romea - logo
26. května 2016 (čtvrtek)
svátek má Filip
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Michal Schuster: Genocida Romů v českých zemích

Brno, 25.10.2012 10:34, (Romano voďi)
FOTO: Muzeum romské kultury
FOTO: Muzeum romské kultury

Genocida Romů během druhé světové války je tématem, jež bylo u nás několik desítek let značně opomíjené a marginalizované. Důvodů pro upozadění problému romské genocidy, nazývané často neznámý holocaust, bylo několik. Po skončení druhé světové války, kdy světová veřejnost odsoudila nacismus a poprvé se začalo mluvit o nepromlčitelných zločinech proti lidskosti, přežívaly ve společnosti i nadále staré předsudky a mluvilo se a psalo především o obětech židovského holocaustu a obětech z řad politicky pronásledovaných. Další skupiny osob pronásledovaných nacismem zůstaly poněkud v ústraní. Celkový počet romských obětí nacistického pronásledování v Evropě byl přitom nezanedbatelný. Nejčastěji býval uváděn počet asi půl milionu zavražděných. Tento odhad, jenž vznikl v 50. - 60. letech 20. století, je však již považován za nadhodnocený. V současné době bývá uváděn celkový počet obětí 200 - 300 000. Drtivá většina z nich nezahynula v koncentračních táborech, ale byla přímo popravena vražednými jednotkami Einsatzgruppen SS, které měly za úkol likvidaci Židů, komunistů a Romů v týlu postupujících německých armád. Z původního počtu Romů v českých zemích přežilo druhou světovou válku necelých 600 osob, což znamená, že téměř 90 % předválečné romské populace bylo zlikvidováno.

V českém prostředí došlo k této likvidaci sice pod německým tlakem po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, tehdejší úřady nicméně ve svém řešení navazovaly na předsudky vůči romské menšině panující již před nástupem nacismu k moci u nás, ale i v celé Evropě. Nacismus jen tyto panující předsudky a stereotypy využil k vybudování rasistické teorie založené na přesvědčení o tzv. genetických sklonech k zločinnosti a tzv. asociálnosti. Již v komentářích k Norimberským rasovým zákonům se roku 1936 uvádělo: „K cizorodým rasám patří v Evropě kromě Židů právě jen Cikáni“. Tzv. konečné řešení cikánské otázky, dokonané během druhé světové války po téměř celé Evropě vyvražděním několika set tisíc Romů v nejrůznějších táborech, ale i masovými popravami mimo ně, z této definice tzv. rasové méněcennosti vycházelo. Dokonce i opatření zaváděná už za první československé republiky vycházela ze značně rozšířeného povědomí o potulných „cikánech“ jako o asociálním, popř. kriminálním elementu, což se projevilo roku 1927 přijetím silně diskriminačního zákona „o potulných cikánech“.

Na praxi státem kontrolované skupiny obyvatel navázal nový režim pomnichovské republiky, který zaváděl na počátku roku 1939 nařízení o kárných pracovních táborech. Situace se ještě zhoršila po připojení pohraničních oblastí Československa k Německé říši v důsledku mnichovské dohody v říjnu 1938. Na tomto území začala být okamžitě aplikována říšskoněmecká nařízení. Na základě výnosu z 8. 12. 1938 „o potírání cikánského zlořádu“ byl v listopadu 1939 proveden soupis „Cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Většina Romů žijících v tzv. Sudetech byla později, podobně jako Romové z protektorátu, uvězněna v koncentračních táborech (především v Osvětimi).

Zásadní radikalizaci postupu proti „černým Židům“, jak se mimo jiné uvádělo v dobovém tisku, pak přinesl vznik Protektorátu Čechy a Morava. Pronásledování Romů v tomto období lze pro zjednodušení rozdělit do dvou etap. Do počátku roku 1942 vycházela „proticikánská“ opatření z praxe první republiky, poté byla uskutečňována otevřeně rasová politika nacistů. Kromě zákazu kočovného způsobu života a umísťování části romských mužů do kárných pracovních táborů přinesl zásadní zlom rok 1942, jenž se stal zlomovým v řešení tzv. cikánské otázky nejen v protektorátu, ale také v celé nacisty okupované Evropě.

Prvním opatřením u nás se stal zákon z března 1942 o preventivním potírání zločinnosti, který byl kopií stejnojmenného říšskoněmeckého výnosu šéfa německé policie a SS Heinricha Himmlera z roku 1937 a který dával kriminální policii právo uvalovat časově neomezenou vazbu ve sběrných táborech na tzv. asociální elementy. Na sběrné tábory byly s platností od 1. 1. 1942 přeměněny donucovací pracovny a kárné pracovní tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Nejhorší variantou pro osoby, na něž se zákon vztahoval, pak byl transport do koncentračního tábora Osvětim I.

Na začátku léta 1942 pak celá série vyvrcholila přijetím otevřeně rasistického výnosu o potírání tzv. cikánského zlořádu. Na jeho základě provedly dne 2. srpna 1942 protektorátní úřady podle pokynů německé kriminální policie soupis všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Rozhodnutí, zda se jedná o Roma nebo romského míšence, bylo v první instanci ponecháno na jednotlivých policejních úřadech provádějících soupis. Důraz byl kladen na zjištění původu rodičů a prarodičů. Podle nacistické pseudovědecké teorie byl za tzv. cikánského míšence považován každý, kdo měl mezi svými osmi předky alespoň jednoho Roma.

Ze zjištěného počtu 6500 osob byla asi třetina okamžitě internována v nově zřízených, tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Neodmyslitelnou součástí nacistické genocidy Romů na našem území byly právě tyto cikánské tábory. Na první pohled se ve srovnání s vyhlazovacími tábory (například v Osvětimi) či koncentračními tábory (například v Ravensbrücku) mohou jevit letský a hodonínský tábor jako tábory méně významné. Avšak v historii dnes nepatrného počtu původních českých Romů a Sintů mají obrovský význam. V obou táborech zahynuli za strašných podmínek muži, ženy a děti. Podle statistik zemřelo v těchto táborech vzhledem k celkovému počtu větší procento vězňů (20%) než v Dachau (13%). Právě tento aspekt odlišuje letský a hodonínský tábor od desítek jiných míst na našem území, kde za německé okupace probíhaly různé nucené práce a kde také umírali lidé.

Větší část z celkového počtu zjištěných „cikánů a cikánských míšenců“ byla ponechána pod policejním dohledem s omezenými možnostmi pohybu do doby, než bude přijat další krok v řešení tzv. cikánské otázky. Tím byl osvětimský výnos vůdce SS Heinricha Himmlera z prosince 1942, na jehož základě měli být všichni „Cikáni a cikánští míšenci“ shromážděni ve vyhlazovacím koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Tam byla také převážně během roku 1943 transportována z protektorátu většina romské populace, z níž přežila jen asi desetina.

Těsně po válce nebylo jednoznačně řečeno, že mezi rasově pronásledované patřili společně se Židy také Romové, neboť byla v podstatě akceptována nacistická teorie o tom, že Cikáni/Romové jsou asociálním prvkem ve společnosti. Přežívaly tak předsudky, které byly zdůvodněním nacistické genocidy. V českých zemích stanul před soudem pouze Josef Janovský, velitel protektorátního cikánského tábora v Letech u Písku, jehož stíhání bylo v roce 1948 nakonec zastaveno. Kromě toho byli dva dozorci z tohoto tábora potrestáni kázeňskými tresty (tedy nikoliv soudem). Komunistický režim neměl zájem na otevření tohoto tématu, protože Romy nepovažoval za národnostní, ale spíše za sociální skupinu. Navíc nebylo žádoucí připomínat českou spoluvinu na pronásledování a vyhlazování Romů, a tak bylo téma romského holocaustu na veřejnosti víceméně tabu. Od 60. let 20. století se jím však začali zabývat první odborníci jako např. prof. Ctibor Nečas či Věra Kladivová. Teprve po pádu komunistického režimu se o toto téma začala zajímat i širší veřejnost a média. Pozornost byla věnována také místům hromadné koncentrace Romů na našem území, tj. bývalým táborům v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Písku. Všude v civilizovaném světě se obětem holocaustu projevuje úcta a místa jejich utrpení jsou důstojně uchovávána. Jsou neustále připomínaná jako varování, aby se tato historie již nikdy neopakovala. Ne tak u nás - v případě obětí romské genocidy tomu tak bohužel velice dlouho nebylo. Právě proto se především letský tábor stal již v polovině 90. let světově proslulým symbolem neschopnosti české společnosti vyrovnat se svou temnou minulostí, když se rozhořely nekončící debaty o vykoupení velkovýkrmny vepřů, která byla na místě bývalého tábora vystavěna už někdy v 70. letech. Podobně příznačné a symbolické se staly pozdější debaty o tom, zda byl tento tábor koncentrační či „pouze“ sběrný. Do tohoto nesmyslného sporu, který je vyvoláván často právě za účelem zpochybnění toho, co se ve skutečnosti dělo, se s velkou chutí zapojil prezident Václav Klaus, stejně jako extremistická Národní strana.

Ani v případě tábora hodonínského však nebyla situace dlouhou dobu vyjasněna, neboť tu fungovalo soukromé rekreační zařízení s chatkami, hřištěm a plaveckým bazénem. Až roku 2009 byl celý areál vykoupen státem a v současné době tu probíhá výstavba důstojného památníku pod patronátem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Současně usiluje Muzeum romské kultury v Brně o prohlášení kulturní památkou nedalekého pietního území na místě masového pohřebiště romských vězňů tábora, o něž již od 90. let pečuje a koná tu pravidelné pietní shromáždění. Historie připomínání romských obětí je však na tomto místě mnohem delší, neboť již v roce 1946 tu byl vztyčen prostý dřevěný kříž s trnovou korunou, který byl později doplněn kamenem s nápisem „Žalov obětí nacismu“. Na počátku 70. let tu pak pořádala vzpomínková shromáždění první romská organizace v českých zemích, Svaz Cikánů-Romů. Kulturní památkou se stalo i obdobné území v Letech u Písku, kde nedaleko stávající velkovýkrmny vzniklo roku 2010 důstojné pietní místo s replikami původních táborových ubikací, amfiteátrem a naučnou stezkou pod správou Památníku Lidice.

Teprve po roce 1989 došlo také k procesu odškodňování romských obětí holocaustu či jejich pozůstalých. Do té doby měli čeští a moravští Romové pronásledovaní v době okupace možnost podílet se na výhodách, které poskytoval zákon č. 255/46 Sb, na jehož základě byla vydávána osvědčení pro osoby postižené nacistickou perzekucí a příslušníky odboje. Na začátku 70. let pak byli odškodněni ti z Romů, kteří byli podrobeni pseudolékařským pokusům. Hlavní proces odškodňování romských obětí však probíhal v České republice od konce 90. let 20. století. Naprostá většina romských žadatelů o odškodnění z České republiky však válku prožila na Slovensku, odkud přišli do českých zemí po válce především za prací do pohraničních oblastí a větších měst. Romští žadatelé z České republiky tak splňovali většinou podmínky pronásledování z rasových důvodů, které je vedlo ke skrývání se za nedůstojných podmínek. Dále splňovali podmínky nuceného nasazení ve prospěch německé armády spojené s další perzekucí, věznění v koncentračních táborech, deportace na nucené práce do Německa a nucené nasazení na otrocké práce v internačních, pracovně-výchovných a podobných táborech. To souvisí s poněkud odlišným vývojem nacistické perzekuce Romů na Slovensku, kde na rozdíl od Protektorátu Čechy a Morava nedošlo ke genocidě Romů. Také zde se však Romové (vedle Židů) stali terčem diskriminace a pronásledování ve formě nuceného trvalého usazení, pracovního využití, vyloučení a izolace od okolní společnosti a postupem času také koncentrace, která měla být přípravou k tzv. konečnému řešení.

Nejsou to však jen aktivity spojené s odškodňováním a pietními místy v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, jež hrají důležitou roli v připomínání genocidy Romů na našem území. Celá řada článků, publikací, besed, přednášek, výstav apod. přispívá k větší informovanosti o tomto tématu, které se tak snad konečně stane plnohodnotnou součástí českých dějin a které může pomoci i k boji proti stále zakořeněným předsudkům a stereotypům vůči Romům, jež ve své podstatě vedly před více než 60 lety k pokusu o jejich likvidaci. Opatření tehdejších úřadů vycházela z xenofobního postoje tehdejší společnosti. Lidem žijícím v Evropě ve 30. letech 20. století proto ani nemuselo připadat, a ve většině případů také ani nepřipadalo, nic zvláštního či znepokojivého na postupných radikalizujících se tendencích směřujících k potlačování práv různých skupin obyvatel vedoucích až k tzv. konečnému řešení. Velkou roli tu sehrála také velmi dobře připravovaná a cílená propaganda, užívající specifickou rétoriku a slovní spojení jako např. preventivně policejní opatření, preventivní potírání zločinnosti, nepřátelé společnosti, škůdci společnosti, pudově zločinní, příživnický živel, dědičně méněcenný živel, asociálové, čeládka, metla venkova, dědičně asociální, nepřizpůsobiví, práce se štítící, zahalčiví, neukáznění apod. Dnes však už není pochyb o tom, že nacistická rasová ideologie byla základem politiky vedené proti Sintům a Romům a pojmy její propagandy jako „preventivní boj proti zločinnosti“ sloužily jako pouhá záminka ospravedlňující nejrůznější opatření.

V posledních letech ovšem hlasů těch, kteří holocaust Židů nebo Romů zpochybňují či dokonce popírají, přibývá po celém světě. Jednou z taktik popíračů je manipulace se známými historickými fakty a jejich důsledky. Historickým faktem je například to, že v tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu zemřela téměř čtvrtina vězněných na následky katastrofálních hygienických, ubytovacích a stravovacích podmínek. V očích popíračů vypadá však skutečnost poněkud jinak: vysoká úmrtnost byla zapříčiněna tím, že vězni nechtěli dobrovolně dodržovat základní hygienické návyky. Historickým faktem je také to, že v těchto táborech byli vězněni Romové pro svůj rasový původ. Ovšem podle popíračů to bylo proto, že tito lidé byli zločinci a asociální spodina.

A tak bychom mohli pokračovat dále.

I proto je nesmírně důležité si tyto události připomínat také v současné době, která opět velice snadno díky nejrůznějším vnějším vlivům a příčinám ráda inklinuje k populistickým a radikálním názorům a řešením.

Mgr. Michal Schuster, Muzeum romské kultury v Brně
Přečteno: 3694x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

genocida, Holocaust, RV, RV 10/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Emilie Sulejman Žigová

Emilie Žigová: Nepodléhejme nenávisti. I mezi Romy jsou muslimové, kteří potřebují pomoc

25.5.2016 15:46
Romové ze střední Evropy, zvláště ti čeští, si neuvědomují, že mezi muslimy a syrskými uprchlíky jsou také Romové. O Koránu většina lidí neví vůbec nic, ale na sociálních sítích nemají problém projevovat se stejnými komentáři, jaké používají neonacisté, neofašisté a jiní příznivci extremismu. Naprostá většina muslimů chce žít v míru, spokojenosti a přátelství s okolním světem.
 celý článek

--ilustrační foto--

LEV 21 jde do voleb spolu s extremistickou DSSS. Romští členové strany se spoluprací nesouhlasí

25.5.2016 14:32, (AKTUALIZOVÁNO)
Spolupráce stran Národní socialisté – LEV 21 a Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), která byla poprvé oznámena na letošní prvomájové demonstraci DSSS v Ústí nad Labem, bude tématem i zítřejší tiskové konference v sídle krajské organizace LEV 21 v Ústí nad Labem.
 celý článek

--ilustrační foto--

videoVIDEO: Romská identita na českých školách

30.3.2016 10:43
ROMEA, o. p. s., zaznamenala pár střípků z průběhu volnočasových aktivit dětí z Ostravy, Prahy a Dolního Podluží, které se pod vedením romských mentorů věnovaly fotbalu, baletu, divadlu, natáčení animovaných filmů a rádiových spotů.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo