S odhodláním a rodinnou podporou za úspěchem: Příběh kadeřníka Dalibora Ference
Když si provozovatelka obchodu s textilem postěžovala, že vedle sebe cigána nechce, představa o vlastním kadeřnictví se mu zbortila jako domeček z karet. Přesto se svého snu a odhodlání nechtěl jen tak vzdát. A udělal dobře. Dnes patří Dalibor Ferenc mezi vyhledávané slovenské kadeřníky a pomáhá ke snadnějšímu startu i dalším mladým Romům, kteří se chtějí stát stejně jako on, profesionály ve svém oboru.
„I když člověka lámaly předsudky a nebylo to dvakrát jednoduché, dokázal jsem je překonat a jít dál,“ říká už s úsměvem Dalibor Ferenc a má stále ještě v živé paměti své kadeřnické začátky.
Slibný pronájem na lukrativním místě v malém městě v Žilinském kraji na severu Slovenska, kde měl převzít kadeřnictví po ženě, která ho kvůli zdravotním potížím musela opustit, se zdál jako perfektní volba. Majitel podniku nebyl proti, a tak nenasvědčovalo nic k tomu, že by k uzavření smlouvy nemělo dojít. Jenže vše vypadalo nadějně jen do chvíle, kdy provozovatelka sousedního obchodu s textilem před svědky prohlásila, že „vedle sebe cigána mít nechce“. Majitel nebytových prostorů tak pod tlakem místo mladému Romovi nepronajal. A i když Ferenc přiznává, že se mu sen o vlastním podnikání v tu chvíli rozplynul, naštěstí ho v jeho úsilí podpořila rodina a přátelé.
Nakonec se mu po čase podařilo sehnat ideální prostor pro své podnikání a za slušné nájemné v Liptovském Hrádku. Jenže dva měsíce po otevření zelo kadeřnictví prázdnotou. Nakonec si k němu zákazníci přeci jenom našli cestu a stále se vrací.
„Brzy se rozkřiklo, že stříhám slušně, a to mi přineslo nové a nové klienty, kteří odcházeli spokojeni,“ vzpomíná na zlom, který mu před lety pomohl udržet si podnik otevřený. Dnes mývá kolem dvaceti zákazníků denně a diář má plný na několik týdnů dopředu.
Dát šanci druhým
Dnes je Dalibor Ferenc rád, že se svého snu o vlastním podnikání nevzdal, a to i přesto, že během covidu nebylo jednoduché přečkat těžké časy.
„Nakonec i to se podařilo překonat. Pomohla mi má rodina, bez ní by to opravdu nešlo. A milá ke mně byla i majitelka, která mi odpustila část nájemného,“ přiznává a je rád, že se měl na koho obrátit. Díky tomu, že setrval, dnes může působit jako lektor ve svém oboru.
„Po pěti letech, co provozuji praxi a podnikám, jsem si mohl zažádat o akreditaci ministerstva školství a začít s lektorováním. První školení proběhne už 6. března,“ pochlubí se s úspěchem. Dodává, že se mu do kadeřnického kurzu přihlásili tři mladí Romové, kterým se bude snažit během tří měsíců předat své letité zkušenosti. Po absolvování kurzu získají osvědčení a také nabídku práce v jeho kadeřnickém salóně.
„Zatím jsou nepolíbeni řemeslem, ale už teď na nich vidím, že chtějí něčeho dosáhnout a změnit svůj život k lepšímu,“ prozrazuje Ferenc, který tak ukazuje, že má cenu za své sny zabojovat.
