Lidé z ghett byli vyhořelí. Emil Voráč pro ně postavil komunitní stan, na dalších krocích se domlouvá přímo s nimi

„Lidé mi říkali, pane Emile, víte, kolik lidí tady bylo před vámi? Co všechno nám naslibovali, a pak už se nikdo neobjevil?“, vzpomíná na reakce lidí ze sociálně vyloučených lokalit Železný dvůr a Pod Železným dvorem v Chodově na Karlovarsku ředitel organizace Khamoro Emil Voráč.

Poválečná historie přinesla městu ležícímu deset kilometrů od Karlových Varů proslavených lázněmi a filmovým festivalem mnoho jizev, které jsou na jeho tváři znát i dnes – od výstavby panelových sídlišť přes hnědouhelné doly po přistěhovalectví. „Následky sklízíme dodnes. Je to nejen absence tradic, obyčejných mezilidských vztahů, ale především velká koncentrace sociálních problémů, jako jsou drogy, bezdomovectví, kriminalita,“ přibližuje Voráč.

Právě proto se rozhodl lidem z těchto dvou lokalit, které jsou mimochodem největšími vyloučenými lokalitami v kraji vůbec, pomoct. Začátky rozhodně nebyly jednoduché, kromě nekonečného vyjednávání na mnoha místech a papírování narazil na letargii a nezájem samotných místních obyvatel.

„Musel jsem úřadům dokládat různé již existující analýzy, které nebyly zdaleka tak přesné jako ty, co jsem přímo na místě vypracovával sám. Lidé z ghett byli vyhořelí a přestávali věřit, že existuje někdo, kdo by měl opravdu zájem o zlepšení jejich životních podmínek. Slibů bez výsledků slyšeli už hodně,“ vzpomíná.

Při jedné z návštěv ministerstva práce a sociálních věcí, na které o projektu připravovaném v rámci Operačního programu EU Zaměstnanost hovořil, navíc padla otázka na prostory a zázemí, kde se bude práce s komunitou odehrávat. „Takové místo v okolí vyloučených oblastí není, pomyslel jsem si, ale pak jsem dostal nápad, který se zástupcům ministerstva zalíbil,“ přibližuje. A tak vznikl komunitní stan – unikátní místo sloužící nejen k setkávání pracovníků s obyvateli lokalit, ale i k mnoha různým akcím.

Stan pojme až 80 lidí a díky plynovým ohřívačům může sloužit i v zimě. Kromě přednášek, workshopů, rekvalifikací nebo programů pro děti se Khamoro zaměřuje zejména na zapojování lidí z lokalit. „Rekonstruujeme společné prostory domů, malujeme, opravujeme venkovní prostory, vytváříme dětské koutky, pískoviště a podobně,“ popisuje Voráč. Přestože jeho komunitní pracovníci hrají v práci s místními lidmi jednu z nejdůležitějších rolí, cílem je, aby byli postupně potřeba co nejméně – aby se komunita postavila na vlastní nohy a dokázala si poradit sama.

„Vytvořili jsme mimo jiné jádrovou skupinu, se kterou se pravidelně scházíme a navrhujeme další kroky na základě toho, co je v té které lokalitě potřeba, vyhodnocujeme dosavadní úkoly. Obyvatelé jsou hrdí jak na stan, tak na to, že dohodnuté činnosti vykonáváme společně, že jsou jejich součástí,“ říká Voráč.

Organizace v Chodově působí už od roku 1997. U jejího vzniku stál Petr Hruška, který začal v rámci chodovské farnosti pracovat s dětmi a mládeží. Křesťanský klub, do kterého se zapojilo mnoho romských dětí, se usídlil ve farní budově. O šest let později se z Khamora stalo samostatné občanské sdružení, dnes působí jako obecně prospěšná společnost.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.