Oslavy Mezinárodního dne Romů se letos v Novém Jičíně konaly v „kočovném” stylu. Organizátoři chtěli poukázat na neustálý pohyb Romů, který je v minulosti provázel, aby si návštěvníci oslav mohli uvědomit, že cesta Romů může být dlouhá, ale na místě zastavení pro všechny společná.
Na čtyřech místech Nového Jičína se v sobotu 8. dubna návštěvníci letošního MDR přesvědčili, že motto festivalu „Můžeme spolu“ nemluví do větru. První zastavení se uskutečnilo ve Farním sboru České církve Evangelické. Během bohoslužby, kterou vedl místní farář Pavel Prejda, zazněla také romská hymna a romské písně v podání Veroniky Kačové. V závěru bohoslužby si její účastníci společně zazpívali romsko-českou chválu nazvanou „Někdo mě vede za ruku“.
V prostorách fary byla připravena kreativní dílna, nejen děti se tak pustily do výroby dekorací s romskými motivy a do výroby hudebních nástrojů. Velký úspěch sklidila ochutnávka romské kuchyně. K nahlédnutí se nabízela romská periodika a romská literatura, k vidění zde byla výstava fotografií zachycujících děti z romských osad na Slovensku.
Oslavy MDR v Novém Jičíně „v kočovném stylu“
Hudba, tanec, zpěv na následující zastávce v Čajovně Archa „kočující“ zahrnuly přívalem energie, ale i poznání. „Připadala jsem si tu jako na cikánské oslavě, komentovala živý program jedna z návštěvnic.“ Během workshopu s Petrou Pšenicovou si přítomní dodali odvahy a zkoušeli vydupávat, tleskat, luskat prsty, zkrátka dělat všechno to, co charakterizuje tanec flamenco. Ten vystřídaly romské temperamentní čardáše v podání cimbálové muziky Šmykňa z Ostravy.
V odpoledních hodinách se konala přednáška historika z Muzea romské kultury Dušana Slačky na téma dějiny Romů, dětská dílna nabídla tvorbu dekorativního romského šperku nebo malování obrázků s motivem mandal. Prodej zboží s romskou tématikou Mi Vera se letos konal poprvé. Své vlastnoručně zhotovené výrobky si hrdě odneslo několik návštěvníků akce.
Lidi spojuje nejen hudba a tanec, ale také kvalitní chutná káva. Ten, kdo miluje kávu, si mohl posedět v kavárně Martin café a vychutnat si její chuť společně s klavírním koncertem Patrika Kača. Ke kočovnému způsobu žití patřil také jedinečný způsob, jakým se Romové odívali. V romském kroji se návštěvníci mohli nechat vyfotit v přichystaném ateliéru.
Výstava obrazů za doprovodu akordeonu
Závěr oslav Mezinárodního dne Romů patřil dvěma výjimečným osobnostem, Miroslavu Golichovi, autorovi výstavy obrazů pod názvem Romská mozaika, a známému hudebníkovi Máriovi Bihárimu. „Bylo to bezvadné, jako vždycky! A přiznám se, že když jsem slyšel zpívat Veroniku s Máriem, úplně mi naskakovala husí kůže,“ podělil se o svůj zážitek přítomný fotograf Petr Trnka.
Vyhlášení literární soutěže na téma Mezinárodní den Romů se konalo následující den. Věcné ceny a diplom si odnesla čtyři romská děvčata: za 1. místo Ilonka Kačová z Nového Jičína, za 2. místo Vanesa Žigová z Chrudimi a společně za 3. místo Andrejka Kačová a Tereza Horvátová také z Chrudimi.
Ohlédnutí za povedeným dnem
„Byl to pro mě příjemný zážitek. Večer po vystoupení geniálního Mária Biháriho si společně ještě zahráli a zazpívali talentovaní mladí lidé z Valašského Meziříčí a Nového Jičína. Smysl této akce vidím v tom, že se setkávají lidi, kteří by se možná jindy nepotkali, a mohou společně tvořit a oslavovat. V tomhle duchu si umím představit i následující roky MDR,“ myslí si výtvarník Miroslav Golich.
Adam Pospíšil, manažer Mária Biháriho, pochválil letošní oslavy slovy: „Mário i já bychom rádi ocenili akci oslav Mezinárodního dne Romů v Novém Jičíně, kterých jsme se účastnili na pozvání pořadatelky Veroniky Kačo. Za roky účinkování máme mnoho zkušeností s podobnými akcemi po celé republice a je třeba říct, že akce v Novém Jičíně byla výjimečná. A to zejména vynikající atmosférou plnou porozumění a soudržnosti.
Přejeme pořadatelům, ať si udrží nadšení a energii, se kterou bojují za lepší postavení romské menšiny u nás. Prospívají tím nejen Romům, ale celé společnosti.
Za organizátory akce, kterou podpořilo město Nový Jičín, své dojmy vyjádřila hlavní organizátorka oslav Veronika Kačo: „Letošní ročník mi dodal jistotu, a ukázal, že se nemám vzdávat, ale právě naopak se učit novým věcem. Vidím naplnění smyslu naší práce, když se setkáváme s kladnými ohlasy a lidi mají zájem o naši činnost. Společně to všichni zvládneme.
