romea - logo
29. března 2020 (neděle)
svátek má Taťána
Loading
rozšířené vyhledávaní

Marta Miklušáková: Kampaně proti rasismu

Praha, 22.11.2013 10:51, (ROMANO VOĎI)
Kampaň v rámci projektu „Vzájemně bez předsudků“ má bořit zakořeněné předsudky velké části české společnosti vůči Romům. V brněnských dopravních prostředcích mohou lidé vidět 800 plakátů pokračující kampaně brněnské organizace IQ Roma servis. Ke kampani vznikl i videospot. (FOTO: YouTube.com)
Kampaň v rámci projektu „Vzájemně bez předsudků“ má bořit zakořeněné předsudky velké části české společnosti vůči Romům. V brněnských dopravních prostředcích mohou lidé vidět 800 plakátů pokračující kampaně brněnské organizace IQ Roma servis. Ke kampani vznikl i videospot. (FOTO: YouTube.com)

Někdy v roce 1996 mě paní doktorka Hübschmannová seznámila s nizozemským fotografem Juulem Hondiusem. Ten studoval v Praze krátce předtím fotografii na FAMU a ohromen vším, co se za tu krátkou dobu stačil dozvědět o Romech, se rozhodl v rámci svých možností podniknout něco, čím by podnítil diskusi o rasismu v České republice, jehož míra ho ohromila. Ode mě se chtělo, abych Juula doprovodila do romských rodin, které byly svolné k tomu, aby je vyfotil pro svou zamýšlenou kampaň. Jak přesně si to představuje mi nebylo příliš jasné, což ovšem bylo jedno, mým úkolem bylo oslovit pár Romů, přivést Juula a tlumočit. Zatímco většinu důležitého zastřela v mezidobí milosrdná mlha zapomnění, focení samo mám v živé paměti: Juul coby ztělesnění představ o Seveřanech vynikal mimo jiné gigantickým vzrůstem a jeho Gargantuovská postava budila v rodinách focených Romů nezměrné veselí. Myslím, že jeho počínání brali se zdravou rezervou, jeho zápalu ale více či méně podlehli a přidali se k němu v dobré víře, že to přinejmenším nemůže situaci nijak výrazně zhoršit. Juul plánoval portrétní fotografie opatřit provokativními slogany, vyvolat je a vytisknout ve velikosti obřích plakátů, vylepit je po Praze a čekat, co se bude dít. Správně tušil, že v původní podobě nepřežijí dlouho a jejich osud, fotograficky zdokumentovaný v odstupu několika dní, byl vlastně tím, co tato aktivistická „kampaň“ chtěla k diskusi předložit. S odstupem let se podivuji mnohem víc než tehdy, že Juul vytrval a svému záměru dostál, plakáty vyrobil, vlastnoručně s několika kamarády vylepil (neboj, Juule, to už je promlčené), trpělivě vyčkal, opět nafotil a poté fotografie vystavil. Tehdy poprvé jsem se takto nadivoko setkala s pestrou podobou, jakou může kampaň proti rasismu nabrat.

Pouhý rok poté mě oslovil manžel kolegyně, Američan, který působil v pražské pobočce mezinárodní reklamní agentury. Prostředí se lišilo, na rozdíl od Juula působil v luxusní kanceláři a jméno agentury bylo kupodivu známé i mně, která jsem se ve světě reklamy ani trochu neorientovala. I tohoto „dobře situovaného“ pražského cizince, který se bezpochyby pohyboval ve zcela jiných kruzích než Juul, dostihly historky o soužití s Romy a dožraly jej natolik, že se rozhodl konat. Režie byla o dost jiná, v honosné kanceláři se postupně uskutečnila řada pracovních schůzek s lidmi, kteří chtěli k danému tématu něco říci, reklamní agentura zorganizovala přehlídku nejrůznějších protirasistických kampaní, dlouze se rokovalo a nakonec vznikla kampaň mně z nejmilejších: Obří billboardy, na nichž s nápisem: „Co se divíte? Nesuďte skupinu, suďte člověka!“ pózoval černoch-fotbalista a hlavně romský hasič. Agentura totiž nelenila a na základě průzkumů veřejného mínění přišla s pro mě ohromující skutečností, že Češi za nejprestižnější povolání považují právě hasiče. Úkolu „modela“ se zhostil můj dávný kamarád Honza, který – z mně dodnes neznámého důvodu – vyslechl můj chaotický telefonát, přijel do Prahy, nechal se odvléct do studia, oblékl hasičskou uniformu a pak se tomu všemu hurónsky rozchechtal. Dobrácký úsměv ztělesněný na billboardech lámal srdce a já propadla domnění, že od zásadního zlomu v názorech „veřejnosti“ nás už dělí jen krůček.

Když jsem o pár let později seznala, že krůček nepomohl a názory se v zásadě nemění, propadla jsem víře, že vše změní osvěta. I první vládní kampaň proti rasismu se na začátku 21. století nesla v duchu osvěty: Na tematické besedy o problémech „českého“ školství, (ne)zaměstnanosti Romů, migraci či bydlení ovšem dorazilo jen pár známých, zatímco média, hlavní „cílovou skupinu“, nechaly besedy zcela chladnými.

Kampaně v nejrůznějších podobách se ale ujaly a pokračovaly dál vlastními životy

Z minirozpočtu, který vláda rok co rok na kampaně vyčleňovala a dodnes vyčleňuje v naději, že tím projeví svou dobrou vůli rasismu čelit, se takových kampaní uskutečnila celá řada: V roce 2002 zabodovala kampaň „Be kind to your local Nazi“, která se proslavila hlavně reklamním spotem adaptovaným z německého originálu agentury Hope and Glory. Kampaň, zaměřená především na mládež, neonacisty zesměšňovala – ti ve spotech nemohli kvůli hajlující ruce zvednout telefon, sportovat nebo se dostat do výtahu. Smysluplnou cestu k jejich společenské převýchově nastiňovaly plakáty, na nichž hajlující mladíci posloužili k upevnění prádelní šňůry. Ve stejném duchu navázal Člověk v tísni svou další mediální kampaní v roce 2008: v parodii na pořady, které nabízejí opuštěná zvířata, byli ve spotech nabízeni do péče dospělí, urostlí a zjevně tupí nácci Daníček a Kubík, kteří neuměli číst ani počítat, ale byli „hraví a plní energie“, prostě hoši, „kteří před sebou mají opravdu velkou budoucnost“, jak s vážnou tváří vysvětlovala moderátorka.
Strategie, s nimiž kampaně přicházejí, se střídají: krom zmíněného zesměšnění jsme několikrát viděli kampaně, které poněkud školometsky apelovaly na potřebu zpytovat svědomí a polepšit se prostě proto, že je to tak správné, jako např. „razítková kampaň“ z roku 205.

Některé kampaně akcentovaly téma oběti, jiné se snažily zdůraznit přínos multikulturního soužití na příkladu „úspěšných“ reprezentatů menšin, mj. čínské zpěvačky, ruského herce či romské modelky.

Poněkud schematickému a bezpochyby zjednodušujícímu způsobu (ale to už k reklamě neoddělitelně patří) se vymkla vládní kampaň Romei „Udělej něco – Ker vareso!“ roku 2008, která chtěla Romům z vyloučených lokalit ukázat, že i přes neutěšené poměry, v nichž žijí a v nichž vyrůstají jejich děti, mají možnost volby a jejich budoucnost záleží velkou měrou na tom, jak se ke svému osudu sami postaví. Tvářemi kampaně se stali Romové, kterým se podařilo přes nemalé obtíže dělat práci, o níž dříve snili, která je baví a naplňuje.

Kromě kampaní financovaných vládou jsme ale v posledních letech byli svědky i řady dalších, např. společnosti Nike, která v Čechách prostřednictvím Sparty upozornila na rasismus na fotbalových stadionech, či kampaně fotbalové representace Play Fair, Play True, která se rovněž zaměřila na problémy rasismu, diskriminace a násilí ve sportu.

Mnozí si možná vzpomenou i na kampaň Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea, které na citylightech velkých měst umístilo v roce 2006 několik variant plakátů s „aktualizovaným zněním“ protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čechy a Morava, např. „blonďatým osobám je zakázán vstup do kina“. Plakáty zároveň petitem upozorňovaly na to, že takové zákazy skutečně v Čechách a na Moravě pro Židy platily a odkazovaly na programy o rasismu, antisemitismu a xenofobii, které Vzdělávací a kulturní centrum pořádá. V loňském roce spustil IQ Roma Servis kampaň „Romové pracují a chtějí pracovat", která dvojsmyslnými slogany a hlavně dovětky k nim poukazuje na předsudky, jimž Romové čelí nejen při hledání práce (za všechny třeba „Zase Cikánka s tuctem dětí … prostě nejoblíbenější učitelka ve školce!“).

Většinu kampaní – a snad všechny, které financovala vláda – provázely různé osvětové aktivity v podobě seminářů, kulatých stolů či besed, ať už pro školáky, učitele, úředníky či soudce a informační webové stránky (z nichž naprostá většina kampaň nepřežila a dnes nejsou dostupné).

Kampaním tohoto ražení lze jen stěží něco vytýkat: Usilují o dobrou věc, a to způsoby více či méně povedenými, vždy ale s upřímnou snahou sdělit, že se spousta lidí, kteří v České republice žijí, potýká každý den s rasistickými předsudky a že takové projevy je třeba odmítnout.

Zároveň je třeba mít na paměti, že ani sebelepší kampaň nebude samospásná a předsudky, jimiž společnost trpí, výrazně neovlivní. Dubnové šetření společnosti STEM znovu upozornilo na to, že česká společnost svůj převážně negativní vztah k Romům v zásadě nemění – nepříznivé postoje k nim aktuálně zaujímají přibližně dvě třetiny lidí. Téměř třetina deklaruje k Romům mírně odmítavý vztah, o něco méně obyvatel se vyjadřuje jednoznačně odmítavě a 14 % občanů dokonce pociťuje k Romům odpor. Ze stejné doby pochází i šetření CVVM, podle kterého se hodnocení soužití Romů a neromské většiny v ČR za poslední rok zhoršilo a dosahuje vůbec nejhorších výsledků od roku 1997. Výzkum navíc poukázal na to, že rozdíly v hodnocení se mezi různými sociodemografickými skupinami příliš neliší. Velmi zajímavé, jakkoli logické, je i zjištění, že výrazně častěji považují soužití Romů s Čechy za dobré ti, kdo mají mezi Romy přátele či známé – nebo sousedy.

Úředníci, kteří zadávali a zodpovídali za vládní kampaně, opakovaně uváděli, že kampaně neusilují o převýchovu, nýbrž mají ukázat vůli vlády s problémem rasismu bojovat. Pokud však vláda svou dobrou vůli deklaruje kampaní, otázkou zůstává, v čem spočívá onen avizovaný boj sám. Z výsledků průzkumů totiž jednoznačně vyplývá, že cestou k nápravě vztahů je sblížení – a přátele si nejlépe najdeme mezi dětmi sousedů, ve školách, v kroužcích, v práci. Dokud budou generace českých dětí vyrůstat bez toho, aby kdy přišly s Romy do osobního kontaktu a generace romských dětí budou vyrůstat v ghettech a chodit do „svých“ zvláštních škol bez šance najít si v dospělosti práci, sblížení ani zlepšení vztahů se nedočkáme.

Marta Miklušáková
Přečteno: 3638x
 

Kam dál:

Štítky:  

Rasismus, Kampaň, Soužití, RV 11/2013



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

V sociálně vyloučených lokalitách se kvůli onemocnění COVID-19 omezují terénní služby, pracovníci neziskovek nemají ochranné pomůcky

18.3.2020 13:30
Obyvatelé v sociálně vyloučených lokalitách se potýkají s některými specifickými problémy v souvislosti s onemocněním COVID-19. Podle ředitele Agentury pro sociální začleňování Davida Beňáka je možné u obyvatel očekávat výpadek příjmů, který může v krajním případě způsobit ztrátu bydlení anebo nesplnění podmínek insolvence. Problém může být také domácí vyučování, protože rodiny nemají dostatečné připojení k internetu. Neziskové organizace v lokalitách vyvěšují informační letáky v češtině a v romštině a kvůli nedostatku ochranných pomůcek omezují své terénní služby.
 celý článek

--ilustrační foto--

Problémy soustředěné v romských osadách na Slovensku mohou být při epidemii koronaviru smrtelné

16.3.2020 13:50
Problémy soustředěné v romských osadách na Slovensku mohou být při epidemii koronaviru smrtelné. Upozorňuje na to slovenský server SME.
 celý článek

Michael O'Flaherty, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva

videoMichael O'Flaherty, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva: V boji s koronavirem nemá rasismus místo, lze zajistit právo na zdraví i základní lidská práva každého člověka

13.3.2020 13:40
Před pár dny jsem byl šokován rozhovorem s číšníkem v jedné restauraci. Řekl mi, že epidemii koronaviru lze vyřešit tak, že se zastaví příchod migrantů do jeho země, neboť tito migranti mají špatné hygienické návyky. Díky této šokující poznámce, jsem si uvědomil, do jaké míry se současná situace dotýká lidských práv, stejně jako veřejného zdraví.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo