Je Khamoro v ohrožení díky úsporám ve státním rozpočtu?

V letošním roce snížila česká vláda rozpočet ve většině oblastí veřejného života. Nepříjemné důsledky šetření se promítají snad do všech oblastí života společnosti. Snížení dotací ze státního rozpočtu je jedno z úsporných opatření, které se nejbolestněji dotklo neziskového sektoru. Přitom nestátní neziskové organizace převzaly za posledních 20 let v ČR zodpovědnost za velkou část aktivit v oblasti sociálních služeb, školství, zdravotnictví a kultury. A především v oblasti podpory integrace příslušníků národnostních menšin a integrace Romů je jejich role nezastupitelná.

Ne, že by dotace do této sféry života ukrajovaly moc velký podíl státního rozpočtu. Dotace do neziskového sektoru jsou ve skutečnosti v poměru k poskytovaným službám velmi nízké. Navíc je jejich čerpání provázeno celou řadou potíží. Finanční prostředky na realizaci celoročních služeb a aktivit jsou ze státního rozpočtu uvolňovány ve druhé čtvrtině roku, někdy dokonce až v prosinci. Většina z nich vyžaduje dlouhodobé plánování, ale realizátoři nevědí někdy ještě na začátku realizačního období v jaké výši a zda vůbec bude dotace poskytnuta.

Snížení dotací ze státního rozpočtu na aktivity neziskového sektoru je dalším zásahem, který ohrožuje realizovatelnost projektů a existenci neziskových organizací. Mimo jiné proto, že se především v projektech zaměřených na podporu národnostních menšin a integraci Romů obtížně nahrazují jinými prostředky. Dá se očekávat, že některé z aktivit a možná i organizací zaniknou. Přitom jsou služby neziskových organizací součástí programů vlády. Plní úkoly, ke kterým je stát vázán občanům a mezinárodními smlouvami, ale nemá k tomu vytvořené nástroje a kapacity.

Podpora kulturních projektů národnostních menšin stojí především na platformě neziskových organizací. Může se zdát, že v době, kdy ekonomika není v nejlepší kondici, jsou kulturní aktivity tím prvním, co je možné omezit. Především kulturní aktivity národnostních menšin stojí na okraji zájmu většinové společnosti. Omezit kulturní projekty je však úsporou jen na první pohled. Kulturní akce jsou momentálně nejdůležitějším a mnohdy jediným pojítkem mezi menšinami a většinovou společností. Festivaly a veřejné kulturní akce jsou často jediným prostorem, na kterém se můžeme vzájemně potkávat, osobně poznat, lépe vzájemně pochopit svou mentalitu a spolupracovat.

V posledním květnovém týdnu otevírá již potřinácté své programy významný mezinárodní festival romské kultury Khamoro. Od prvního ročníku v roce 1999 uvádí na scénu široké spektrum romské umělecké tvorby. V rámci festivalu se konají koncerty skvělých kapel z celého světa, probíhají vernisáže výstav, filmové projekce, umělecké workshopy. Umělecký program je doprovázen odbornými semináři. Khamoro každoročně navštíví okolo 8500 lidí z Čech i ze zahraničí, za 12 let působení festivalu shlédlo jeho program okolo 100 tisíc návštěvníků. Populární je především závěrečný galakoncert a průvod Prahou. Festival, který pořádá Studio Production Saga a občanské sdružení Slovo 21, velmi dobře naplňuje cíl stanovený hned na začátku: Realizovat profesionální kulturní akci mezinárodního významu, na které vystupují nejlepší romští umělci a která prostřednictvím prezentace romského umění pozitivně ovlivňuje soužití Romů a většinové společnosti.

A že je této podpory výrazně třeba. Napětí mezi příslušníky většinové společnosti a romské menšiny je viditelné na každém kroku. Představy většinové společnosti o romské kultuře a jejích hodnotách bývají hodně vzdálené od skutečnosti. Negativní postoje příslušníků většinové společnosti nepříznivě ovlivňují život Romů a v důsledku toho i většinové společnosti snad na všech frontách. Počínaje těžkostmi při hledání zaměstnání či snaze najít si nájemní bydlení. Čtvrtina romských dětí chodí stále ještě do škol zřízených pro mentálně postižené. Mnoho dalších navštěvuje školy, které jako by byly pro romské žáky přímo zřízené. Alespoň tak lze soudit z podílu romských dětí ve škole. V některých městech doslova, jinde obrazně stojí na jedné straně ulice „romská škola“, na druhé škola „pro ty ostatní děti“. Ředitelé mnoha základních škol situaci vlastně udržují, i když ve snaze“ vyhovět rodičům“. Když k tomu připočítáme ještě obraz, který o Romech dlouhodobě vytváří významná část médií, máme základ pro tlak na sociální izolaci z jedné strany a obtížnou cestu ze sociálního znevýhodnění či dokonce vyloučení ze strany druhé.

Jistě, romské festivaly a kulturní aktivity samy o sobě situaci nezmění, alespoň ne přímo. Ano, někde je třeba změnit legislativu a nastavit pravidla, která sociální začleňování podpoří. Ovšem sociální začleňování je proces závislý především na ochotě jednotlivých aktérů (nás všech) sdílet jeden prostor, spolupracovat, měnit přístup a postoje.

Potenciál a zaměření na zlepšování společenské atmosféry kulturní projekty rozhodně mají. Vláda je také ve svých prohlášeních uvádí jako důležitý nástroj ovlivňování soužití většinové společnosti, Romů a národnostních menšin. Ale budou schopny „přežít“ bez státních dotací, nebo se stále se snižující finanční podporou státu? Festival Khamoro, který je skutečně nejvýznamnějším počinem mezinárodního významu v dané oblasti, se každoročně potýká s nízkým rozpočtem. I když si za úspěšné roky svého fungování získal podporu dalších partnerů a jeho náklady jsou částečně pokryty ze „vstupného“. Regionální projekty, které plní důležitou roli ve své lokalitě, jsou rovněž ohroženy nízkým rozpočtem, navíc často obtížněji hledají další zdroje podpory. Bez relevantní podpory státu se takové aktivity neobejdou. Snaha snížit státní deficit je pochopitelná a většinou lidí akceptovaná. Ovšem cesta, kterou se „státní šetření“ ubírá, již tak široce akceptována není. Zvažme na jedné straně úsporu, kterou státu přinese snížení dotací, na druhé straně přínos podobných akcí pro zlepšení společenského soužití.