FOTOREPORTÁŽ: Za patronkou Romů. Pouť ke svaté Sáře - Saintes Maries 2023
Saintes-Maries-de-la-Mer, magické místo na jihu Francie v kraji Camargue. Každoročně se zde setkávají západoevropští Gitani, Manušové, Sintové, ale i francouzští kalderaští Romové a příslušníci dalších romských společenství. Přijíždějí se svými karavany do dva a půl tisícového městečka na břehu Středozemního moře, aby uctili svatou Sáru, svou patronku, kterou nazývají v romštině podle její tmavé pleti Káli (Černá).
Na tuto vyhlášenou náboženskou pouť přijíždějí i mnozí další poutníci katolického vyznání, a také zástupy turistů. Vlastní pouť se koná vždy 24. a 25. května, kdy v těchto dnech hostí městečko v deltě řeky Rhôny až dvacetinásobek svého stálého obyvatelstva.
Káli Sára, uctívaná dnes jako světice, byla tmavé pleti a přezdívali jí „Egypťanka“. Podle jedné z legend zachránila z bárky převržené mořskou bouří Marii Magdalenu, Marii Jakubovu (sestru Panny Marie a matku apoštola Jakuba mladšího) a Marii Salome (matku apoštolů Jakuba a Jana staršího) – tři ženy, které doprovázely Ježíše z Nazareta v závěru jeho života. Místo, kde k tomu údajně kolem roku 40. po Kristu došlo, bylo ve středověku pojmenováno „Svaté Marie z moře“ (Saintes-Maries-de-la-Mer). Původnější název Notre-Dame-de-la-Mer zůstal vyhrazen románskému kostelu z 9. století, který sloužil i jako námořní pevnost proti Vikingům, Saracénům (Arabům) a pirátům.
V podzemních prostorách kostela Notre Dame se nalézá socha Sáry, která je ve dnech pouti středem dojemných výjevů. Poutníci jí děkují, prosí ji, hladí a líbají, přinášejí jí votivní dary a modlí se k ní, aby za ně orodovala. Během dne se v kostele koná několik mší doprovázených hudbou. Hudbou ožívá i malé náměstí u kostela a přilehlé uličky. Restaurace a kavárny jsou zde jedna vedle druhé a městečkem se dlouho do noci nesou flamenkové rytmy. Kytaristé, freneticky povzbuzováni tleskáním, se ve vzájemné souhře předbíhají, aby rozvinuli hudební téma do arabesky, jejímž základem je frygický styl řeckých kolonistů ještě z doby před Kristem. Mauři (Arabové) obohatili tuto hudební formu v období své vlády nad Pyrenejským poloostrovem extatickým zpěvem zvaným „duende“ a v posledních dvou stoletích dovršili vývoj této španělské lidové hudby Gitanos, kteří jsou tvůrci flamenkového stylu „cante gitano“ (cikánský zpěv) a „baile gitano“(cikánský tanec).
Stejně jako v uplynulých letech, byla i letos dne 24. května vyzvednuta z krypty kostela socha Sáry a slavnostně nesena na nosítkách k moři. Jako čestná stráž ji doprovázeli slavnostně vyšňoření „gardians“ (honáci dobytka) na svých volně v přírodě chovaných camargueských koních. Tuto tradici založil provensálský šlechtic Folco de Baroncelli, do té doby měly vlastní průvod k moři pouze dvě Marie, jejichž sousoší je vynášeno k moři následujícího dne. Markýz de Baroncelli se narodil v roce 1869 a od mladých let byl svědkem, jak se mezi jihofrancouzskými Gitany šíří kult Káli – Sáry. Byl zastáncem slabých a utlačovaných, a tedy i přítelem Gitanů. Na sklonku svého života v roce 1935 se mu pro ně podařilo vydobýt právo, aby mohli uctívat Káli Sáru veřejně.
Když se Káli na nosítkách blížila k moři, stály už desetitisíce poutníků na velké písčité pláni u mořského břehu. Stál jsem spolu se stovkami dalších po kolena v moři a čekal. Nad námi byla terénní vlna, takže jsme na pláň, kudy přicházelo procesí neviděli. Kam oko dohlédlo, byla hlava na hlavě. I slunce za našimi zády, vysoko nad mořskou hladinou, jako by napjatě čekalo. Pak jsme zaslechli pofrkávání koní. Nad písečným přesypem se objevil jeden jezdec, druhý… A jako slunce vychází ze zatmění, objevila se zářivá tmavá tvář. Třpyt korunky, náhrdelníků a roucha posetého flitry, rozvážný krok koní, vztažené ruce poutníků… Zjevila se královna, pramatka romského národa!
Modlitba k Sáře
(přeloženo z francouzštiny)
Sáro, Sáro, svatá a přítelkyně, vyslyš mě, prosím tě!
Sáro, Sáro, svatá a přítelkyně, vyslyš můj hlas, můj hlas, který se modlí…
Jsi s námi na všech našich cestách, vždyť Tě nosíme v srdci.
Dáváš nám odvahu, když padneme do neštěstí.
Dáváme Ti nádherné šaty v kraji Camargue, v Saintes-Maries.
Pro nás je tu všechno krásnější, protože tu pokaždé znovu zažehneme život.
Pro naši velkou pouť jsi posvátná jako královna. Přicházíme sem
od věků k věkům, abychom Ti dokázali svou křesťanskou víru.
Svěřujeme Ti svá tajemství, představujeme Ti své děti,
přinášíme Ti velké kytice, objímáme Tě s tlukoucím srdcem.
Dnes večer Ti zazpíváme, budeme tančit kolem ohně.
Budeme jedním hlasem stoupat skrze tebe k Bohu.
Poznámka na závěr: Tato fotoreportáž vychází z letošní cesty na katolickou romskou pouť do Saintes-Maries de la Mer, které se z podnětu salesiánského kněze Ladislava Nádvorníka zúčastnili – lékař, kuchař a etnolog – Mudr. Jaroslav Pavelka, Martin Krist a autor tohoto článku.
Článek vyšel v časopise Romano voďi.
Předplatné Romano voďi si můžete objednat na webové stránce časopisu.
Lukáš Pulko na titulní straně časopisu Romano voďi (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)
