvenčním uměleckým manifestem.

Výstava Xenofilia je podle nich jednou z dalších forem odporu, tentokrát na uměleckém poli. Kurátoři si uvědomují, že tato forma aktivity jen těžko může změnit smýšlení davu skandujícího „chceme vaše dávky“, nebo „pojďte mezi nás, zabijeme vás,„ které se se smutnou pravidelností ozývá v ulicích severočeských měst. Je pro ně podle jejich slov ale i svéráznou psychoterapií - způsobem, jak se vyrovnat s dobou, která se znovu a stále rychleji fašizuje.

„Sledujeme-li dnes český mediální prostor, můžeme přímo hmatatelně cítit růst animozit a intolerance. Jedním z nejčastějších cílů iracionální nenávisti se stávají ti, kteří se sami mohou jen obtížně bránit – chudí, sociálně vyloučení a především etnické menšiny. Ti, kteří se, velmi často ne vlastní vinou ocitli na existenčním dně, bývají vedle své nelehké situace také terčem útoků frustrovaných spoluobčanů a vypočítavých politiků. Výstava Xenofilia je generační výpovědí těch, kteří se s touto situací odmítají smířit.

Tábor smrti v Letech

Velice důležitou součástí výstavy je prezentace dokumentů týkajících se romského koncentračního tábora v Letech u Písku, kterou připravila Antifašistická akce. Dokumenty jako například žádosti, rozkazy, úmrtní listy a trestní protokoly vězňů tábora v Letech pochází z Oblastního archivu města Třeboň a Národního archivu na pražském Chodovci. Ty jsou symbolicky doplněny videem studentky UMPRUM Evy Jaškové, která se pomocí služby Google streetview vrací do dnes opuštěné oblasti Ostravy - ulice Přednádraží, která byla dříve obývána chudými romskými občany. Ti ji však navzdory solidárním akcím aktivistické veřejnosti byli nuceni proti své vůli opustit. Tento nedávný „exodus“ Romů z lokality, kterou dlouuho obývali, a kde se cítili jako doma, získává v kontextu výstavy nový, hrozivý rozměr.

Výmluvná je i kolekce textových projevů a výroků českých politiků, veřejných činitelů, monarchů napříč dějinami (Od Karla IV, přes Marii Terezii až po Sládka, Řepkovou, Čunka a Okamuru), které s děsivou prostotou zachycují staletou historii české xenofobie vůči romské menšině. Jejich autorem je umělec a grafický designér vystupující pod přezdívkou Smyslov.

V průběhu výstavy se uskutečnila také přednáška a prezentace nové knihy novináře Paula Polanského Tábor smrti v Letech, zabývajícího se historií tohoto koncentračního tábora, následovaná bouřlivou diskuzí, během které vyšly najevo neuvěřitelné skutečnosti. (videozáznam  diskuse je zde) Autor knihy ji předznamenal větou, že vepřín v Letech je bohužel skutečným památníkem toho, k čemu tam došlo, památník nikoli pouze historický, ale bohužel i symbol toho, jak Češi dosud o Romech uvažují.

Důkazem je mimo jiné alibistický přístup všech českých vlád včetně té dnešní. Publikaci knihy se dlouho dařilo nejrůznějším vlivným kruhům zabránit, a to hlavně proto, že historická fakta v ní zveřejněná vrhají - mírně řečeno - nepříznivé světlo na otce knížete Karla Schwarzenberga a předky exprezidenta Václava Havla.

Čeněk Růžička, který vidí jistou naději na nápravu v práci aktuálně fungující vládní komise zřízené ve věci tábora v Letech, jejíž je členem, nicméně v reakci na opakované dotazy přítomných prozradil, že zásadním problémem je dodnes nedostatek financí na vykoupení a zrušení prasečí farmy na místě koncentráku, stejně jako šokující skutečnost, že půda, na které tábor stál, a na které dosud páchne prasečák, patří podle jeho informací stále právě rodině Schwarzenbergů.

Skutečnost, že česká vláda, Poslanecká sněmovna, Senát ani česká občanská společnost do dnešního dne nebyly schopny ani ochotny zajistit pietní místo odpočinku romských obětí masových vražd, je sama o sobě o trvající xenofobii dostatečně vypovídající a do nebe volající. Je neméně odsouzeníhodná a odporná, než puch prasečích exkrementů, který se nad bývalým koncentračním táborem, zřízeným a řízeným z české iniciativy, dosud vznáší.

FOTOGALERIE

Přečteno: 3890x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Výstava, Rasismus, Xenofobie, Lety u Písku



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ostrava, ilustrační foto. (FOTO: bau)

Dušan Červeňák: Pomáhat Romům se dá i bez milionových dotací

29.6.2016 10:10
„Chtěl jsem ukázat, že se dá Romům pomáhat i bez peněz. Že nepotřebujeme milionové projekty k tomu, abychom získali byty pro sociálně slabé a draze vykazovali činnost pro pár rodin a že si Romové dovedou pomoci i sami,“ říká DUŠAN ČERVEŇÁK, místopředseda ostravského spolku Romipen.
 celý článek

Anna Šabatová v pořadu Otázky Václava Moravce 23. 2. 2014 (Reprofoto: Česká televize)

Diskriminace romských dětí na ZŠ Krásná Lípa: Ombudsmanka navrhuje starostovi řešení, ten její návrhy pokládá za nereálné

28.6.2016 12:37
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová považuje postup ředitelky ZŠ v Krásné Lípě Ivany Preyové, která rozdělila děti na začátku letošního školního roku a vznikla třída složená pouze z romských žáků, za diskriminační. Zřizovateli školy doporučila několik kroků, aby k diskriminaci nedošlo i v dalším školním roce a minimalizovalo se tak riziko podání antidiskriminační žaloby k soudu. Vyplývá to z dopisu, který na svém webu zveřejnilo město.
 celý článek

Richard Samko při natáčení pořadu Desetiminutovka s Klaudií Dudovou (FOTO: Archiv ROMEA TV)

videoJak šel čas s romskými internetovými médii

28.6.2016 11:01
Víte, kdy vzniklo první romské internetové rádio? Co předcházelo vzniku YouTube a kdo se stal moderátorem první romské televize? Nejen o tom pojednává přehledový článek o vývoji internetových médií zacílených na Romy.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo