romea - logo
20. února 2018 (úterý)
svátek má Oldřich
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Marta Miklušáková: Kampaně proti rasismu

Praha, 22.11.2013 10:51, (ROMANO VOĎI)
Kampaň v rámci projektu „Vzájemně bez předsudků“ má bořit zakořeněné předsudky velké části české společnosti vůči Romům. V brněnských dopravních prostředcích mohou lidé vidět 800 plakátů pokračující kampaně brněnské organizace IQ Roma servis. Ke kampani vznikl i videospot. (FOTO: YouTube.com)
Kampaň v rámci projektu „Vzájemně bez předsudků“ má bořit zakořeněné předsudky velké části české společnosti vůči Romům. V brněnských dopravních prostředcích mohou lidé vidět 800 plakátů pokračující kampaně brněnské organizace IQ Roma servis. Ke kampani vznikl i videospot. (FOTO: YouTube.com)

 

Někdy v roce 1996 mě paní doktorka Hübschmannová seznámila s nizozemským fotografem Juulem Hondiusem. Ten studoval v Praze krátce předtím fotografii na FAMU a ohromen vším, co se za tu krátkou dobu stačil dozvědět o Romech, se rozhodl v rámci svých možností podniknout něco, čím by podnítil diskusi o rasismu v České republice, jehož míra ho ohromila. Ode mě se chtělo, abych Juula doprovodila do romských rodin, které byly svolné k tomu, aby je vyfotil pro svou zamýšlenou kampaň. Jak přesně si to představuje mi nebylo příliš jasné, což ovšem bylo jedno, mým úkolem bylo oslovit pár Romů, přivést Juula a tlumočit. Zatímco většinu důležitého zastřela v mezidobí milosrdná mlha zapomnění, focení samo mám v živé paměti: Juul coby ztělesnění představ o Seveřanech vynikal mimo jiné gigantickým vzrůstem a jeho Gargantuovská postava budila v rodinách focených Romů nezměrné veselí. Myslím, že jeho počínání brali se zdravou rezervou, jeho zápalu ale více či méně podlehli a přidali se k němu v dobré víře, že to přinejmenším nemůže situaci nijak výrazně zhoršit. Juul plánoval portrétní fotografie opatřit provokativními slogany, vyvolat je a vytisknout ve velikosti obřích plakátů, vylepit je po Praze a čekat, co se bude dít. Správně tušil, že v původní podobě nepřežijí dlouho a jejich osud, fotograficky zdokumentovaný v odstupu několika dní, byl vlastně tím, co tato aktivistická „kampaň“ chtěla k diskusi předložit. S odstupem let se podivuji mnohem víc než tehdy, že Juul vytrval a svému záměru dostál, plakáty vyrobil, vlastnoručně s několika kamarády vylepil (neboj, Juule, to už je promlčené), trpělivě vyčkal, opět nafotil a poté fotografie vystavil. Tehdy poprvé jsem se takto nadivoko setkala s pestrou podobou, jakou může kampaň proti rasismu nabrat.

Pouhý rok poté mě oslovil manžel kolegyně, Američan, který působil v pražské pobočce mezinárodní reklamní agentury. Prostředí se lišilo, na rozdíl od Juula působil v luxusní kanceláři a jméno agentury bylo kupodivu známé i mně, která jsem se ve světě reklamy ani trochu neorientovala. I tohoto „dobře situovaného“ pražského cizince, který se bezpochyby pohyboval ve zcela jiných kruzích než Juul, dostihly historky o soužití s Romy a dožraly jej natolik, že se rozhodl konat. Režie byla o dost jiná, v honosné kanceláři se postupně uskutečnila řada pracovních schůzek s lidmi, kteří chtěli k danému tématu něco říci, reklamní agentura zorganizovala přehlídku nejrůznějších protirasistických kampaní, dlouze se rokovalo a nakonec vznikla kampaň mně z nejmilejších: Obří billboardy, na nichž s nápisem: „Co se divíte? Nesuďte skupinu, suďte člověka!“ pózoval černoch-fotbalista a hlavně romský hasič. Agentura totiž nelenila a na základě průzkumů veřejného mínění přišla s pro mě ohromující skutečností, že Češi za nejprestižnější povolání považují právě hasiče. Úkolu „modela“ se zhostil můj dávný kamarád Honza, který – z mně dodnes neznámého důvodu – vyslechl můj chaotický telefonát, přijel do Prahy, nechal se odvléct do studia, oblékl hasičskou uniformu a pak se tomu všemu hurónsky rozchechtal. Dobrácký úsměv ztělesněný na billboardech lámal srdce a já propadla domnění, že od zásadního zlomu v názorech „veřejnosti“ nás už dělí jen krůček.

Když jsem o pár let později seznala, že krůček nepomohl a názory se v zásadě nemění, propadla jsem víře, že vše změní osvěta. I první vládní kampaň proti rasismu se na začátku 21. století nesla v duchu osvěty: Na tematické besedy o problémech „českého“ školství, (ne)zaměstnanosti Romů, migraci či bydlení ovšem dorazilo jen pár známých, zatímco média, hlavní „cílovou skupinu“, nechaly besedy zcela chladnými.

Kampaně v nejrůznějších podobách se ale ujaly a pokračovaly dál vlastními životy

Z minirozpočtu, který vláda rok co rok na kampaně vyčleňovala a dodnes vyčleňuje v naději, že tím projeví svou dobrou vůli rasismu čelit, se takových kampaní uskutečnila celá řada: V roce 2002 zabodovala kampaň „Be kind to your local Nazi“, která se proslavila hlavně reklamním spotem adaptovaným z německého originálu agentury Hope and Glory. Kampaň, zaměřená především na mládež, neonacisty zesměšňovala – ti ve spotech nemohli kvůli hajlující ruce zvednout telefon, sportovat nebo se dostat do výtahu. Smysluplnou cestu k jejich společenské převýchově nastiňovaly plakáty, na nichž hajlující mladíci posloužili k upevnění prádelní šňůry. Ve stejném duchu navázal Člověk v tísni svou další mediální kampaní v roce 2008: v parodii na pořady, které nabízejí opuštěná zvířata, byli ve spotech nabízeni do péče dospělí, urostlí a zjevně tupí nácci Daníček a Kubík, kteří neuměli číst ani počítat, ale byli „hraví a plní energie“, prostě hoši, „kteří před sebou mají opravdu velkou budoucnost“, jak s vážnou tváří vysvětlovala moderátorka.
Strategie, s nimiž kampaně přicházejí, se střídají: krom zmíněného zesměšnění jsme několikrát viděli kampaně, které poněkud školometsky apelovaly na potřebu zpytovat svědomí a polepšit se prostě proto, že je to tak správné, jako např. „razítková kampaň“ z roku 205.

Některé kampaně akcentovaly téma oběti, jiné se snažily zdůraznit přínos multikulturního soužití na příkladu „úspěšných“ reprezentatů menšin, mj. čínské zpěvačky, ruského herce či romské modelky.

Poněkud schematickému a bezpochyby zjednodušujícímu způsobu (ale to už k reklamě neoddělitelně patří) se vymkla vládní kampaň Romei „Udělej něco – Ker vareso!“ roku 2008, která chtěla Romům z vyloučených lokalit ukázat, že i přes neutěšené poměry, v nichž žijí a v nichž vyrůstají jejich děti, mají možnost volby a jejich budoucnost záleží velkou měrou na tom, jak se ke svému osudu sami postaví. Tvářemi kampaně se stali Romové, kterým se podařilo přes nemalé obtíže dělat práci, o níž dříve snili, která je baví a naplňuje.

Kromě kampaní financovaných vládou jsme ale v posledních letech byli svědky i řady dalších, např. společnosti Nike, která v Čechách prostřednictvím Sparty upozornila na rasismus na fotbalových stadionech, či kampaně fotbalové representace Play Fair, Play True, která se rovněž zaměřila na problémy rasismu, diskriminace a násilí ve sportu.

Mnozí si možná vzpomenou i na kampaň Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea, které na citylightech velkých měst umístilo v roce 2006 několik variant plakátů s „aktualizovaným zněním“ protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čechy a Morava, např. „blonďatým osobám je zakázán vstup do kina“. Plakáty zároveň petitem upozorňovaly na to, že takové zákazy skutečně v Čechách a na Moravě pro Židy platily a odkazovaly na programy o rasismu, antisemitismu a xenofobii, které Vzdělávací a kulturní centrum pořádá. V loňském roce spustil IQ Roma Servis kampaň „Romové pracují a chtějí pracovat", která dvojsmyslnými slogany a hlavně dovětky k nim poukazuje na předsudky, jimž Romové čelí nejen při hledání práce (za všechny třeba „Zase Cikánka s tuctem dětí … prostě nejoblíbenější učitelka ve školce!“).

Většinu kampaní – a snad všechny, které financovala vláda – provázely různé osvětové aktivity v podobě seminářů, kulatých stolů či besed, ať už pro školáky, učitele, úředníky či soudce a informační webové stránky (z nichž naprostá většina kampaň nepřežila a dnes nejsou dostupné).

Kampaním tohoto ražení lze jen stěží něco vytýkat: Usilují o dobrou věc, a to způsoby více či méně povedenými, vždy ale s upřímnou snahou sdělit, že se spousta lidí, kteří v České republice žijí, potýká každý den s rasistickými předsudky a že takové projevy je třeba odmítnout.

Zároveň je třeba mít na paměti, že ani sebelepší kampaň nebude samospásná a předsudky, jimiž společnost trpí, výrazně neovlivní. Dubnové šetření společnosti STEM znovu upozornilo na to, že česká společnost svůj převážně negativní vztah k Romům v zásadě nemění – nepříznivé postoje k nim aktuálně zaujímají přibližně dvě třetiny lidí. Téměř třetina deklaruje k Romům mírně odmítavý vztah, o něco méně obyvatel se vyjadřuje jednoznačně odmítavě a 14 % občanů dokonce pociťuje k Romům odpor. Ze stejné doby pochází i šetření CVVM, podle kterého se hodnocení soužití Romů a neromské většiny v ČR za poslední rok zhoršilo a dosahuje vůbec nejhorších výsledků od roku 1997. Výzkum navíc poukázal na to, že rozdíly v hodnocení se mezi různými sociodemografickými skupinami příliš neliší. Velmi zajímavé, jakkoli logické, je i zjištění, že výrazně častěji považují soužití Romů s Čechy za dobré ti, kdo mají mezi Romy přátele či známé – nebo sousedy.

Úředníci, kteří zadávali a zodpovídali za vládní kampaně, opakovaně uváděli, že kampaně neusilují o převýchovu, nýbrž mají ukázat vůli vlády s problémem rasismu bojovat. Pokud však vláda svou dobrou vůli deklaruje kampaní, otázkou zůstává, v čem spočívá onen avizovaný boj sám. Z výsledků průzkumů totiž jednoznačně vyplývá, že cestou k nápravě vztahů je sblížení – a přátele si nejlépe najdeme mezi dětmi sousedů, ve školách, v kroužcích, v práci. Dokud budou generace českých dětí vyrůstat bez toho, aby kdy přišly s Romy do osobního kontaktu a generace romských dětí budou vyrůstat v ghettech a chodit do „svých“ zvláštních škol bez šance najít si v dospělosti práci, sblížení ani zlepšení vztahů se nedočkáme.

Marta Miklušáková
Přečteno: 2105x

Kam dál:

Štítky:  

Rasismus, Kampaň, Soužití, RV 11/2013



HLAVNÍ ZPRÁVY

Čeněk Růžička (FOTO: Tereza Heková, Romea.cz)

videoZÁZNAM: Čeněk Růžička podal jménem pozůstalých trestní oznámení na Tomia Okamuru

8.2.2018 11:46
Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička dnes u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal jménem pozůstalých po obětech koncentračního tábora v Letech u Písku trestní oznámení na místopředsedu Sněmovny Tomia Okamuru a poslance Miloslava Roznera (oba SPD). Růžička sice nedoufá, že policie Okamuru bude stíhat, ale podle svého vyjádření to musel udělat. Důvodem jsou výroky obou politiků o romském táboře v Letech u Písku. Skupina asi deseti pozůstalých po obětech tábora požaduje odškodnění za morální újmu. Oba politici podle nich porušili zákon veřejným popíráním nacistické genocidy Romů.
 celý článek

Eduard Oláh (FOTO: http://www.fotothing.com)

Zemřel sochař a kameník Eduard Oláh, autor památníku romským obětem tábora v Hodoníně u Kunštátu

8.2.2018 11:13
Po krátké nemoci zemřel ve věku 63 let sochař a kameník Eduard Oláh - Izrael Ben Eded. Poslední rozloučení proběhlo v úterý 7. 2. v úzkém rodinném kruhu. Server Romea.cz o tom informovala jeho rodina.
 celý článek

Patrik Banga. (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Patrik Banga: Jak je možné psát o obnově koncentráků? Slušnost se vytratila. Místo toho vládne lež a nenávist

7.2.2018 21:30
Už asi po třetí za posledních několik hodin čtu názor, že se mají obnovit koncentrační tábory. Zcela nepřekvapivě byl jeden z nich na facebookovém profilu Tomia Okamury. A už několik desítek hodin přemýšlím, zda k tomu vlastně můžu něco říct, protože jsem se dostal do stadia, kdy se bojím cokoliv říct, protože jakmile něco řeknu, začnou mi chodit nenávistné rasistické maily a vzkazy, které mě znechucují tak, že jsem přestal i blogovat na blogu, který sám vedu.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo