romea - logo
17. října 2018 (středa)
svátek má Hedvika
Loading
rozšířené vyhledávaní

Proti Romům, za slušnost

Praha, 21.9.2013 10:47, (Romano Voďi)
Ilustrační foto
Ilustrační foto

Protiromských nálad, demonstrací a pochodů přibývá a v souvislosti s blížícím se termínem předčasných voleb, taktikou Vandasovců a ověřeným receptem populistických politiků nelze v nejbližší době předpokládat, že by se snad situace uklidnila. Každá mince má ale dvě strany, naštěstí. Protiromské tažení, které ve skutečnosti tzv. „romské nepřizpůsobivosti a parazitování“ jen šikovně využívá pro potřeby těch, kteří na něm sami hodlají profitovat, začíná vyvolávat i opačnou reakci, potřebu se proti tomuhle šílenství vymezit. Ukázat, že v této zemi žijí i lidé, kteří nemají problém s multikulturním soužitím, barevností či jinakostí a kteří si uvědomují, že historie se bohužel opakuje, a stejně jako byli včera oběťmi Židé a dnes Romové, mohou to být zítra klidně maminky s dětmi, prostě každý dobře identifikovatelný a hlavně v dané chvíli slabší jedinec, patřící ke stejně identifikovatelné skupině. Buďme však opatrní, minoritou se v určité chvíli stává každý z nás!

První, skutečně větší odpor lze vysledovat v roce 2009, další systematičtější, i když pozvolně se rozrůstající, zhruba před třemi lety… ústecká iniciativa „V Ústí nácky nechceme“ se řetězila do Brna a dalších měst. Zásadní obrat nastal v roce 2011. Pochodů a akcí podobného druhu původně organizovaných a podporovaných z velké části jen neonacisty a extremisty, se najednou začali účastnit tzv. „slušní občané“. Svůj hněv a nesouhlas s reálnými činy spáchanými konkrétními romskými jednotlivci nebo dokonce činy jen domnělými, často dovedli až k tažení do míst, kde žijí Romové. Neváhali skandovat s extremisty protiromská nenávistná hesla a zahrnout do svého paušalizujícího odsuzování i bezproblémové příslušníky této nejméně oblíbené minority. Frustrace plynoucí spíše z vlastní chudoby a neschopnosti se postavit skutečným okradačům státu a těm, kteří mohou za současný stav českého státu a politiky, je dovedla až do situace, kdy jsou slepě schopni svoji zlobu rozšířit i na lidi, kteří dosáhli zcela evidentně vyššího úspěchu ve společnosti, než oni samotní. Nejde tedy často o to, že kdyby Romové pracovali, nikdo by proti nim nic neměl.

„Ta nenávist mě úplně zaskočila“, říká reportér Richard Samko

Jako Rom samozřejmě zažil různé situace, na podobných demonstracích už točil, ale to, co zažil na jedné z mnoha demonstrací organizovaných v jeden den, tedy 24.8. DSSS v Duchcově, nečekal. Sám pak napsal veřejný dopis s popisem některých výroků a i dnes říká:  „Ano, zažil jsem už ledasco a samozřejmě jsem věděl, do čeho jdeme, proto se mnou a kameramanem šla i dvoučlenná ochranka, ale tak slepou nenávist a agresi od „obyčejných, slušných“ občanů jsem ještě nezažil. „Musím ale říct, že to strašně zasáhlo i mého kolegu kameramana, který absolutně nečekal, že budu muset čelit takovým slovním útokům a výhrůžkám, jen proto, že jsem Rom, právě od těch obyčejných lidí, „neextremistů“. Ačkoliv vědí, že se živím slušnou prací a prezentuji v reportážích české televize i jejich zájmy, stejně mě v tu chvíli nenáviděli stejně jako ostatní Romy a vyhrožovali mi dokonce zbitím,“ vzpomíná Richard Samko, působící ve zpravodajství veřejnoprávní televize řadu let.

Podobné zkušenosti v těchto měsících zažívá většina Romů. Tím nejkřiklavějším případem, který se zcela nespravedlivě dotkl v již beztak zásadní životní situaci slušně žijícího mladého páru, bezpochyby bylo narození historicky prvních paterčat v ČR. Snad právě proto, že nešlo o žádné lapky, právě možná kvůli bezmoci těch malých pěti dětí a jejich jistě unavené mámy bránit se nechutnému obviňování a podezírání a pak už dokonce i výhrůžkám, vyvolaly nenávistné reakce najednou také vlnu solidarity, a to dokonce i od lidí, kteří do té doby neměli potřebu veřejně do tzv. vzájemného soužití nějak zasahovat. Ona solidárnost „obyčejných lidí“ proti příklonu dalších obyčejných lidí k nenávisti je zvláštní a díky za ni. Dokazuje, že tu žije řada lidí, kteří nechtějí, aby se tu extrémisti přiživovali na nespokojenosti jiných a burcovali dav k pochodům proti druhým. Rozhodli jsme se některé z těchto aktivních lidí oslovit a zeptat se jich na důvody jejich konání. Všem navíc patří dík. Tím, že veřejně kritizují protiromské nálady, se teď sami vystavují kritice.


Vlna protiromských demonstrací v jeden den

Samozřejmě organizovaná DSSS, která jako hyena cítí, že by mohla z té páchnoucí nespokojenosti a frustrace lidí něco získat. Tomáš Vandas a jeho věrní si jistě uvědomují, že 5% voličů nezískají a do PS se nedostanou, ale na peníze s nějakými procenty podpory by už pomýšlet mohli a hlavně mohou inkasovat dary i od těch, kterým je jejich konání sympatické nebo se jim alespoň hodí pro jejich záměry nebo překrytí jiných politických či ekonomických kauz a selhání. V celkem osmi městech je přišlo podpořit 1500 lidí. Mnoho nebo málo? To je diskutabilní, víme, co dokáže udělat mnohem menši skupinka lidí, třeba jen pětice, zvláště, je-li šikovně manipulována. A manipulace je doménou Tomáše Vandase a jeho věrných. Pracují se záměrně zmanipulovanými čísly o romské kriminalitě, například v Kraslicích jejich zprávu o tomto městečku a romském neřádu dementovalo samotné vedení radnice. Doporučuji vynikající komentář sociologa Štěpána Ripky z deníku Právo (6.9.2013). Teď už ale série rozhovorů… ať už s autory protiakcí, prohlášení nebo například stížnosti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Nic než názor v zastoupení Barbory Antonové

Jde o webové stránky www.nicneznazor, k nimž se můžete připojit i vy, jejich zakladatelé se jejích pomocí snaží vyburcovat k tomu, aby veřejnost přestala mlčet. Kromě jiného těmito slovy: „Mlčení znamená souhlas. Odsouzení rasistických útoků je naší povinností. Žádáme politiky a další veřejně činné osoby, spolky a sdružení, firmy, sportovní kluby, aby dali veřejně najevo svůj nesouhlas s násilnostmi mířenými vůči Romům a dalším menšinám. Ano, závažný problém v České republice existuje, ale není to problém romský, ale sociální. Nevyřeší ho agrese v ulicích, ale dlouhodobá a smysluplná práce.“

Proč jste se rozhodli založit iniciativu a web www.nicneznazor.cz a co jste od ní čekali?

Poté, co se k našemu „trollení“ náckovských pochodů na Facebooku přidávalo stále víc lidí, uvědomili jsme si, že mimo internet není příliš slyšet hlas veřejnosti, která s rasistickými projevy nesouhlasí. Zkrátka, že ne všichni „obyčejní slušní lidé“ považují agresi za způsob řešení jakýchkoli problémů. A co jsme čekali? Vlastně ani nevím…Byla to velmi spontánní aktivita, web vznikl v podstatě během jednoho dne. Ale z toho, jak rychle začaly přibývat příspěvky, soudím, že spousta lidí jako by měla svoje názory už zformulované a byli rádi, že dostali příležitost se vyjádřit. Skvělé je, že jsme se i díky tomuto webu propojili s ostatními uskupeními, která se také snaží říct nahlas, že rasismus je pro společnost vrcholně nebezpečný, a to v konečném důsledku i pro ty, kteří začínají větu slovy „nejsem rasista, ale...“.

Co vyvolává podle vás současné protiromské pochody, demonstrace, ale i mlčení morálních a politických osobností k tomuto dění? Co by bylo v těchto souvislostech za jednání z jejich strany na místě?

Veřejně označený nepřítel, ten, který může za všechny moje prohry a selhání, je vždycky fajn. S Romy to má česká společnost ještě jednodušší než s Židy ve čtyřicátých letech, kteří podle článků v tehdejších bulvárech také mohli za všechno, od chudoby dělníků přes potraty až po druhou světovou válku. Předpokládám, že kdyby byli Romové všichni zaměstnaní, budou extremisti řvát, že nám Cikáni berou práci…

To mlčení osobností popravdě moc nechápu. Například brněnští politici, které jsme oslovili, se tvářili, jako bychom je nutili k něčemu, na co nemáme právo. Primátor napsal, že se k extremismu vyjádřil v roce 2011 a máme-li podezření, že se chystá něco nekalého, máme se obrátit na policii, starosta Brna-střed je přesvědčen, že po volbách přestanou radikálové pochodovat a aktivisté si najdou jinou hračku, starostka Brna-sever neodpověděla vůbec. Ale my je přece nenutíme, aby se postavili na ulici a čelili náckům vlastními těly, jen bychom uvítali naprosto jednoznačné a nekompromisní odsouzení a vzkaz těm nešťastným „obyčejným“ lidem, aby se nenechali vmanipulovat do nesmyslné nenávisti – která navíc ve většině případů nepramení z osobní zkušenosti, ale z kolektivně sdílených mýtů.

Co naopak v takových situacích pomáhá?

Žádný univerzální návod asi neexistuje. Ale určitě je nejvyšší čas, aby si svou odpovědnost plně uvědomily veřejně činné osobnosti, které mají na náladu ve společnosti větší vliv než politici – duchovní, učitelé, ale i sportovci. V Brně je průkopníkem Sokol Brno I, a skvělé je, že se k aktivnímu potírání rasismu přihlásila hokejová Kometa, fotbalová Zbrojovka a další členové Unie sportovních klubů v Brně. Z reakcí fanoušků na webu ovšem plyne, že je čeká ještě hodně práce...

Možná by pomohl i ten drobný detail, že by se přestalo mluvit o romském problému. Předpokládám, že až na pár kovaných nácků nemá nikdo problém se vzdělanými a pracujícími Romy. Problém je dlouhodobá nezaměstnanost a chudoba, která se ale netýká jen Romů a bohužel asi v budoucnu zasáhne i nemalou část těch, kteří dnes křičí, jako by dávky pro Romy tahal někdo přímo z jejich kapes. Když čtete v novinách o tom, že až deset procent dětí je ve škole bez oběda, protože na něj rodiče nemají, tak je z toho člověku hodně úzko; a těch deset procent určitě nejsou jen romské děti. Já vím, že se často mluví o tom, že Romové potřebují lídra, vzor, nového Martina Luthera Kinga. Osobností by se našlo i hodně, ale nevím, jestli máme právo chtít po nich, aby se vzdaly svého soukromého života a staly se jakýmsi veřejným majetkem. Sama za sebe můžu říct, že by se mi velmi líbilo, kdyby romský zastupitel v mém městě neřešil romské záležitosti, ale přesně to, co ostatní: školky, zdravotnictví, zeleň, dopravu...

Těmi nejdůležitějšími tahouny jsou pro mě rodiče a prarodiče, kteří dohlížejí na to, aby se jejich děti – leckdy navzdory šílené atmosféře – vzdělávaly a morálně otužovaly, aby byly schopné se později vyrovnat se stupidními předsudky na ulici i v zaměstnání.

Platforma Proti Čechům v zastoupení Karla Roztočila

V reakci na sérii zmiňovaných protiromských demonstrací inkriminovaného 24.8. 2013 v Praze uspořádala platforma Pochod proti Čechům, jenž pokračoval happeningem a hudebními vystoupeními.

Proč Pochod proti Čechům?

Bavit se s nácky (ať už se budeme bavit o „pleškách“, nebo o těch nacistech, co se vydávají za slušné lidi, ale s pleškami chodí hajlovat a dělat bordel, protože podle mě nemá smysl rozlišovat mezi nácky a těmi, co je podporují) nemá smysl. Přesto je třeba reagovat na jejich rostoucí agresi vůči obyvatelům ČR - našim sousedům či přátelům. Protože jim ale nechceme poskytovat legitimitu vedením dialogu (i s ohledem na to, že k dialogu je třeba mít partnera, kterým náckové nejsou), rozhodli jsme se jim vysmát a vyslat jednoznačný signál: s xenofoby, rasisty a jiným ksindlem se nemluví. A to se, myslím, povedlo… To, že se na našem happeningu sešlo na pět desítek lidí, je podle nás dobrý signál. Přišli totiž i přes to, že náckové a jiní rádoby slušní spoluobčané vyhrožovali fyzickým napadením Pochodu proti Čechům.

Co vyvolává současné protiromské pochody, demonstrace, ale i mlčení morálních a politických osobností k tomuto dění? Co by bylo v těchto souvislostech za jednání z jejich strany na místě?

Odpovědět, co vyvolává stav, kdy náckové útočí na naše sousedy a přátele, je pro mě nemožné. Nejsem ochoten se ani zamýšlet nad tím, co může někoho vést k tomu, aby šel vyhánět kohokoliv, na koho si ukáže. Je to pro mě zcela neakceptovatelné, je to odpornost. Bohužel tento hnus svým mlčením stvrzují politici, ba sami mnohdy tento hnus podporují, když promluví. Pro mě by bývalo bylo dobrým znamením, kdyby zaznělo jednoznačné odsouzení napříč politickým spektrem. Všichni ti politici, co mají plnou hubu práv, "obyčejných lidí", solidarity, apod. však mlčí. Ukazuje se, že jsou pokryteckou lůzou.

Otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a odpovědi hlavní iniciátorky Apoleny Rychlíkové

V sobotu 24. srpna odvysílala veřejnoprávní Česká televize v pořadu Události v regionech reportáž o protiromském pochodu v Ostravě. Nechala v něm vystoupit Jiřího Siostrzonka, kterého vydávala za sociologa věnujícího se právě romské problematice. Siostrzonek způsobem své argumentace de facto obhajoval rasisty útočící proti Romům. Na tento fakt a na zodpovědnost veřejnoprávní televize se snažila poukázat otevřeným dopisem Radě pro rozhlasové a televizní vysílání skupina lidí kolem dokumentaristky Apoleny Rychlíkové. Podpořilo jej na pět stovek lidí:

Proč jste se rozhodli být aktivní a napsat Radě otevřený dopis?

To je snadné: protože se nás dotkl způsob, jakým Česká televize referovala o protiromském pochodu v Ostravě. V situaci, kdy se tu týden co týden pořádají paušalizující hony na Romy, jejichž agresivita stoupá a množství vynaloženého úsilí na odvrácení pogromu je čím dál tím větší je potřeba - a v médiu veřejné služby zvlášť - vyhodnocovat situaci lépe a útoky jasně odmítnout. To se nestalo, naopak - bylo umožněno argumentovat jakousi politickou korektností, punc odbornosti tu dostal názor, který přesně podporuje anticikanismus v širší společnosti - že si za všechno Romové můžou sami. To vše zatímco se rozzuřený dav už poněkolikáte za půl roku, s hesly Pustťe nás na ně nebo Černý svině, snažil dostat do domů, kde bydlí Romové.

Co od Rady očekáváte?

Upřímně - nevím. Očekávám, že se ozve, ale moc tomu nevěřím... Projednávat se to má 9.září a vzhledem k tomu, že se problematice posledních dní snaží kdekdo vyhýbat - od politiků, pro které to není sexy téma do kampaně, přes většinu novinářů nebo i veřejně známých osobností, které jinak bijí na poplach při sebemenším pocitu, že se tu chystá něco nedemokratického až třeba k představitelům církve nebo vysokých škol - nevěřím, že by se televize mohla zachovat líp. Celý aktivismus na podporu Romů tu teď stojí na několika solidárních jedincích a skupinách, kteří se organizují v pochodech a nenásilných blokádách, aby nakonec skončili na policii a rozhořčený dav mohl projít městem.

Co vyvolává současné protiromské pochody, demonstrace, ale i mlčení morálních a politických osobností k tomuto dění? Co by bylo v těchto souvislostech za jednání z jejich strany na místě?

Už jsem to trochu zmínila. Je zajímavé, že tu ani není ochota veřejně řešit příčiny českého anticikanismu, byť nárůst extremistických tendencí takřka vždy souvisí s problematikou v sociální oblasti. U nás toto eskalovalo během posledních několika let - strašení Řeckem, nabádání politiků k utahování opasků, hledání viníku v "příživnících", které posilovalo rasovou nesnášenlivost, tupé škrty, které dopadly na ty už tak dost chudé a sociofašistické metody ministrů jako byl pan Drábek (DONEZ, S karta a podobně) v ruku v ruce s nulovými výsledky a naopak propadáním do větší recese a rostoucí nezaměstaností, to byla a je realita České republiky v posledních letech. Co mě ale udivuje je, že jsem už několikrát slyšela - a třeba i od šéfredaktora jednoho významného týdeníku(!) - že hledání příčin protiromských nálad je jejich legitimizací. No to je přece úplně směšná úvaha - nemůžeme ty lidi paušálně odsoudit jako rasisitcké idioty (byť to k tomu svádí), vyloučit je, musíme se pokusit popsat, co je k jejich jednání vede. Vysvětlovat, že hněvem směřovaným proti těm, kteří jsou v socioekonomickém žebříčku ještě níž, se nic nezmůže - jejich situace se nezlepší. Zároveň - a to k té druhé části otázky - musí valná část společnosti dát jasně najevo, že právě s takto projevovanou frustrací absolutně nesouhlasí. Jenže soudě podle přísloví „mlčení je souhlas“ a toho, jak se tu dnes na anticikanismus nahlíží, tu asi naše reprezentace - jak společenské, tak politické, souhlasí. Zajímavé to je pak především u politiků, jejichž strana má v názvu sousloví "sociálně demokratická". A naše osobnosti? Ty se demokracii ohání asi jen tehdy, jde - li o prezidentský úřad nebo o pomyslný návrat do roku 48. budiž, ale mně to přijde absurdní.

Co naopak v takových situacích pomáhá?

Nejspíš především jiná vládní politika. Nějaké znovunastolení základních jistot, ukončení dementní příživnické rétoriky. Systematické potírání byznysu s chudobou - jak v oblasti exekucí, tak třeba sociálního bydlení. A tak podobně. No a v té základní, mezilidské rovině, práce na obnovení takových vztahových prvků jako je solidarita nebo rovnost.

Má cenu upínat se k myšlence charismatického lídra z řad Romů – jedno zda ženy nebo muže?

Ne, nevím.... Já na tohle úplně nevěřím, nejsem schopná si to takhle představovat – Martin Luther King a to, co vydobyl - by mělo být snad v každém z nás automaticky, na barvu pleti nehledě. Vždyť touha po základních principech jako je vymoci si své právo nebýt diskriminován nebo rovnost příležitostí a ochrana těch, kteří jsou v rámci společnosti bezbranní, to je snad přece jeden z pilířů opravdu moderní civilizace, podstata fungující společnosti v nějakém evropském dějinném vývoji, nic víc.

Přečteno: 2326x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

RV 9/2013



HLAVNÍ ZPRÁVY

Michaela Jílková v pořadu Máte slovo (Koláž: Romea.cz)

ROMEA se nezúčastní pořadu Máte slovo věnovaného výrokům Miloše Zeman směrem k Romům. Pořad není o diskuzi, ale o křiku, hádkách a konfliktu

10.10.2018 18:01
Česká televize se chystá příští týden ve svém pořadu Máte slovo, který uvádí Michaela Jílková, řešit urážlivé výroky prezidenta Miloše Zeman směrem k Romům. Prezident ve svých výrocích tvrdil, že 90% Romů nepracuje. Dramaturgie do pořadu pozvala i zástupce organizace ROMEA, která se proti výrokům Miloše Zemana důrazně ohradila a vyvrátila je. Zástupci organizace ROMEA se natáčení pořadu nezúčastní. "Tento pořad diskuzi bulvarizuje a ve výsledku neumožňuje – v jeho pojetí se scvrkává na snahu přítomných zdatněji přehádat, překřičet, ponížit protistranu," uvedla organizace ROMEA v tiskovém prohlášení, které zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Zákaz kočování v roce 1958 byl represivním opatřením, kterým začala důsledná asimilace Romů, Kladno 1959 (FOTO: Eva Davidová)

Tady jsou fakta, jak se žilo Romům během komunismu, pane Zemane! Nucená asimilace, děti ve zvláštních školách, sterilizace romských žen

10.10.2018 10:40
Prezident Miloš Zeman v pátek v rozhovoru s redaktorem České televize Richardem Samkem tvrdil, že Romové během komunistické minulosti na rozdíl od jiných tolik netrpěli. Zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje přehled informací o životě Romů v Československu v době komunistické diktatury.
 celý článek

Olga Fečová (Foto: Lukáš Houdek)

Olga Fečová: O Romech se říká málo pozitivních věcí

9.10.2018 12:40
Mottem letošního Mezinárodního dne Romů v režii organizace Ara Art je romipen. A protože identita nás zaměstnává všechny, budeme se letos ptát respondentů na to, jak ji vnímají oni. Jinými slovy – budeme se ptát na to, jak rozumí slovům romipen potažmo češství, nebo čechipen, pokud bychom hledali ekvivalent k romipen. Pokračujeme rozhovorem s Olgou Fečovou.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo