Gwendolyn Albert: Stačí být stejně zábavný? Pestrost americké televize

V prvním letošním dvojčísle měsíčníku Romano voďi jsme pro vás připravili trojdílný seriál na téma menšiny a cizinci ve filmu a televizi. Ve třech pohledech z různých zemí – České republiky, Německa a USA se autorky věnují televizním a filmovým produkcím a dotknou se i zobrazování Romů v literatuře.

Díl druhý: Menšiny v americkém filmu a televizi

Americká televize představuje společenské normy, současně od nich ale odvádí pozornost diváků k něčemu, co je zábavné, strašidelné anebo dokonce obojí. Zobrazení etnické nebo sexuální identity v televizi vždy bylo a i nadále zůstává v americkém kulturním životě dvousečnou zbraní. Opakovaně jsou do televizních pořadů zařazováni herci s tmavou pletí, postavy s homosexuální orientací nebo ženy ve vedoucích postaveních a neustále se to označuje za nějaké „milníky“, které jedni vyzdvihují, zatímco jiní je zesměšňují.

Cedric C. Clark, který se věnoval akademické kariéře v oblasti komunikačních prostředků, rozlišil v roce 1969 čtyři fáze znázorňování minorit v americké televizi: opomíjení, zesměšňování, regulace a konečně úcta. Po této dráze se skutečně pohybovalo zobrazení mnoha skupin, ačkoli často dochází k opětovnému sklouzávání k zesměšňování.

Nejsledovanější situační komedie v 50. letech minulého století se jmenovala „Miluji Lucy“ („I love Lucy“). Šlo o parodii manželství bílé ženy, kterou hrála Luciole Ballová, a kubánského lídra kapely, kterého pod jménem „Ricky Ricardo“ ztvárnil hudebník Desi Arnaz. Arnaz a Ballová byli navíc skutečnými životními partnery, což přispělo k celkové popularitě pořadu. Svého času byl pořad považován za pokrokový, neboť ukazoval smíšené manželství (sňatek mezi příslušníky bílé a nebílé rasy byl v té době ještě ve většině amerických států nelegální), jakož i z toho důvodu, že Ballová nepřestala vystupovat v době, kdy byla těhotná, avšak postava Rickyho představovala jeden stereotyp o latinoameričanech za druhým (horkokrevný muž, který ve chvílích rozrušení přestává být schopen mluvit anglicky). Lucy znázorňovala znuděnou ženu v domácnosti, která se pokouší získat Rickyho pozornost, tedy stereotyp ženy, jež je v rámci okolního světa vůči svému manželovi v podřadném nebo dozajista alespoň nerovném postavení, a tudíž na něj žárlí a trpí frustrací.

Když v 60. letech docházelo ve společnosti k velkým změnám, televizi vévodila nostalgie úniku: westerny se zaběhanými stereotypy Mexičanů jakožto banditů anebo naopak submisivních rolníků, Indiánů jakožto nepřátel číslo jedna, někdy dokonce i stereotypy „cikánů“ (viz dále). Obměnou pak byli „venkovští balíci z Beverly“, zesměšňující bělošské vesnické křupany, kteří náhle zbohatli. Populární se v té době stala také situační komedie „The Andy Griffith Show“, neboli „Show Andyho Griffitha“, která diváky zaváděla na malé jižanské městečko bělošské Ameriky 30. let: 183. díl v šesté sérii tohoto sitcomu má název „Cikáni“ a představuje romskou rodinu, která snáší kletbu na fiktivní město Mayberry.

V 70. letech dochází v televizi k návratu do současnosti. Komedie „Všechno zůstane v rodině“ („All in the Family“) představila postavu reakcionářského otce Archieho Bunkera, který se hádá se svým liberálním zetěm a neustále ponižuje svojí manželku, která tím dlouhodobě trpí. Bunkerova zaslepenost předsudky byla vždy zesměšněna a s jeho postavou tak konečně dochází k odmítnutí rasismu (možná i sexismu).

V 80. letech dochází k návratu soudobého „westernu“ v podobě seriálu „Dallas“, který se stal hitem i za železnou oponou. V letech 1985-1989 byla programem číslo jedna „Show Billa Cosbyho“ (The Cosby Show“), která představila komika Billa Cosbyho jakožto hlavu středostavovské rodiny (otec doktor a matka právnička) a od základů proměnila představu Američanů černošského původu a pevně ustavila jejich místo jakožto zábavní elity v rámci amerického kulturního života.

Televizi 90. let dominuje drama „Pohotovost“ („ER“) z lékařského prostředí (jež světu dalo George Clooneyho), které bylo kritizováno za to, že mladé Američany černošského původu znázorňovalo jen jako zneužívané vlastními rodiči, jako drogově závislé anebo jako členy gangů.

První desetiletí nového tisíciletí se vyznačuje vzestupem „Amerického idolu“ („American Idol“), soutěže ve stylu „reality show“, která tím, že představovala typické příklady všech etnických a náboženských minorit v Americe, posilovala opět stereotypy ohledně třídních, etnických, genderových, sexuálních (heteronormativních) a rasových rozdílů. Soutěžící se vydávají všanc naprosto neustálému sledování kamerami, které zcela popřelo dřívější představy o soukromí, jakož i potenciálně ponižujícímu zážitku odmítnutí hlasující veřejností v honbě za slávou. V roce 2006 vznikl jako satira na tuto show film „Hledáme Ydol“ („American Dreamz“).

A konečně: přehled historie americké televize v souvislosti s multikulturalismem by zůstal neúplný, kdybychom se nezastavili u reakcionářského zpravodajského kanálu FOX News, jež ve svém ultra-bělošském zakotvení chrlí od roku 1996 nenávistné narážky, které vydává za „zprávy“. Nejenže v roce 2003 sloužily jako nástroj při prosazování války v Iráku, ale jejich odborníci také vinili „menšiny“ z finanční krize v roce 2008 a prohlašovali, že prezident Obama „nenávidí bělochy“. Již téměř desetiletí uběhlo od dokumentu „Outfoxed“ z roku 2004, který rozkrývá způsoby, jakými mediální magnát Rupert Murdoch zneužívá FOX k propagaci pravičáctví. V současnosti neexistují žádné známky toho, že by snad kulturní dopad jeho propagandistické mašinérie v Americe upadal.

Za posledních 40 let se v televizi objevila spousta pokusů, jak prosadit multikulturní představu americké minulosti i současnosti. Zatímco se jen málokterá z těchto snah těšila takové popularitě jako „Show Billa Cosbyho“, objevilo se pár kulturních momentů, které by si zasloužily být označeny za „milníky“, z nichž nejkultovnějším jsou bezpochyby „Kořeny“ („Roots“). Tento miniseriál z roku 1977, který vychází z románu Alexe Haleyho, sleduje americkou rodinu afrického původu od 17. století až do období těsně po občanské válce. Všechny jeho epizody stále patří mezi 100 nejsledovanějších amerických televizních show všech dob, přičemž poslední epizoda se umístila na třetím místě žebříčku a dosáhla tak 71% nejsledovanějšího času v televizním vysílání (36,38 milionů domácností).

„Kořenům“ předcházel televizní film „Sbohem Manzanaru“ („Farewell to Manzanar“) z roku 1976, který vychází z pamětí Jeane Wakatsuki Houstonové a Jamese D. Houstona. Film zobrazuje zážitky japonsko-americké rodiny před, během i po jejich uvěznění v koncentračním táboře Manzanaru v Kalifornii během 2. světové války a zůstává zcela nedoceněným, ojedinělým okamžikem v historii televize.

Dětské televizní vzdělávací pořady ve veřejnoprávních televizích, z nichž většina pochází z Dětské televizní dílny (Children’s Television Workshop, CTW), propagují multikulturalismus. Kultovní show „Sezame, otevři se“ („Sesame Street“) vyvolala bouřlivé reakce různého druhu: komise státu Mississippi například odhlasovala v roce 1970 jeho zákaz kvůli etnicky různorodému obsazení. Na druhé straně byl pořad nejprve kritizován feministkami a latinskoamerickými aktivistkami a na tyto kritiky zareagoval tím, že do tvůrčího týmu zařadil více latinskoamerických herců a produkčních. V polovině 70. let už CTW začleňovala do programu kreslené seriály, v jejichž rámci se vyučovala španělština. Podle průzkumu z roku 1996 vidělo 95% všech amerických předškoláků pořad „Sezame, otevři se“ ještě dříve, než dosáhli tří let věku. Republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney, který v roce 2012 neuspěl ve volbách, udělal tu chybu, že navrhl, aby se zastavilo financování takovýchto veřejnoprávních vysílání, za což sklidil posměch.

Americká komerční televize je ale stále na hony vzdálena osvobození od předsudků. Otřepané stereotypy lidí zvaných „cikáni“ nebo „irští kočovníci“ (Irish Travellers) v americkém filmu a televizi zahrnují až do dnešního dne věštkyni v křiklavých šatech zírající do křišťálové koule nebo mezi sebou vzájemně se křížící rodiny, které si na živobytí vydělávají jako zloději (viz například jeden nedávný hollywoodský film – druhý „Sherlock Holmes“ Guye Ritchieho z roku 2011). Žánry hororu a science-fiction (a to nejen ve filmu, ale také například v divadelních hrách) si pohrávají s asociacemi mezi „cikány“ a okultismem, s nesčetnými příklady „cikánských kleteb“, které slouží jako užitečná dějová zápletka.

Dnešní produkce „reality show“ jako například „Američtí Cikáni“ od National Geographic nebo „Moje velká tučná cikánská svatba“ (My Big Fat American Gypsy Wedding) od TLC nyní přicházejí v balíčku s webovými stránkami (že by jako reakce na rozšířené stížnosti?), které se snaží poskytnout historický kontext nebo dokonce vyvracet konkrétní stereotypy („všichni cikáni věští z ruky“, „cikáni se příšerně oblékají“ atp.). Jenomže stejně jako tolik jiných „reality“ show, které slibují ukázat „tajné světy“ různých skupin, i tyto pořady fungují v první řadě tak, že mystifikaci udržují při životě, namísto aby jí pomáhaly odstranit. Když jsem se v roce 2012 zeptala profesora Iana Hancocka, co si diváci z řad amerických Romů myslí o seriálu „Američtí Cikáni“, řekl mi, že některým se zdají být očividné odkazy tohoto programu k mafii urážlivé, zatímco jiní se obávali, zda nebyly zbytečně odhaleny některé aspekty romské kultury.

Navzdory skličujícím příkladům z nedávné doby stále probíhají snahy o to, aby americká televize obecně různé menšiny více začleňovala. Dnes si cestu do ní nacházejí stále více také postavy s různými druhy postižení (Aspergerův syndrom, nevidomost, Downův syndrom, Parkinsonova choroba, umělé končetiny a vozíčkáři, anebo třeba ti, kdo se vyléčili z rakoviny). Zřídkakdy jsou do těchto rolí obsazováni herci, kteří by sami byli skutečně postižení, výjimkou pak je Michael J. Fox ve své stejnojmenné show a herec s Downovým syndromem Chris Burke, který hrál v letech 1989 – 1993 v seriálu „Život jde dál“ („Life Goes On“).

Ráda bych tento kratičký přehled uzavřela seznamem amerických filmů, které si v této souvislosti zaslouží větší pozornost: 

Velká zeď (A Great Wall, 1886) – čínsko-americká rodina se poprvé po třiceti letech vrací do Číny a zažívá kulturní střet.

Jednej správně (Do the Right Thing, 1989) – drama režiséra Spikea Leeho znázorňuje třenice, které vyústí v tragédii ve městě New Yorku.

Erin Brokovich (2000) – drama vycházející ze skutečného příběhu matky samoživitelky, která bojuje proti velké korporaci a zvítězí.

Legendy z Dogtownu (Lords of Dogtown, 2005) – drama o kultuře skejťáků v 70. letech v Jižní Kalifornii, které zkoumá otázky třídní příslušnosti.

Norma Rae (1979) – drama vycházející ze skutečného příběhu odborářské organizátorky na americkém Jihu.

Městečko Pleasantville (Pleasantville, 1998) – fantazijní příběh zkoumající představy o tom, že osobní útisk vyústí v politický a společenský útlak.

Rudí (Reds, 1981) – drama, které vypráví příběh ruské revoluce tak, jak jej v kronice zaznamenal John Reed, a jehož působivou součástí jsou rozhovory s těmi, kteří si tohoto muže pamatují.

Kouřové signály (Smoke Signals, 1998) – příběh přátelství mezi dvěma domorodými muži, kteří spolu vyrůstají v rezervaci.

Komorník (The Butler, 2013) – historické drama vycházející ze života Američana černošského původu, který pracuje jako komorník v Bílém domě.

Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird, 1962) – film vycházející z předlohy románu oceněného Pulitzerovou cenou, který pojednává o vzdoru vůči rasismu na americkém Jihu.