romea - logo
12. prosince 2018 (středa)
svátek má Simona
Loading
rozšířené vyhledávaní

Romové v Československých legiích: Jak byli oceněni za účast v bojích?

26.11.2018 11:53
Itálie, říjen 1918 - vyznamenání Čechoslováků, zpěv národní hymny. Fotografie je uložena ve VHÚ Praha, Fotoarchiv, KLEG.
Itálie, říjen 1918 - vyznamenání Čechoslováků, zpěv národní hymny. Fotografie je uložena ve VHÚ Praha, Fotoarchiv, KLEG.

U příležitosti stého výročí vzniku republiky se připomínají události a hnutí, které k tomuto zlomovému okamžiku přispěly. Připomínání zásluh československých legií se ozývá ze všech stran. Že byli mezi desetitisíci československými legionáři také Romové, bylo na stránkách Romano voďi zmíněno již v minulém čísle. K tématu se vracím z jiného úhlu.

Kladu si zde otázky: jak byli Romové, kteří během první světové války vstoupili do Československého dobrovolného sboru (tj. původní název legií), oceňováni? Dostalo se jim nějakých poct za účast v bojích? A oceňovali jejich legionářští bratři právě skutečnost, že mají mezi sebou Romy (dobově zvané „cigány“/„cikány“)? Odpovědi na tyto své dotazy jsem nacházela – sice sporadicky, ale přece – v osobních spisech romských legionářů uložených ve VHÚ v Praze.

Nezmeškejte ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si své předplatné časopisu Romano voďi na www.romanovodi.cz

Ke dnešnímu dni se mi podařilo identifikovat deset romských legionářů z Čech a Moravy, jejich výčet ovšem jistě není kompletní. Další – možná početnější – skupinu mohli patrně tvořit romští legionáři ze Slovenska, jimž se zde však pro nedostatek znalostí nevěnuji. Nejdříve se zaměřím na to, jaká ocenění zjištění legionáři obdrželi a jakých hodnocení se jim podařilo dosáhnout.

U některých z nich je záznam, že nechodili do školy, lze tedy předpokládat, že neuměli číst a psát. Pro povýšení byla znalost čtení a psaní jistě podmínkou, tedy pouze někteří z nich mohli vyšší šarži získat. Určitého vzestupu se dostalo např. Hermanovi Danielovi, který se z vojína vypracoval na střelce 11. jízdního pluku v ruských legiích a pak jezdce 2. čsl. jízdního pluku – tzv. Sibiřského pluku. Do jízdních pluků se dostalo více romských vojáků – snad díky tomu, že buď jako kováři, či koňští handlíři měli ke koním blízko.

Itálie, Bologna, 3. června 1918 – na snímku je vidět,
jak italská veřejnost vřele vítala příslušníky československých
legií při pochodu městem. Tuto atmosféru jistě prožívali
i romští legionáři. Fotografie je uložena ve VHA Praha, Fotoarchiv, KLEG.

Tak také Štěpán Holomek z Kunovic, legionář z italské divize, byl přidělen „k vozatajství“. Do hodnosti střelce prvního pluku v ruských legiích (pluk „Mistra Jana Husa“) se dostal též Štěpán Daniel ze Svatobořic a dále i Antonín Daniel z Kněžpole, jenž ovšem po ročním působení v legiích na ruské frontě zběhl, a byl tudíž z řad legionářů vyškrtnut. Antonín Holomek z Derfle (Sady u Uherského Hradiště) byl nejprve myslivcem ještě rakousko-uherského 25. praporu myslivců, v ruských legiích byl zařazen jako střelec do pomocné roty a převelen do Francie ke 23. a pak ke 24. pluku.

Československým střelcem a jezdcem byl také František Serynek, narozen v Hlušičkách v okrese Nový Bydžov, který sloužil v ruských legiích u 1. jízdního pluku. Jako dělostřelec 2. divize jízdního pluku působil Jan Daniel z Petrova. Nejvyšší hodnosti z dosud identifikovaných legionářů dosáhl Robert Serynek nar. 1892 v Čížkově (Blovice), jenž působil v italských legiích u 35. pluku, v 7. rotě. Do italského zajetí se dostal až v srpnu 1918, a to v hodnosti svobodníka, ihned se přihlásil do legií a dne 1. května 1919 byl povýšen do hodnosti četaře. Bohužel patrně dlouhé válečné útrapy a zranění způsobily jeho náhlé onemocnění, dne 4. června 1919 byl přijat do nemocnice v Praze - Karlíně, kde svému onemocnění dne 10. června téhož roku podlehl. Ještě na smrtelné posteli mu byl 7. června udělen Československý válečný kříž.

I u dalších romských legionářů lze zjistit, jaká vyznamenání jim byla udělena. Např. Štěpán Daniel obdržel v březnu 1920 Československou revoluční medaili a v květnu téhož roku medaili spojeneckou, František Serynek má záznam o medaili vítězství (získal ji v roce 1928).

Titul periodika Československý legionář, v němž vyšla zmínka o úmrtí Josefa Holomka.

I Adolf Ištvan, příslušný do Bohusoudova, byl za svou účast v legiích odměněn – také on dosáhl hodnosti střelce (1. praporu 33. pluku československých legií) a obdržel revoluční stužku a italskou stužku za šestiměsíční pobyt v poli. Revoluční stužku získal také další střelec 33. pluku (ovšem 7. roty), František Murka z Holešova, jenž byl navíc vyznamenán československým záslužným italským křížem, zatímco Jan Daniel z Petrova obdržel kříž ruský.

V záznamech o těchto oceněních se však nezmiňuje romský (resp. cikánský) původ těchto vojáků. Vlastně ve všech spisech je jen několik zmínek, z nichž lze romský původ odvodit. Chceme-li se ujistit o romském původu těchto legionářů, většinou je třeba studovat také zápisy o jejich narození, popř. další archiválie. Pozoruhodnou skutečností je, že pokud je v legionářském spise cikánský původ explicitně vyjádřen, jedná se obvykle o neutrální, či dokonce mírně pozitivní charakteristiku. Že si vojáci v legiích svých romských bratří považovali, je znát např. z legionářských karet. U Adolfa Ištvana je v kolonce „zvláštní schopnosti“ uvedeno, že umí „jezdit na koni“, a u Štěpána Holomka, že umí „trochu německy a dobře cigánsky“(!).

Ještě výmluvněji jsou oceněny statečnost, rozhodnost a věrnost romských vojáků, jak píší legionářští bratři z Uherského Ostrohu (v dopise, jenž jsem zmínila již v minulém čísle). Dopis byl napsán po úmrtí legionáře Josefa Holomka v roce 1936 a do Prahy byl odeslán jako zpráva do legionářského týdeníku. V periodiku Československý legionář, který vycházel 3x měsíčně, byla pravidelná rubrika nazvaná „Naše rovy“. V té byly otiskovány zprávy o úmrtí legionářů, na něž rodinní příslušníci či místní pobočky legionářů upozorňovali.

Takto vyšel text v rubrice „Naše rovy“, Československý legionář, 1936, roč. 18, 18. 9. 1936, č. 38, s. 6.
Průvodní dopis, v němž legionářští bratři z Uherského Ostrohu žádají mj. otisknout vzpomínku
na zemřelého bratra Josefa Holomka. (Dokument uložen ve VHA Praha, KLEG, osobní spis Josefa Holomka).

Jak jsem již v minulém čísle uvedla, pohřeb nemajetného Josefa Holomka, jenž zemřel na rakovinu, vypravili místní legionáři. O průběhu pohřbu napsali zprávu právě do rubriky „Naše rovy“. Jejich zpráva vyšla, ovšem velmi zkrácená a upravená – vypuštěn je mj. důraz na bratrskou soudružnost legionářů. Pro nás je zajímavou skutečností, že pisatel (bratr Habaň) dvakrát zmínil Josefa Holomka "cikánský původ", který se v jeho dopise pojí na jedné straně s chudobou a nevzdělaností, na druhé straně však současně s chápáním dějinných souvislostí.

Autorka bude vděčná za podněty vedoucí k dalším legionářům, popř. za dobové fotografie, které se snad v některých rodinách mohly zachovat. Můžete-li poskytnout doplňující informace či dobové památky, prosím, kontaktujte mne. Předem děkuji, (lada.vikova@upce.cz).

V dopise tím autor kritizuje ty, kteří do legií nevstoupili, dokonce ostatní bratry od vstupu do legií odrazovali, ale dnes se mají lépe než ti, kteří svobodu vybojovali. Uvážíme-li, že dopis byl psán v době hospodářské krize a byl zaslán na ministerstvo národní obrany, lze jej vnímat jako kritiku zaslanou zdola. Není divu, že z něj byly tyto pasáže vypuštěny, a to včetně zmínek o „cikánském“ původu legionáře Josefa Holomka, jak dokazuje v dobovém tisku publikované přeformulované znění Kanceláře čs. legií při MNO (KLEG). Pro srovnání si pečlivě projděme znění původního textu – konečně otištěného bez cenzury:

„Z Uh. Ostrohu

Dne 25. srpna t. r. [1936] zemřel po krátké nemoci br. Josef Holomek, střelec italské legie v Ostrožském Předměstí, ve stáří 60 let. Narodil se 4. XII. 1876 v Hluku okr. Uherské Hradiště a příslušný byl do Ostr. Předměstí u Uh. Ostrohu. Do československé armády v Itálii přihlásil se na začátku roku 1918 a sloužil u 32. pěšího pluku.

Pohřeb jeho konal se dne 27. srpna t. r. za velké účasti legionářů z celého okolí a místního občanstva. Zemřel úplně nemajetný a proto pohřeb vypravila mu na svůj náklad jednota Č.O.L. v Uh. Ostrohu. Velitelství 27. pěš. pluku v Uh. Hradišti vyslalo k pohřbu čestnou četu. Hudbou posloužiti nemohlo, ježto byla jinak zaneprázdněna. Účinkovala hudba civilní. U hrobu rozloučil se se zesnulým jménem legionářů a za kamarády od 32. pluku br. Habaň.

Č.O.L. jednota v Uh. Ostrohu děkuje touto cestou velitelství 27. p.pl. v Uh. Hradišti za vyslání čestné čety. Místní občanstvo bylo překvapeno vypravením tohoto pohřbu s voj. doprovodem a velkou účastí legionářů, kterých se sešlo na 40 v krojích a 20 v občanském oděvu. Domnívalo se před tím, že když jest bratr Holomek cikánského původu, úplně nemajetný a není nikde organisován, nebude žádného, kdo by se o jeho slušný pohřeb postaral. Po pohřbu s uspokojením konstatovalo, že legionářské bratrství jest opravdové a nezná rozdílů mezi zámožným a úplně nemajetným legionářem.

Pro nás však je zajímavější to, že br. Holomek jako cikán!, bez jakéhokoliv vzdělání pochopil za hranicema vážnost doby pro národ československý a přihlásil se dobrovolně do československé armády, zatímco jiní vzdělanější nepochopili ani tolik a do československé armády nevstoupili, odsuzujíce naší odbojovou akci v Itálii jako čin nepředložený. Věřili pevně ve vítězství Rakouska, nazývali nás velezdrádci a slibovali nám šibenici. Dnes dělají vlastence, ovšem, pokud se jim při tom v naší republice daří daleko lepší jako naším bratřím, kteří se vrátili s podlomeným zdravím, žijí v nouzi a umírají předčasně. Bratru Holomkovi, budiž věčná paměť.“

Legionářská karta Josefa Holomka. (Dokument uložen ve VHA Praha, KLEG, osobní spis Josefa Holomka).
Hrob romského legionáře, Josefa Holomka, jenž se nachází na hřbitově v Uherském Ostrohu,
je patrně jedním z mála hrobů romských legionářů, který se zachoval až do dnešní doby.

Na stránkách Romano voďi se hodí dodat: Čest památce a „loki phuvori“ všem romským – známým i dosud neznámým – legionářům!

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.

 

 

 

Lada Viková
Přečteno: 1135x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

RV 10/2018, Romano voďi 2018, Romano voďi



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Pixabay.com

Ministerstva: Návrh změn v inkluzi odporuje závazkům ČR

6.12.2018 15:08
Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely. Po ministerstvu školství požadují, aby odstoupilo od záměru omezit současný počet asistentů pedagoga ve třídách a umožnit otevření škol pro lehce mentálně postižené i dětem bez tohoto druhu handicapu.
 celý článek

Tomio Okamura a Miloš Zeman

Hrad neuspěl. Okamurova SPD zůstane ve zprávě o extremismu za rok 2017. Bezpečnostní rada státu ji vzala na vědomí v původním znění

6.12.2018 11:26
Bezpečnostní rada státu (BRS) dnes vzala na vědomí výroční zprávu o extremismu v Česku za rok 2017 v původním znění, které připravilo ministerstvo vnitra. ČTK to sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Zprávu nyní může projednat vláda. Média dříve informovala, že projednávání materiálu zdržovaly výhrady Pražského hradu, kterému měly vadit zmínky o hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.
 celý článek

Ilona Ferková (vpravo) a Karolína Ryvolová 4. 12. 2018 během křestu knihy Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (FOTO: Karolína Telváková, Romea.cz)

videoVIDEO: Jáchym Topol pokřtil novou knihu Ilony Ferkové rumem

5.12.2018 20:28
Včera se v nabitém sále Knihovny Václava Havla (KVH) uskutečnil křest nové knížky Ilony Ferkové, kterou připravilo nakladatelství romské literatury KHER. Soubor deseti povídek v romsko-českém vydání nazvaném Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa pokřtil programový ředitel KVH Jáchym Topol příznačně pro tuto knihu rumem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo