romea - logo
25. září 2021 (sobota)
svátek má Zlata

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Alena Gronzíková: Jako jeden muž

Břeclav, 28.6.2012 12:39, (ROMEA)
Foto: Milan Vojtek, Právo.
Foto: Milan Vojtek, Právo.

V Břeclavi žiji od svého narození, v roce 2000 jsem pracovala na zdejším úřadu jako řadový zaměstnanec, nějaký čas jsem strávila jako "zprávařka" v nově vznikajícím slováckém Rádiu Dyje, kde jsem působila i jako „rosnička“. Bez vytáček, vždycky jsem stála na straně těch Romů, kteří chtějí žít standardní život, lidí, kteří nevybočují nijak z řady, jen se prostě snaží zařadit.

Už necelé tři roky pracuji jako terénní sociální pracovnice v neziskové organizaci IQ Roma servis, která má jednu z poboček i u nás v Břeclavi. Dělám všechno proto, aby se Romové nedostávali až na samé dno, případně se od něj dokázali odrazit. Pak si jen tak přijde nějaký kluk, něco prohlásí, a média začnou bezmyšlenkovitě šířit zprávu, která spustila ještě větší vlnu nenávisti proti nám. Mluvím o „napadeném“ Petrovi, který napálil celou republiku.

Když vloni začaly nepokoje na Šluknovsku, hrozně jsem se bála, aby se nekontrolovaně nepřesunuly i k nám na Moravu. Moje obavy se bohužel naplnily. Média ukázala svoji moc a přišla s napadením „patnáctiletého nadějného sportovce romskými agresory“. Celá republika se spojila „v jednoho muže“ a odsoudila nekompromisně, bez jakýchkoliv důkazů, všechny Romy bez rozdílu. Co na tom, že břeclavští Romové se od samého počátku od útoku distancovali a jednoznačně jej odsoudili?! Dokonce byli ochotni útočníky vydat.

Jsme rodiče, taky se bojíme o své děti a paniku, kterou zpráva způsobila, jsme byli schopni pochopit, nikoli však akceptovat jako hotovou věc. Nikdo nebyl ochoten poslouchat, naopak, vyslýchaní se setkávali s praktikami, které nemají nic společného s lidskou důstojností a presumpcí neviny, přesto že hned zpočátku poukazovali Romové na nesrovnalosti v případu, na indicie prokazující, že je vyšetřování vedeno špatným směrem.

A pak to přišlo. Z hodiny na hodinu, z minuty na minutu se ze mě stala nedobrovolná mluvčí romské komunity v Břeclavi. Jednak proto, že mě o to žádali samotní Romové, jednak mě novináři od rána do večera atakovali dotazy. Popravdě, nechtěla jsem jim zavdávat nejmenší příčinu, aby situaci svými komentáři a reportážemi ještě více zhoršovali, a proto jsem nabídku přijala a dala všanc svoje jméno i tvář.

Nebylo pro mě vůbec jednoduché vystavovat svoji rodinu nebezpečí, že ji někdo z touhy po pomstě zmlátí nebo zmrzačí. Ale právě pro ně, pro lidi, které mám ráda a s nimiž pracuji, jsem souhlasila s tím, že za ně budu vystupovat v televizi, poskytovat rozhovory a odpovídat na dotěrné otázky novinářů, z nichž většina ještě více „masírovala“ reportážemi o chudákovi Petrovi celý národ. Coby mediálně „provařená“ jsem se potom bála pustit svoje děti na ulici, do školy i na dvorek, když kolem našeho baráku v onu osudnou neděli 22.dubna, procházely davy lidí "demonstrovat proti cikánům".

Zelená strachy jsem sledovala na internetu první informace o demonstraci a jenom stěží se mi dařilo uklidňovat svoji rodinu, hlavně děti. Ty se krčily na chodbě se sbalenými věcmi a chtěly se nechat odvést někam do bezpečí, kde by nebyly tolik „na ráně“. V předstihu jsem dvakrát zalarmovala policii, když nad námi létal vrtulník. Nikam jsem je „neuklidila, policie totiž ulice neprodyšně uzavřela a taxíky nejezdily. Štvavý maraton protiromských útoků mohl začít. Těžkooděnci v ulicích, nenávistné pohledy a slovní ataky na adresu Romů. Kolikrát jsem došla do práce s brekem a večer padala únavou z toho neustálého vysvětlování a zklidňování situace.

Je smutné, že média přijala informaci od Petra jako hotovou věc, a´priori a že následkem štváčské protiromské hysterie v celé republice potom zemřeli dva lidé. I když se spekulovalo o několika verzích útoku a mně samotné bylo od začátku jasné, že útočníky nebyli Romové, přeci jen nikoho nenapadla verze, že Petr byl sám sobě útočníkem a zranění si způsobil vlastní hloupostí. Vlastní pitomostí a s využitím obecné nálady panující ve společnosti ohrozil stovky nevinných lidí.

Je pravda, že zpočátku Romové rodinu Oksany litovali, ale lítost se posléze přehoupla v bezmoc a nakonec ve vztek. Dneska jsem ráda za to, že se podařilo v těch nejkritičtějších chvílích zachovat klid a nedošlo k žádnému incidentu. Stále ovšem přetrvává mizerný pocit z toho, kolik lidí, sousedů a známých se zúčastnilo demonstrace po boku Vandasovců s transparenty „Cikáni to jste posrali“, „Cikáni do práce“, ale dodnes nikdo nevystoupil z davu, aby se Romům omluvil!

Přečteno: 697x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 6/2012, RV



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo