Anna Šabatová: Nejvíce problémů se týká sociálního zabezpečení
Ombudsmanka Anna Šabatová odpovídá na několik rychlých otázek.
Jaký byl váš start na postu veřejné ochránkyně práv?
Plynulý. Vrátila jsem se do instituce, kterou dobře znám z doby, kdy jsem šest let zastávala funkci zástupkyně ochránce. To mi začátek hodně usnadnilo. V posledních letech se ale působnost veřejného ochránce práv značně rozšířila, takže se postupně seznamuji s agendou dohledu nad omezováním osobní svobody, diskriminací nebo vyhošťováním cizinců. Výhodou je, že jde o témata, která jsou mi blízká, a kterým se z velké části sama dlouhodobě věnuji.
Kolik se vám za dobu vašeho zatím krátkého působení dostalo do rukou žádostí o pomoc? S čím se v nich lidé na vás obracejí nejčastěji?
Je to skoro neuvěřitelné, ale třeba za zhruba polovinu února a celý březen jsme dostali téměř 1200 stížností. Nejvíce problémů se týká sociálního zabezpečení, zejména jde o důchody a dávky pomoci v hmotné nouzi. Takových stížností dostával ombudsman vždy hodně, ale vidím zde i důsledky sociální reformy, zpřísnění podmínek pro výplatu sociálních dávek a celkově zhoršení situace ohrožených skupin – seniorů, zdravotně postižených, osamělých rodičů a dalších.
Jak se vám daří komunikace s politiky?
Na začátku mého působení jsem se setkala s jednotlivými ministry, abych s nimi probrala témata a doporučení, která jim předložil můj předchůdce. Vláda se změnila a chtěla bych, aby se těmito tématy noví ministři zabývali.
Na jaké oblasti byste se ráda zaměřila nejvíce?
Myslím si, že je v České republice zanedbána otázka diskriminace romské menšiny. Tímto tématem bych se určitě chtěla zabývat. Velkým problémem je také neexistující sociální bydlení, jehož důsledkem jsou i předražené ubytovny, jejichž majitelé se přiživují ze sociálních dávek lidí v nouzi. Zaměřit se chci i na péči o seniory v zařízeních či na problémy lidí se zdravotním postižením.
Jaké kroky jsou potřeba k tomu, aby se pozice ombudsmana zakotvila v Ústavě a je reálné, že by se tak stalo?
Získal by tím váš úřad větší vážnost u politiků?
Především musí být vůle na straně politiků. Být v Ústavě je samozřejmě určitým výrazem vážnosti instituce a jejího pevného zakotvení v demokratické společnosti. Ve většině zemí tomu tak alespoň je. Na pravomoci či působnost ochránce to ale pochopitelně vliv nemá.
Jak vnímáte nedávné výroky o cizincích, sociálních dávkách nebo romské menšině Tomia Okamury – a vlastně jeho celkové působení? Máte v plánu s panem Okamurou o těchto tématech komunikovat?
Nebudu komentovat výroky politiků. Obecně s politiky jednám, pokud se to týká činnosti veřejného ochránce práv, prosazování doporučení, připomínkování návrhů zákonů nebo třeba informování o konkrétních zjištěních z šetření.
