Série #me.Rom o Romech v USA: Po teroristickém útoku na dvojčata v New Yorku pomáhala lidem vyrovnat se s traumaty ve své galerii. „Chtěla jsem se nějak podílet,“ říká výtvarnice Katalin Gyokeny
„Hned první den, co jsme přijeli v roce 1986 do Kalifornie, tak nás vykradli. Nemluvili jsme anglicky, neměli jsme peníze, nikoho jsme neznali. No a můj bývalý manžel šel pěšky do obchodu něco koupit, a na parkovišti potkal lidi z Lučence, a tak to bylo něco fantastického. Oni nás pak vzali do Balboa Parku a tam jsme se tehdy seznámili s dalšími Maďary a pak už to bylo lepší,“ líčí své začátky Katalin Gyokeny (65), která ze slovenského Lučence emigrovala přes Rakousko a Německo do USA před více než třiceti lety.
Po studiu na Škole vizuálního umění v New Yorku získala v roce 1996 magisterský titul výtvarného umění. Vyučovala na Nassau Community College a Queensborough Community College. Její tvorba zahrnuje malbu, kresbu, sochařství i keramiku. Ve svém bytě v New Yorku ukazuje na olejomalby na stěnách: „Moje babička, můj manžel, moje matka, moje dcera, to jsou lidé, které maluju pořád,“ vysvětluje Katalin.
V rozhovoru líčí také své působení coby umělkyně a pedagožky v období po útoku na dvojčata v roce 2001 v New Yorku. Tehdy otevřela umělecký workshop pro ty, kteří se potřebovali vyrovnat s traumatickými zážitky: „Já jsem tehdy ani nebyla arteterapeutka, jenom jsem se chtěla nějakým způsobem podílet, protože jsem měla výtvarnou galerii v SOHO. A tak jsme tam dělali workshopy pro všechny. Kdo chtěl, mohl přijít. Pro děti, pro dospělé, pro kohokoliv.“ Díky spolupráci s přáteli ze Slovenska se k ní dostaly také obrazy, které malovaly romské děti ze slovenské osady Jarovnice. „Já jsem byla v šoku, když jsem viděla ty krásné obrazy. Ale taky z toho, jak ty děti žijí. Tu bídu, to se mi chtělo brečet, když jsem to viděla,“ říká.
Katalin se svým druhým manželem Ivanem plánuje návrat na Slovensko. Z návratu má ovšem obavy: „Strašně se toho bojím. Ivan se na to těší, protože se vrací ke své velké rodině a k přátelům, ale já tam už vlastně nikoho nemám. Jenom sestřenici a ty lidi, kteří mě vlastně diskriminovali, když jsem tam žila. Kteří mě vlastně donutili utéct ze Slovenska. Takže se bojím vrátit. Tady mi to přirostlo k srdci. Tady jsem doma. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdybychom o tom nemuseli vůbec mluvit, to by bylo normální. Já jsem já, ty jsi ty. Záleží na tom, jestli jsem Romka, nebo nejsem? Ale záleží na tom, bohužel, pořád na tom záleží,“ dodává Katalin Gyokeny.
Dokumentární série #me.Rom, kterou pro ROMEA TV natáčí František Bikár, nabízí divákům unikátní pohled do života Romů žijících ve třech státech USA. ROMEA TV uvede celkem 5 rozhovorů této série.
