Zemřela Philomena Franz, německá Sintka, jedna z posledních přeživších holokaustu
Ve věku sta let pokojně skonala 28. prosince v Bergisch Gladbach spisovatelka Philomena Franz, německá Sintka, jedna z posledních přeživších holokaustu. Za neúnavné úsilí předávat své zkušenosti dalším generacím a přispívat k tomu, aby se na válečné události a utrpení nezapomnělo, obdržela vysoká německá vyznamenání Kříž Spolkové republiky za zásluhy v roce 1995, titul Cena žen Evropy – Německa (Preis Frauen Europas-Deutschland 2001) či Řád za zásluhy Severního Porýní-Vestfálska (2013). Vloni obdržela čestné občanství města Bergisch Gladbach, kde dlouhá léta žila.
Narodila se jako Philomena Köhler 21. července 1922 v německém Biberachu do uznávané kočovnické hudebnické rodiny Haagů, kteří před nástupem nacistů k moci koncertovali po celém Německu a Rakousku. Šťastné a harmonické dětství ukončila 27. března 1943 deportace rodiny do koncentračního tábora. Pět jejích sourozenců a otec válku nepřežili, stejně jako většina přátel a příbuzných.
Samotná Philomena prošla tábory Auschwitz II-Birkenau, Ravensbrück, Oranienburg a opět Osvětimí. Dvakrát se pokusila o útěk, na sklonku války úspěšně. Podchlazenou ji našel příslušník Volkssturmu, což byla německá lidová domobrana, která vznikla nařízením Adolfa Hitlera. Proti všem očekáváním jí odvedl k sobě domů a se svou dcerou se o ni postaral.
Po válce založila rodinu, věnovala se zpěvu, ale také musela bojovat o odškodnění, které Německo sintským a romským obětem holokaustu uznalo až v 80. letech. S psychickými následky nacistického trýznění se potýkala do vysokého věku.
V rámci terapie sepsala své vzpomínky, které v roce 1985 vydala v knize Zwischen Liebe und Hass (Mezi láskou a nenávistí; česky vyšlo péčí nakladatelství Kher pod názvem Žít bez hořkosti v roce 2021). Prvním čtenářem a zároveň autorčiným mentorem byl držitel Nobelovy ceny za literaturu Heinrich Böll, který vyzdvihoval její pozorovatelský talent, smysl pro detail a schopnost budovat napětí. Franz je také autorkou knihy pohádek, sbírky poezie a dvou svazků drobných úvah a skic.
Když seznala, že mezi nejmladší generací upadá povědomí o utrpení obětí nacismu, začala navštěvovat školy, univerzity, spolky, předčítala ze své tvorby a diskutovala především s mladou generací o předsudcích, nenávisti a toleranci, ukazovala německé společnosti, jak se se svou minulostí vyrovnat. Nechtěla, aby děti po jejím vyprávění plakaly, ale aby si do života odnesly poznání, které bylo jí samotné vštípeno v dětství – silně ovlivněném výchovou v duchu sintských a křesťanských hodnot: sebevětší zlo se nemá oplácet zatrpklostí a nenávistí, ale láskou a odpuštěním, že bojovat proti němu musí respektem a vřelým přístupem k lidem a k přírodě.
Philomena Franz odešla po vánočních svátcích, které spokojeně prožila v kruhu svých blízkých.
Čest její památce!
