romea - logo
10. prosince 2018 (pondělí)
svátek má Julie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Petra Gelbart: Nejsem romistka, spíš gadžistka

New York, 27.9.2012 13:10, (Romano voďi)
Petra Gelbart s dětmi.
Petra Gelbart s dětmi.

Rozhovor s Petrou Gelbart o tom, jak se ze studentky Harvardu stala profesorka Newyorské univerzity, o nutkavosti být romskou a zároveň romistickou aktivistkou a o tom, že stejně nejvíc ze všeho ji baví učit děti.

Začínáš učit na univerzitě - co tam budeš přednášet?

Je to SUNY - Newyorská státní univerzita. Zatímco podobně znějící New York University (Newyorská univerzita) je soukromá a sídlí v centru města, SUNY je pro studenty levnější a má kampusy po celém státě New York. Na kampusu v Purchase budu učit o indické, indonéské, romské a obecně populární hudbě. Ve dvou kurzech mám tento semestr zapsaných 70 studentů a všichni budou pravidelně znám-kováni, takže nudit se nebudu. Na té druhé škole (New York University) dohlížím na „samostatné studium“ dvou postgraduálních studentů a spolu s jednou mladou odbornicí na gypsy jazz vedu univerzitní hudební skupinu jménem Raklorom.

Ve fázi jednání je také zakládání Institutu romské hudby na slavné New York University. Jak to zatím jde a co bude následovat?

Institut to nebude. Původně to sice chtěl vedoucí katedry hudby, ale pro vedení univerzity to byl moc ambiciózní nápad. Zůstáváme tedy u Iniciativy pro romskou hudbu. Zatím jsme ve fázi pořádání seminářů, konferencí a jiných aktivit, které mohou Romy jako etnikum dostat do akademického i širšího povědomí. Dalším krokem je získat grant, protože jinak to je převážně dobrovolnická práce. Do budoucna bychom chtěli nalákat větší počet studentů - včetně Romů - aby se na NYU věnovali romským kulturám a otázce mezietnického soužití.

Věnuješ se romistice a sama jsi Romka. Jaké jsou výhody a nevýhody toho, být insider v komunitě, kterou vlastně zkoumáš?

Já vlastně nejsem romistka. Ve své akademické práci spíš praktikuji něco, čemu říkám gadžistika. Protože jsem do určité míry insider jak mezi Romy, tak mezi Neromy, snažím se přimět ostatní, aby pořád nepřirovnávali Romy ke gadžům (nakolik jsme se přizpůsobili nebo naopak jak jsme exotičtí), ale aby také přirovnávali gadže k Romům a hlavně gadže ke gadžům. To znamená, že když se bavíme o cikánské kriminalitě, jako kdyby to bylo něco extra specifi ckého, měli bychom se také bavit o gadžovské kriminalitě, protože ta má třeba v Česku svoje specifi ka vlastně víc než nějaké ty romské krádeže. To je jen jeden z mnoha příkladů. Za největší výhodu toho, že se věnuji romistice, považuji, že jsem poznala Romy z opravdu různorodých podskupin, a tak nikdy nepředpokládám, že to či ono patří do nějaké obecné „romské kultury“. Nevýhoda, kromě toho, že jsem Romka jen po mámě a některé reálie jsem na vlastní kůži nezažila, je v tom, že jsem neustále angažovaná coby aktivistka. Někdy je pak obtížné najít badatelskou objektivitu. Myslím si, že „pravda nás osvobodí“ a že nemá cenu překrucovat fakta, protože když situaci nalakujeme narůžovo, tak nám pak neuvěří nikdo nic a jako Romové se budeme moci bavit tak akorát mezi sebou.

Jaká byla tvoje studia? Na základní školu jsi chodila ještě v ČR, co bylo pak?

Základní školu jsem dokončila už v USA. Pak přišla střední, což se v Americe moc nedělí, protože skoro každý jde na místní střední školu - buď ji dokončí, nebo ne. Na Kalifornské univerzitě v Berkeley jsem vystudovala hudbu, ale v takovém dost teoretickém oboru. Po roční pauze, kdy jsem dobrovolničila mezi romskými azylanty v Londýně, jsem zahájila postgraduální studium muzikologie na Harvardu a po blíže nespecifi kovaném počtu let jsem získala doktorát.

Která z těch univerzit ti seděla nejlépe?

Pěkné vzpomínky mám na St. Mary’s College v Marylandu, kam jsem chodila první rok, než jsem se přestěhovala na rok zpátky do Prahy a pak přestoupila na Berkeley. Berkeley je nesrovnatelně větší, takže se tam člověk tak trochu ztratil, ale našla jsem si pár profesorů, kteří mi dobře radili. Harvardu jsem se bála, myslela jsem si, že to bude snobárna. Ale nebyla - alespoň na postgraduálním studiu ne. Byla tam výborná parta studentů a možnosti pro výzkum byly skvělé. Některé přednášky se mi s odstupem času zdají přehnaně levičácké, ale co se dá čekat od idealistických profesorů, že. Sama jsem idealistka, takže je chápu.

Studovat v USA na vysokých školách je finančně extrémně náročné - jak jsi to řešila ty?

Na vysoké škole jsem měla částečně stipendia, částečně půjčky a skoro každé léto jsem pracovala na plný úvazek. Za doktorát jsem nic neplatila, naopak univerzita platila mně. Nejdřív jen tak za úsměv a potom za učení studentů v bakalářských oborech.

Předpokládám, že tvoji rodiče tě vždy podporovali ve studiu. Oni byli oba vysokoškolsky vzdělaní?

Otec ano, máma má gymnázium s nástavbou. Je škoda, že nešla na vysokou, protože na to jednoznačně měla. I tak to ale v akademickém světě dotáhla poměrně daleko - v Marylandu svého času učila češtinu na Univerzitě amerického ministerstva zemědělství. Romka tedy učila v Americe češtinu! Teď studuje operní zpěv na konzervatoři, což mi připadá báječné. Až na to, že jaksi zapomněla zpívat romsky.

Manžel také přednáší na univerzitě? Do jaké školy a třídy chodí vaše děti?

Manžel přednáší dějiny hudby, což neznamená jen „mrtvé bílé muže“, ale i populární hudbu nebo jazz. Moje děti chodí do škol, kde třídy nejsou očíslované podle věku - místo toho je každé dítě v té skupině, kterou nejvíc potřebuje. Děti své školy milují, za což jsem nesmírně vděčná.

MYSLÍM SI, ŽE „PRAVDA NÁS OSVOBODÍ“ A
ŽE NEMÁ CENU PŘEKRUCOVAT FAKTA, NEBO
LAKOVAT VĚCI NA RŮŽOVO...

V ČR jsi před několika lety založila projekt Naše romské dítě. Jak tento projekt fungoval? Pokračuje ještě?

Já jsem ho nezaložila, to byla práce Mgr. Martiny Vančákové a já jsem u toho tak nějak postávala. Ona vždycky všechno výborně zorganizuje, dělá přednášky o náhradní rodinné péči a o romství a také - naštěstí! - shání i jiné romské lektory, než jsem já. Když jsem v Česku, což je sedm nebo osm týdnů v roce, vždycky se zapojím jako dobrovolník a dělám programy pro pěstounské nebo adoptivní rodiny s romskými dětmi, ať už to je v rámci projektu Naše romské dítě nebo s nějakým sdružením pěstounů. Je to moje nejoblíbenější práce.

Jsi členkou dalších projektů a hnutí, např. Roma woman nebo Hlasohled. Také píšeš blog. Máš sílu ještě na něco?

Řekla bych, že jsem dost nepoužitelná členka několika organizací, například kalifornskokosovského sdružení Voice of Roma, ale jako aktivistka pořád něco páchám. Holt mám potřebu neustále někoho vzdělávat, což je taková profesní nebo spíš charakterová deformace. Blog je něco, co mě trápí, protože bych ho chtěla psát pravidelně, a bohužel to nestíhám. Je pro mě mnohem obtížnější napsat text víceméně správně česky než anglicky. Jak už jsem naznačila, nejraději učím. A asi nejvíc mě baví učit děti. Když už není na obzoru žádná jiná příležitost, zajdu do školy k dceři nebo synovi a chudáci děti musejí poslouchat, co jsem zas vymyslela. Naposledy jsme se synovou třídou vyráběli jablečná lízátka a děti se dozvěděly souvislost mezi anglickým slovíčkem lollipop, což znamená lízátko, a romskými slovy loliphab nebo phabaj, což znamená červené jablko. Taková jablka s polevou k lízání vyráběli a prodávali Romové na britských poutích.

Co tvoje kapela?

Jmenuje se Via Romen a funguje řadu let, se mnou i beze mne, byť jsem ji spoluzaložila s Vadimem Kolpakovem (Rozhovor s ním z 9.9. 2011 najdete na webu Romea.cz -pozn. red.). Protože současná sestava žije ve třech různých státech, je kapela cestovní, a to mi, coby matce menších dětí, nevyhovuje. Nejraději hraju a zpívám příležitostně a hlavně když se jedná o publikum, které se chce dozvědět o Romech víc, než že máme údajně horkou krev, a jsme tím pádem společensky nemožní, a že naše šaty hýří barvami.

Strávila jsi s rodinou léto v ČR tak jako každý rok? Jaké jsou rozdíly mezi životem tady a životem v USA?

Ano, měli jsme takové bláznivé léto s pěstounskými rodinami a bylo to moc fajn, i děti si to užily. Možná i díky tomu jsme letos nebyli vystaveni žádným otevřeně rasistickým projevům. Jinak na ně máme docela smůlu a moje děti od útlého věku moc dobře chápou rozdíl mezi životem v Americe, kde nikomu nevadíme, a návštěvou Česka, kde jsou považovány za cikánské spratky, i když se zrovna chovají andělsky. Samozřejmě jsou i jiné rozdíly, například v sociálním zabezpečení, které je v Česku nesrovnatelně vyšší, nebo ve zdravotnické péči, ale to by bylo na dlouhé povídání.

Na jaře spoluorganizuješ konferenci s festivalem na Newyorské univerzitě. Co je ústředním tématem?

Chceme otevřít dialog mezi Romy a Neromy ohledně toho, jak Romové prezentují sami sebe a jak je prezentují jiní lidé, například hudební společnosti nebo organizátoři festivalů. Může se totiž stát, že se z vysoce vzdělaného romského muzikanta udělá šašek, který jako by vlastně nic nevěděl, protože „jen cítí“ a vystavuje na odiv svou nezkrotnou vášeň. Proti vášni nic nemám, ale je třeba také vzdělávat veřejnost a ukázat, co mají Romové v hlavě, co chtějí svou hudbou sdělit nebo jaké jiné estetické cíle mají kromě oné vášně.

***

Dr. Petra Gelbart se narodila v Ústí nad Labem a za svůj domov považuje Prahu. V deseti letech se s rodiči odstěhovala do USA. Vystudovala hudební vědu se specializací v etnomuzikologii a vzdělávání. Během školního roku žije s manželem a dvěma dětmi v New Yorku, v převážně indicko-hispánské čtvrti Jackson Heights. Na vysokých školách i pro širší veřejnost přednáší o romských kulturách. Její přednášky jsou často propojené se zpěvem a hrou na akordeon.

ARCHIVNÍ VIDEO

Inka Jurková
Přečteno: 4779x

Kam dál:

Štítky:  

Petra Gelbart, Vzdělávání, USA, RV, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Pixabay.com

Ministerstva: Návrh změn v inkluzi odporuje závazkům ČR

6.12.2018 15:08
Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely. Po ministerstvu školství požadují, aby odstoupilo od záměru omezit současný počet asistentů pedagoga ve třídách a umožnit otevření škol pro lehce mentálně postižené i dětem bez tohoto druhu handicapu.
 celý článek

Tomio Okamura a Miloš Zeman

Hrad neuspěl. Okamurova SPD zůstane ve zprávě o extremismu za rok 2017. Bezpečnostní rada státu ji vzala na vědomí v původním znění

6.12.2018 11:26
Bezpečnostní rada státu (BRS) dnes vzala na vědomí výroční zprávu o extremismu v Česku za rok 2017 v původním znění, které připravilo ministerstvo vnitra. ČTK to sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Zprávu nyní může projednat vláda. Média dříve informovala, že projednávání materiálu zdržovaly výhrady Pražského hradu, kterému měly vadit zmínky o hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.
 celý článek

Ilona Ferková (vpravo) a Karolína Ryvolová 4. 12. 2018 během křestu knihy Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (FOTO: Karolína Telváková, Romea.cz)

videoVIDEO: Jáchym Topol pokřtil novou knihu Ilony Ferkové rumem

5.12.2018 20:28
Včera se v nabitém sále Knihovny Václava Havla (KVH) uskutečnil křest nové knížky Ilony Ferkové, kterou připravilo nakladatelství romské literatury KHER. Soubor deseti povídek v romsko-českém vydání nazvaném Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa pokřtil programový ředitel KVH Jáchym Topol příznačně pro tuto knihu rumem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo