romea - logo
26. července 2016 (úterý)
svátek má Anna
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Karolína Ryvolová: Milenin duch, aneb Romské pohádky 2.0

Praha, 20.12.2012 11:03, (ROMEA)
Ilustrace Ireny Eliášové mladší, která se stala východiskem pro obálku e-knihy.
Ilustrace Ireny Eliášové mladší, která se stala východiskem pro obálku e-knihy.

První opravdu zásadní sbírku romských pohádek na našem území připravila k vydání Milena Hübschmannová (Romské pohádky, Odeon 1973). Tento svazek se ještě stihnul svézt na vlně politického oteplení kolem Pražského jara a v názvu nesl etnonymum Romové; o půl roku později odevzdaný výbor romské autorské tvorby už neprošel ani jako literatura cikánská.

Během následující normalizační šedi se k tomuto ojedinělému počinu vraceli zasvěcení a občas se jim podařilo některou z pohádek do rozhlasu či televize protlačit – za všechny jmenujme třeba režiséra Jaroslava Hovorku, jehož ohmataný původní výtisk, svědčící o častém pročítání, viděla autorka tohoto textu na vlastní oči. Reprint sbírky v roce 1999, zaštítěný vzdělávacím nakladatelstvím Fortuna, byl spojený s dnes už legendárním skandálem kolem údajné nevhodnosti romských pohádek pro malé děti.

Anabázi kolem nesoudného rozeslání knížky do základních škol vzpomínají i editoři nové, právě uveřejněné sbírky romských pohádek Otcův duch, která navazuje na hübschmannovské pojetí ústní slovesnosti a jednoznačně se hlásí k jejímu odkazu, zároveň ale celý proces vzniku posouvá, alespoň v praktických ohledech, o úroveň výš. Místo aby za sběrem materiálu stála klasická práce v terénu, tak jak ji na vlastní pěst a často velice dobrodružně podnikala Milena Hübschmannová, autoři nynější publikace dílem oslovili už zavedené autory a dílem dali prostor neznámým psavcům, kteří zareagovali na jejich internetovou výzvu.

Světlo z pokoje

Nakladatelství Kher, pojmenované tak možná proto, že veškerá jeho produkce vzniká z pohodlí domova, je nakladatelství malé, nové a elektronické. Romisté Lukáš Houdek, Radka Patočková a Iva Hlaváčková jeho založením reagují v zásadě na dvě vzájemně provázané skutečnosti: zvyšující se počty Romů se zájmem o literární tvorbu na internetu a tzv. nová média.

V prvním případě se už před časem ukázalo (během projektu Šukar laviben le Romendar/Romové píší, koordinovaném serverem Romea.cz), že internet je platformou, která Romům sedí. Zatímco do kamenného knihkupectví z finančních, ale i jiných důvodů zavítají zřídka, online čtou rádi a hodně. A když novináři a nakladatelé unisono tvrdí, že o romské autory a psaní v romštině není zájem, že zde chybí čtenářská základna - čímž obvykle odrážejí snahy protlačit více romských publikací - internet svědčí o opaku.
Novými médii zde myslíme především čtečky, které umožňují číst levně a na stále častěji preferovaném monitoru počítače; to samé je ale možné třeba s chytrým telefonem, kde si zájemce může knížku stáhnout prozatím zdarma z internetu.

Nespornou výhodou takového nakladatelství je jeho relativně nízkorozpočtový provoz, na který ostatně upozorňují sami editoři v předsádce („Tato kniha vznikla bez vynaložení jakýchkoli finančních prostředků.“). Dalším kladem je potom jeho ekologičnost - tedy nulové náklady v oblasti papíru a inkoustu – musíme však odhlédnout od nutnosti počítačů, bez kterých by to v dnešní době zkrátka nešlo. Je to tedy nakladatelství vesměs trvale udržitelné, občanské a neziskové, což romskému psaní z principu sluší. Do budoucna se však některé z těchto premis budou muset změnit – nejen že by měli začít dostávat honoráře autoři, ale ani samotní redaktoři nemohou tuto činnost dlouhodobě provozovat zadarmo.

Struktura, metoda

Sedmadvacet textů obsažených ve sbírce dokonale ilustruje „průnik zániku a vzniku“, oblíbený bonmot Mileny Hübschmannové, kterým charakterizovala přechod od ústní slovesnosti k autorské tvorbě. V úvodu se říká, že Hübschmannová soumrak ústně předávaného dědictví připisovala nejen politice asimilace a přesidlování z převážně venkovského Slovenska do průmyslových Čech, ale také sbližování romského světa s gádžovským.

Každá z pohádek vykazuje jinou míru autorova čerpání z folklóru, od prosté fixace (M. Gáborová: Jak Andriš přelstil lakomou selku) až po téměř dokonalou individualizaci (E. Danišová: O dvou kočičkách), abychom použili termíny Jana Červenky. Klasické motivy romských pohádek, jako jsou čerti, duchové zemřelých mule, kořenářky a čarodějky či měření sil mezi chytrým Romem a hloupým gádžem střídá reflexe indického původu Romů a osudu utlačovaných nebo výzva k větší otevřenosti komunity. Jak uvádí redakce v předmluvě, „autoři si vytrácení světa ústní lidové slovesnosti (…) uvědomují, proto se jej snaží zachytit nebo dokonce vzkřísit“. Na této ose se také jednotlivé příspěvky pohybují.

Je chvályhodné a velice důležité, že editoři v úvodu detailně popsali proces přípravy jednotlivých textů k uveřejnění. Čtenář nemusí tápat, proč jsou některé otištěny pouze česky či slovensky a jiné dvojjazyčně – je to způsobeno preferovaným jazykem produkce – nebo proč se překlady liší přístupem a kvalitou – některé texty jako ty od Andreje Gini a Ilony Ferkové vznikly pouze v romštině a překlad zajistila redakce, jiné si překládali autoři sami.

Může se to zdát jako hnidopišství, ale absence takového redakčního průvodce může způsobit všelijaká nedorozumění. V zahraničních publikacích se občas stává, že báseň či povídka romského autora, který je mluvčím pararomštiny nebo pochází z úplně asimilovaného jazykového prostředí, byla redaktory následně přeložena do romštiny. Dochází k absurdním situacím, kdy autor mluví nesprávným dialektem; je mu podsouvána jakási kvazi-identita. Známé jsou i případy, kdy romskou poezii napsal Nerom a pak ji vydával za hlas romského lidového barda, nebo ještě hůře, přisvojoval si ostruhy za použití romštiny pro literární účely – typický projev koloniálního myšlení.

Nebýt rukověti, kterou editoři čtenáři poskytli v úvodu, možná by zapadlo přepínání jazykového kódu, jak ho vidíme třeba u Ivety Kokyové. Když s žánrem pracuje svobodně, jako je tomu v moderní pohádce Regína a víly, píše česky; látka romské osady si ale přirozeně diktuje použití romštiny (Čendeš).

Bylo nebylo, a bude

Východisko pohádek se pak často také odráží na jejich charakteru. Ty tradiční otevírá některá z pevných pohádkových formulí typu „Has na has, jekh gadžikano gavoro“, nebo „Kaj has, kaj na has, guleja bachtaleja the Devla čačeja“. Takové zahájení si už dále vynucuje určitou plejádu postav, popis jejich chudoby a počtu dětí („ole romes has ajci čhave, keci pro něbos čercheňa“) a samospádem často i zápletku. Pokud je překlad do češtiny více méně věrný, půjde spíše o kratší věty dějového charakteru, s upozaděným popisem, a ledacos zůstane nedořečeno, protože romské vyprávění je živo svými zámlkami – ty mu dodávají dynamiku, ale také nastolují pocit vzájemného sdílení uvnitř společenství.

Naopak text, který vzniká primárně v češtině, se často opírá o navození pohádkové atmosféry prostřednictvím květnatých popisů a dějovost je až sekundární. (Z toho je mimo jiné patrné, že pohádka v romském a neromském prostředí slouží jiné funkci.) Zatímco u tradičních pohádek existuje z jedné křižovatky jen určitý počet možných scénářů, pohádka umělá – ohlasová, chcete-li – dýchá svobodnou vůlí, ale tím pádem také nevypočitatelností.

Na příkladu kontrastu pohádky O Lájošovi Lajly Žigové (primárně v romštině) a Žába Markéty Šestákové (primárně v češtině) je dobře vidět, jak si jazyk podmaňuje obsah. V té první se zdánlivě absurdní motiv omlazování manželek pomocí ubití sukovicí a následného nahrazení novou ženou ubírá neúprosně a bez komentáře k závěrečnému drsnému potrestání prostoduchých hlupáků; v té druhé, tvarově ústrojné a logické, dostane zlodějka šátku morální lekci, ze které se smí poučit a vše se v dobré obrátí. Dořečené pointy jsou vůbec produktem až tvorby umělé a v tradiční romské slovesnosti často úplně chybí.

Proměnám klasických motivů pod vlivem gramotnosti a intelektuálního odstupu od archetypů by bylo možné věnovat samostatnou studii. Tak třeba housle, tradiční hodnota v očích gádžů a prostředek společenského statusu mezi Romy, se v pohádce Zlaté housle Lucie Kováčové stávají terčem posměchu (Feri hraje tak falešně, že čerti raději propustí milovanou Máriu z pekla). Pozornost by si ale především zasloužila ústřední dvojice chytrého Roma a hloupého gádže, pro niž by se hodilo použít model získání symbolické převahy utlačovaného prostřednictvím podfuku na utlačovateli, který antropolog Michael Stewart nazývá romane buťa, a obvykle se odehrává pouze v myšlené rovině. Na to už dnes ale nezbývá místo.

Sbírka romských pohádek Otcův duch coby jakýsi další level slovesnosti a současně přechodný tvar mezi orálním a typografickým společenstvím je v tomto směru mimořádně inspirativní a nakladatelství Kher se za svou prvotinu rozhodně nemusí stydět.

Přečteno: 1923x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Literatura, Povídky, KHER



HLAVNÍ ZPRÁVY

V ulici V. Volfa na českobudějovickém sídlišti Máj se 6. 7. 2013 kolem poledne shromáždilo několik desítek lidí, převážně Romů.

Jan Potměšil: Mýty kolem novely shromažďovacího zákona

22.7.2016 14:49
V nedávné době média informovala o novele shromažďovacího zákona a novinkách, které přináší. Například prý „nově“ bude moci rozpustit shromáždění „i policie“. Zazněla silná slova o omezování základního ústavního práva a nové nesvobodě. Jak je to ale doopravdy?
 celý článek

Emilie Sulejman Žigová

Emílie Žigová: Rétorika etnologa Zeleného v Lidových novinách připomíná nacistickou éru

22.7.2016 13:41
Před nedávnem jsem si v Lidových novinách přečetla článek Je na řadě genocida bělochů v Evropě? od etnologa Mnislava Zeleného. Text se zpočátku pokouší popsat pocity obyčejného člověka, který má strach a zároveň je naštvaný, že politici lidem neříkají pravdu a že narůstá nebezpečí teroristických útoků.
 celý článek

Dostupné na adrese: https://www.online.muni.cz/udalosti/7852-romove-potrebuji-vzory-a-ty-vyrostou-ve-skolach?utm_source=fb_muni&utm_medium=link&utm_campaign=facebook. Digitální knihovny fotografií MU pod CC BY 3.0 CZ, licenční podmínky jsou dostupné na adrese http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/legalcode

Jana Balážová: Romové potřebují vzory. A ty vyrostou ve školách

22.7.2016 10:30
Společné vzdělávání a začleňování dětí se znevýhodněním do normálních škol je dnes jedním z hlavních témat politických diskusí. Učitelé i politici poukazují na nepřipravenost koncepce i českého školství. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity reaguje na inkluzi novou formou vzdělávání učitelů, které by je mělo na nové poměry připravit. Ale co ti, kteří jsou objektem inkluze?
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo