Klára Kalibová: Násilí z nenávisti a Romové

Podle výzkumů Evropské komise se 32 % Romů žijících v České republice setkalo s fyzickým útokem nebo vyhrožováním takovým útokem z důvodu své národnosti. Téměř dvě třetiny z napadených nikomu útok neoznámily. Romové jsou tak těmi, kteří jsou vůči násilí z nenávisti nejzranitelnější. Klíč ke své ochraně drží v ruce i sami poškození.

Násilí z nenávisti je takové násilí, které je motivováno předsudky útočníka vůči poškozenému. Oběť je napadána pro to, jakou má barvu pleti, národnost, víru, sexuální orientaci, zdravotní stav či sociální postavení. Typické pro násilí z nenávisti je, že útočník se s poškozeným zpravidla nezná, napadá ho pro to, že patří k určité národnostní, etnické či náboženské skupině či pro jeho zdravotní stav, sexuální orientaci či sociální status.

Při zmínce o násilí z nenávisti si asi nejčastěji vybavíme fyzické napadaní či žhářské útoky. Setkáváme se také s případy slovních útoků, vyhrožování a zastrašování, psaní obtěžujících emailů či obtěžování na facebooku, sprejování hanobících nápisů či poškozování obydlí nebo majetku.

„V září jsem nastoupil na střední školu, jsem první středoškolák v naší rodině,“ vzpomíná Patrik na to, jak se stal obětí rasistické šikany. „Měl jsem svůj profil na facebooku. Během prvního půl roku mi začaly chodit rasistické vzkazy od několika lidí. Myslím, že to byli moji spolužáci. Jejich profily jsou ale falešné.“ Patrik kvůli výhružkám nechtěl chodit do školy a vysněná střední škola se pro něj stala noční můrou. Celou věc s podporou své matky oznámil policii. Policie kontaktovala školu a výhrůžky ustaly. Patrikovi bude ale ještě nějakou dobu trvat, než bude do školy opět chodit rád a bez obav.

Jakkoli jsou pro řadu Romů slovní rasistické útoky denním chlebem, jak ostatně potvrzují i mezinárodní výzkumy, nelze na řešení případů násilí z nenávisti rezignovat. Poškození by měli využívat dostupné právní prostředky k ochraně svých práv.

Jak poznáme násilí z nenávisti

Většina poškozených ví, proč byla napadena, zda za útokem stála prostá agrese, odplata či předsudky. Je to právě svědecká výpověď obětí, která ovlivní, zda se policie bude věnovat objasňování rasistického motivu. Pokud tedy poškození podávají trestní oznámení a domnívají se, že jediným důvodem jejich napadení byla jejich národnost, barva pleti, etnická příslušnost či jiná podobná nezměnitelná charakteristika, je třeba, aby se tento důvod objevil v trestním oznámení.

Nejspolehlivějším ukazatelem nenávistné motivace jsou slovní nebo písemné rasistické nebo podobné nadávky či hanobící sdělení. V mnoha případech se však pachatelé verbálních útoků nedopouštějí a předsudečnou motivaci je obtížnější rozpoznat. V takových situacích je možné využít ostatních indikátorů, které veškerou další motivaci vyloučí a jedinou záminkou pro útok tak zůstane barva pleti, národnost či etnicita.

O motivaci útoku může svědčit například prostředí, ve kterém k napadení došlo – opakovaně ničené dveře bytu, ve kterém bydlí romská rodina, zatímco ostatních bytů si pachatel nevšímá. Důležitou dobu hraje také doba, kdy k incidentům dochází. V řadě případů existuje přímá souvislost mezi demonstracemi krajní pravice (např. Dělnické strany) a následnými útoky na konkrétní poškozené. Existují i data významná pro krajní pravici (např. 20. duben, 1. máj, 28. září, 17. listopad), kdy častěji dochází k útokům z nenávisti.

Zpozornět je třeba vždy v případech, že se poškozený a pachatel neznají, jsou od sebe národnostně odlišní a neexistuje žádný jiný zjevný důvod, proč k útoku došlo. Někteří pachatelé trestné činnosti z nenávisti jsou příznivci krajní pravice, podle výzkumů platných pro Českou republiku jich však není více než dvacet procent, dvacet procent pachatelů násilí z nenávisti jsou lidé z minorit. Většinu pachatelů tohoto násilí tak tvoří běžná populace. K některým útokům se pachatelé hlásí zpětně.

Pro incidenty z nenávisti je typický i způsob jejich provedení. Nápadná je brutalita, opakované útoky a symboličnost útoků. Útoky z nenávisti mají například často podobu žhářských útoků.

Někdy si lidé pletou násilí z nenávisti s diskriminací, tedy s takovým jednáním, kdy je člověku odpírán přístup ke službám, bydlení či práci z důvodu jeho odlišnosti. V případech diskriminačního jednání je však nutné se se stížností obrátit na veřejného ochránce práv, na některou z antidiskriminačních poraden či postupovat samostatně podle možností antidiskriminačního zákona.

Co na to zákon

Fyzické útoky, zastrašování, vyhrožování, ničení majetku, podněcování k předsudečnému jednání či hanobení některého národa, jazyka či etnika jsou trestnými činy. Podstatou trestání zločinů a přečinů motivovaných předsudky je navýšení trestní sazby u těch trestných činů, které jsou provedeny z předsudečné pohnutky. Může se jednat až o třetinové navýšení trestu.

Podstatou těchto trestných činů je zvýšení trestní sazby pro ty pachatele, jejichž útok byl motivován národnostní nebo etnickou nesnášenlivostí.

Co dělat, když se setkám s násilím z nenávisti

V roce 2013 bylo v České republice dle oficiálních policejních statistik spácháno 211 tzv. extremistických trestných činů, což je termín, který policie používá k označení trestných činů z nenávisti. Dle expertních odhadů se však incidentů z nenávisti na našem území odehraje až desetkrát tolik. Proč existuje takový rozdíl mezi oficiálními čísly a odbornými odhady?

Lidé, kteří se setkají s násilím z nenávisti, reagují různě. Někteří si nechávají celou věc pro sebe, jiní se svěří blízkým či kamarádům, další kontaktují přímo policii. Množství lidí, kteří své napadení nikomu neoznámí, je vysoké – dvě třetiny z napadených se svým útokem zůstávají sami a na nikoho se neobrátí. Vede je k tomu obava před pomstou pachatele, strach z toho, že jim nikdo nebude věřit, nedůvěra v policii a soudnictví či nedostatek informací o tom, kdy a jak podat trestní oznámení a jak bude trestní řízení vypadat.

Od srpna loňského roku mají poškození řadu nových práv. Lidé, kteří byli fyzicky napadeni z důvodu své barvy pleti nebo jim z téhož důvodu bylo vyhrožováno fyzickým násilím, jsou považováni za tzv. zvlášť zranitelné oběti. V trestním řízení se nemusí potkat s pachatelem, musí být také vyslýcháni zvlášť citlivě. Poškození si k zastupování svých práv mohou zvolit důvěrníka nebo požádat o podporu důvěrníka. Důvěrníkem může být kdokoli, často si lidé volí někoho ze svých blízkých či kamarádů. Zmocněncem by měl být profesionál, který se dobře orientuje v trestním řízení.

Následky násilí z nenávisti a možnosti jejich náhrady

Následky násilí z nenávisti jsou různé. Obvykle jde o škodu na zdraví, ztrátu na výdělku v důsledku trvajícího léčení zranění, psychická újma, škoda na majetku a nemajetková újma.

„Situace se mi pořád vracela, zavřela jsem oči a vše jsem měla opět před sebou. V noci jsem nemohla spát, přes den chodit do práce. Musela jsem se starat o malou dceru, ale neměla jsem na to sílu,“ vzpomíná Soňa na situaci po napadení.

Psychické následky násilí z nenávisti jsou často závažnější než fyzické zranění. Poškození se v některých případech obávají vyhledat pomoc psychologa či psychiatra, protože se za svůj psychický stav stydí. Kontaktování odborné podpory přitom může napadeným pomoci zmírnit následky útoku a postupně se s ním vyrovnat.

Škodu, kterou útočník způsobí, mohou poškození vůči němu nárokovat v trestním nebo občanskoprávním řízení. Pokud je pachatel neznámý nebo nedošlo k jeho odsouzení a přesto se stal trestný čin, mají oběti, kterým vznikla škoda na zdraví, nárok na finanční podporu od státu. Musí ji však uplatnit nejpozději do dvou let od útoku.

Autorka je ředitelkou obecně prospěšné organizace In IUSTITIA, doktorandka Právnické fakulty Masarykovy univerzity.