Miroslav Kováč: Mezinárodní den Romů je den romské prezentace

Romové jsou bezpochyby nejpočetnější celosvětovou menšinou. Jejich počet se v
Evropě odhaduje na více než 12 000 000. Jedním z mála svátků, který Romové
slaví, je Mezinárodní den Romů, připadající na 8. dubna. Tento pro Romy významný
den je od roku 1990 nejen svátkem romské kultury a zvyků, ale je i dnem
prezentace romské historie.

Lidé po celém světě si tak mají možnost nejen připomenout svou identitu,
kulturu, zvyky či jazyk, ale také šířit povědomí o útrapách, kterými prošli a
neustále procházejí. Na jedné straně jsou Romové nejpočetnější menšinou, na
straně druhé patří mezi chudobou nejohroženější skupinu lidí. Nejhorší na tom
je, že tak žijí v zemích, které jsou demokratické a navíc ekonomicky i sociálně vyspělé. V zemích, které nejen deklarují, ale i hájí dodržování
lidských práv.

Jak je možné, že je v dnešní době určitá skupina zdravých a mladých lidí
ve vyspělých a bohatých zemích vystavena sociálnímu vyloučení? Jaké jsou příčiny
mezietnické nevraživosti? Protože to je skutečný důvod chudoby Romů. Majoritu
ovládají zažité stereotypy, intolerance, nepřizpůsobivost a neochota přijímat
rozdíly a odlišnost. Přitom žijeme v multikulturním světě, boříme hranice a
stáváme se součástí moderního globálního uspořádání.

Evropská unie do integrace Romů investuje miliardy korun, i když výsledky
jsou často opačné a vzhledem k jejich společenskému postavení a bídě, v jaké
žijí, až tristní. Podle průzkumu jsou čeští Romové v zaměstnanosti a ve
vzdělanosti na tom podstatně lépe, ale pořád více jak 1/3 z nich žije pod
hranicí chudoby, v bídě a špíně, v polorozpadlých budovách bez sociálního zázemí
a jsou vystaveni různým tlakům ze strany lichvářů a řady politiků,
institucionálnímu rasismu nebo extrémistických uskupení. Takové prostředí jasně
vede k patologickým jevům, např. drogám, vyšší kriminalitě a podobně.

Za těchto okolností Romové zavrhují všechny emancipační a integrační
procesy, protože přihlášení se k romské identitě je ve většině případů
společenský „odstřel“. Samozřejmě, jsou ze strany vlád snahy o umělou emancipaci Romů. Bohužel opět platí pravidlo
o společenském odstřelu. I to je jeden z důvodů, proč se k romské národnosti v
ČR při posledním sčítání lidu přihlásilo jen 13 150 Romů, kdežto například k
romskému jazyku jako jednomu z mateřských 40 370 lidí.

Když si promítneme postavení Romů na území ČR před 25 lety a dnes, nelze
než konstatovat, že situace se výrazně zhoršila, přestože ČR mezitím
ratifikovala různé mezinárodní smlouvy o lidských právech, že Ústava ČR zaručuje
práva a rovný přístup všem bez rozdílu nebo že přijala antidiskriminační zákon.
Nekorektní mediální prostředí jen prohlubuje propast mezi občany a napomáhá
desintegraci Romů. Vlády nedostatečným zapojením Romů do integrace maří veškeré
úsilí, které v dobré víře financují členské státy EU a dokonce jej
spolufinancují ze svého rozpočtu.

Dnes je už zřejmé, že není v silách majoritních politiků vyvést Romy z
krize. Že romská emancipace musí vzejít z jejich středu a Romové se musí sami o
svou budoucnost přičinit. Není to lehká cesta, protože vyžaduje většinovou
jednotu. O boj za lepší životní podmínky musí usilovat každý jednotlivec. Nelze
se spoléhat, že někdo něco udělá za nás. Taková možnost tady byla posledních 25 let. Pokud chceme pocítit změnu ve svých životech, musíme se naučit
vnímat společnost a společensky žít. Výsledek nebude hned nebo zítra. Ale on se
dostaví! Naše děti mohou ucítit změnu k lepšímu a my můžeme být hrdý na to, že
jsme jim připravili cestu. Prvním základním krokem, který můžeme udělat, a který
nás nic nestojí, je podpořit Romy ve volbách, nebo vstoupit do veřejného života
a působit ve svých lokalitách. To, co dnes investujeme do své budoucnosti, se
nám v budoucnu mnohonásobně vrátí. Anebo může být i hůř. Je pouze na nás jakou
cestou se dáme.

Romale ačhen vašamende u amen ačhaha vaštumende. Džan, u kyden avri le
Romen. Roma aven Jekhetane!