romea - logo
14. prosince 2018 (pátek)
svátek má Lýdie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Adéla Gálová, Renátó Fehér: Quo vadis, Jobbik? aneb cesta maďarské krajní pravice do středu

16.11.2018 12:04
Gábor Vona 31. ledna 2015 (FOTO: Wikimedia Commons, N1TV)
Gábor Vona 31. ledna 2015 (FOTO: Wikimedia Commons, N1TV)

Hnutí Jobbik pro Maďarsko začínalo ve své domovině coby krajní, radikální studentská organizace, z níž se stal po roce 2006 určující hráč maďarského (tehdy ještě mimoparlamentního) politického života. Od samého počátku vévodily rétorice strany rasistické, antisemitské, iredentistické a šovinistické slogany. „V Maďarsku zuří cikánská kriminalita,” zněl jeden z těch, jimiž strana položila základy své sociální politiky. Za heslo svého boje proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli pak Jobbik zvolil zvolání „Maďarsko patří Maďarům”.

2010: Jobbik v parlamentu, seznamy židů a polovejenské organizace, střet s Fideszem

Když se v roce 2010 dostala strana do parlamentu, jeden z jejích zástupců ve svém proslovu vzkázal,  že by bylo potřeba vytvořit seznam v Maďarsku žijících „osob židovského původu” vyskytujících se v maďarském parlamentu či vládě, neboť by mohly představovat národně-bezpečnostní riziko. V její blízkosti se navíc začalo rojit množství polovojenských organizací, z nichž se dostalo zvýšené pozornosti zejména Maďarské gardě, která pravidelně pořádala pochody a přesilové demonstrace v malých osadách obydlených Romy. Předseda Jobbiku Gábor Vona byl do uniformy Gardy oděn i na ustavující schůzi parlamentu v roce 2010.

Jobbik tehdy pronikl do maďarského parlamentu se 17%; v roce 2014 už to bylo 20% hlasů. Na takový výsledek už nemohla nečinně hledět ani dvěma třetinami vládnoucí strana Fidesz.

TTzv. „Systém národní spolupráce” postavil Viktor Orbán namísto z USA známého dualistického systému předpokládajícího střídání politických stran z obou konců spektra na ideji jakéhosi centrálního siloprostoru. Podle té dominuje politickému dění jediná, mohutná lidová strana, obklopená zprava i zleva postupně se scvrkávajícími stranami, neschopnými spojenectví pro „neslučitelné rozdíly”. Tento manévr byl prvním krokem na cestě k nesesaditelnosti Fideszu. A zatímco na levici se Orbánovu režimu skutečně začala stavět do cesty celá řada mikrostran, krajně pravicový Jobbik byl i přes politickou a mediální karanténu v mnoha ohledech schopen dodávat témata do veřejné debaty a budit dojem síly, schopné dosáhnout potenciálních vládních změn na základě pouhých vlastních zdrojů.

Fidesz se proto brzy začal vědomě pokoušet sebrat Jobbiku vítr z plachet prostřednictvím přebírání společenských témat, jež už tehdy zdaleka nebyla cizí jeho vlastnímu, čím dál tím radikálnějšímu, portfoliu, aby nakonec skrze nejrůznější denunciační materiál ve spřízněných médiích učinil pokus o jeho odstavení.

2010 - 2015: Odklon Jobbiku od anticiganistické rétoriky, mezinárodní uprchlická krize

S rokem 2015 a mezinárodní uprchlickou krizí,  jíž Fidesz využil k tomu, aby si mohl prostřednictvím jejích maďarských aspektů plně přisvojit diskurz maďarské krajní pravice, vznikl na jižní hranici Maďarska dnes již „kultovní” plot z ostnatého drátu. S heslem „informační kampaně vlády” a s podporou nevyčerpatelných finančních zdrojů vybudovala maďarská vláda nenávistnou propagandu, prezentující příliv uprchíků a problém migrace jako zákulisní hru a uprchlíky samy jako teroristy či minimálně zdivočelé a násilnické náboženské fanatiky.

Podle studie je od roku 2010 jasně patrný odklon Jobbiku od anticiganistické rétoriky v intencích Maďarské gardy směrem k uměřenému, „středovému” tónu.

Fideszáckou rétoriku však ani předtím neurčoval jakýsi předpotopní nacionalismus či občanský konzervativismus. Skrze nejrůznější think-tanky operující  v zorném poli vlády (a inspirující se americkým breitbartovským vzorem, jenž připravil půdu trumpovské éře) dnes dochází k dezinformaci občanů-voličů prostřednictvím tisku, který slouží jako doplněk  ke strategii transformace volebního systému a postupné eliminace všeho, co by mohlo fungovat jako pojistka právního státu nebo politickou situaci vyvažovat.

V této souvislosti je zajímavá nedávná studie dvou maďarských sociologů – Mátyáse Domschitze a Dorottyi Szikra, zkoumající míru a podobu toho, jakými změnami prošly jednotlivé maďarské politické strany v oblasti sociální politiky. Její nedílnou součást tvoří právě komparace Fideszu a Jobbiku coby nejsilnější opoziční strany. Podle studie je od roku 2010 jasně patrný odklon Jobbiku od anticiganistické rétoriky v intencích Maďarské gardy směrem k uměřenému, „středovému” tónu.

Výsledky studie naznačují, že, měřeno představou i praxí stranické sociální politky, se Jobbik k letošnímu roku proměnil de facto v křesťanskodemokratickou stranu evropského střihu.  Jeho současný program už ani slůvkem nezmiňuje „cikánskou kriminalitu”, natož snahy o znovuzavedení četnické služby či paramilitárních uskupení. A přestože se strana ústy svých představitelů snaží o zahlazení a marginalizaci svých někdejších postojů tvrzením, že ani dříve „nebyla rasistická”, považoval její místopředseda Tamás Sneider za účelné zdůraznit, že se Jobbik ve své minulosti dopouštěl „mladicky razantních” tvrzení, ba dokonce přiznat i to, že Jobbik kdysi „zbytečně ubližoval nejrůznějším skupinám.”

Video blog "odpadlíka" Gábora Vony

Jobbikovský „odpadlík” Gábor Vona spustil v srpnu letošního roku svůj nový mnohadílný vlog založený na principu charismatické one-man show, která si bere na paškál nejrůznější společenské neduhy. „Romská problematika” si mezi ostatními příspěvky do dnešního dne stihla vybojovat významné místo; jeden z Vonových příspěvků dokonce nese podtitul „cikánsko-maďarské soužití je jedna z nejdůležitějších otázek”. 

Gábor Vona: „Maďarsko musí jasně vyslovit záměr romské integrace a nalézt  pro ni odpovídající metodu.”

Zcela nově zde Vona přichází s tvrzením, že nejde o to, zda se integrace Romů podařila ci nepodařila, ale že ve skutečnosti ani nezačala - a to ani z jedné strany. Dlouholetý lídr Jobbiku a bývalý prominentní „expert na romskou otázku” se pouští do ostré kritiky Fideszu, když viní vládu z toho, že otázka romské integrace ji ve skutečnosti nikdy nezajímala, nýbrž že skrze plané sliby pouze lacino přišla k silné voličské základně. „Maďarsko musí jasně vyslovit záměr romské integrace a nalézt  pro ni odpovídající metodu,” říká dnes Vona.

Pokus o racionální a smířlivé uchopení tématu odráží i Vonova dosud nevídaná snaha o přímé zapojení Romů do debaty. Mezi zpovídané tak v jednom z dílů svého videoblogu přizval zástupce „romských intelektuálních elit”, jejichž údajnou absenci považuje podle svých slov za jeden z klíčových problémů současého stavu. Konkrétně navštívil jeho pořad vysokoškolský student Lucián Horváth a někdejší kolega-spoluzakladatel Jobbiku István Kamarás.

VIDEO

Řeší-li dnešní Vona soužití Romů s Maďary, nahlíží sám na sebe jakožto na jakéhosi mediátora obou stran, z nichž jedna jej apriori nálepkuje coby známého xenofoba, zatímco druhá mu má za zlé, že se „vůbec zabývá cikány”. Nepřejícnost z obou stran pak přisuzuje své pozici samozvaného sudího, jenže se projevil jako odvážlivec, který si dovolil píchnout do vosího hnízda. Prudké reakce jsou podle něj jasným důkazem palčivosti tématu.

Přes nepochybně paternalistický přístup přinášejí Vonovy vlogy zcela nečekané momenty. Někdejší gardista zde formuluje myšlenky typu „v okamžiku zrození jsme si všichni rovni” a nerovnou pozici maďarských Romů přičítá zejména vlivu „prostředí”, v čemž mu zdárně sekunduje jeden ze zpovídaných Romů, který v závěru přichází dokonce s myšlenkou, dobře známou z někdejší praxe komunistické politiky vůči menšinám, totiž že analfabetům či jinak „neadekvátním” romským rodičům by bylo záhodno děti raději rovnou odebrat.

Nehledě na tyto extrémy však ve svých příspěvcích nechává Vona zaznít například i myšlenku, že vyšší vzdělání může být Romům „houby platné” za předpokladu, že pracovního uplatnění se tak jako tak nedočkají. Jako zcela extrémním – vzhledem ke stávající politické rivalitě však zdaleka ne nepochopitelným – se jeví tvrzení, že co se romské inteligence týče, usiluje vládní strana Fidesz vší mocí o udržení statu quo, neboť se jí „hodí do krámu”, aby Romové setrvávali v pozici slabších. Ústy jednoho ze zpovídaných: „příliš chytré Romy” strana nepotřebuje.

Ve svých nejnovějších vlogerských debatách neopomíjí Vona ani otázku chudoby, týkající se i v Maďarsku zejména regionů, když připomíná, že ti z Romů, kdo nejsou místními autoritami na základě svévolného úsudku uznáni ani jako adepti veřejně prospěšných prací, jsou de facto odsouzeni k hladovění. V té souvislosti přijde na přetřes též otázka masového zneužívání dotací na „romské záležitosti” nejrůznějšími lokálními šejdíři – povětšinou Fideszem dosazenými zástupci, kteří tuto menšinu, v souladu s centrální politickou strategií – povětšinou zneužívají coby obětního beránka demonstrace vlastní „otevřenosti”.

2018: Volební neúspěch Jobbiku a vnitřní rozkol

Současná situace nové generace Fideszu dnes dospěla až tam, že nová garnitura nepovažuje ideu občanského Maďarska, jež určovala první identitu Orbánovy vlády v letech 1998-2002, za politickou realitu, nýbrž za pouhý politický produkt. Patrné je i to, že mnohá někdejší zvučná a respektovaná jména konzervativců patřících dříve k fideszovským kruhům se z etických důvodů od konglomerátu zvaného Fidesz definitivně odklonila a ocitla se náhle na druhé straně hřiště - neboli zároveň i pod permanentní palbou profideszovských médií.

Sám Orbán, který zašel ještě dál svou vstřícností vůči Putinovi a Číně a koncepcí iliberalismu, si vetkl do znaku obranu kultury křesťanské Evropy.  Dosazením vlastní osoby do pozice protivníka merkelovské „willkommenskultury” se stal  reprezentantem nové, silácké Evropy a postupně nalezl spojence i pro svou trivializaci evropské politiky na bitvu zastánců migrace a strážců křesťanských hodnot.  Jeho osoba se ovšem mezitím stala čím dál tím neudržitelnější i pro někdejší stranickou rodinu – Evropskou lidovou stranu. Ani přesto Orbán dobrovolný odchod z klubu neplánuje: to už by se spíš pokusil jej přidopobnit k obrazu svému. Což ostatně platí pro celou EU.

Po volebním fiasku Vona rezignoval a zároveň se stáhl z politického života. Volba nového vedení  pak dovedla stranu k vnitřnímu rozkolu

Spolu s anexí společenského krajněpravicového diskurzu však Fidesz narazil na Jobbik posouvající se z pozice strany pro jedinou společenskou vrstvu ke straně lidové, pokoušející se po roce 2014 ustavit si v očích veřejnosti jakýsi unikátní charakter. Jeho předáci se náhle jeví čím dál méně coby zapálení revolucionáři a čím dál tím víc jako parta rozvážných odborníků. Jako pojistku navíc spustili i  „šťeňátkovskou” kampaň, v jejímž rámci se Gábor Vona nechal fotit na svůj Facebook s roztomilými pejsky. Promyšleně působící tendenčí obrat však vzbudil jak uvnitř, tak vně strany otázku po autenticitě Jobbiku.

To vše společně s úklonem Fideszu ke krajní pravici způsobilo, že Jobbik přišel o svou dosavadní tvář strany mocné přilákat davy, na což orbánovci neprodleně - a s přesnou intuicí – zareagovali tím, že začali tlačit Jobbik doleva, za hlásání mohutné vize o celonárodní zkáze skrze všeobecné spiknutí proti všespásné politice Fideszu.

Ztráta pevné půdy pod nohama vyvolala v řadách Jobbiku výrazné napětí, které se Vonovi dařilo ještě jakžtakž zakrýt před volbami v r. 2018. Po volebním fiasku však Vona rezignoval a zároveň se stáhl z politického života. Volba nového vedení  pak dovedla stranu k vnitřnímu rozkolu: zatímco tábor, který v Jobbiku setrval, by rád pokračoval v nastolené vonovské cestě směrem do středu politické škály, zastánci tvrdé linie ze strany zběhli a založili nové hnutí a stranu s názvem Mi hazánk (Naše vlast).

Jak dnes metamorfovaná strana působí v praxi? Švédská europoslankyně romského původu Soraya Post nedávno pronesla na půdě Evropského parlamentu následující: „Nikdo nestojí o to, aby jeho děti nechodily do školy. Nikdo dnes nechce žít bez elektřiny nebo bez vody. Chceme-li být hrdou Unií, nedopusťme, aby bylo těchto privilegií zbaveno 10 či 12 milionů lidí,” uvedla v úvodním proslovu k unijní zprávě o anticiganismu z konce loňskéo roku.

Jediní, kdo ji v EP nepodpořili, byli dva poslanci Jobbiku Zoltán Beczó a Béla Kovács. Třetí poslankyně za Jobbik, Krisztina Morvai, se zdržela hlasování.

Adéla Gálová, Renátó Fehér
Přečteno: 560x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Maďarská garda, Maďarsko, Jobbik, Extremismus, Xenofobie, Viktor Orbán, Gábor Vona



HLAVNÍ ZPRÁVY

Budova Evropské komise v Bruselu (FOTO: Sébastien Bertrand, Wikimedia Commons)

Patnáct evropských organizací vyzývá země EU, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020

11.12.2018 16:26
Minulý týden koalice patnácti romských organizací a organizací bojujících proti rasismu vyzvala Radu EU a vlády evropských zemí, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020. Evropská Komise předložila návrh k tomuto závazku evropskému parlamentu a Radě EU minulý týden.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Agentura AP: Romské rodičky se ve slovenských nemocnicích střetávají s rasismem i fyzickým násilím

11.12.2018 11:10
V některých slovenských nemocnicích několik dní po porodu zadržují rodičky proti jejich vůli. Ve svém původním materiálu to včera napsala agentura AP. Podle ní opatřením trpí zejména ženy romského původu, ke kterým se nemocniční personál navíc chová hrubě až násilně. Slovenské ministerstvo zdravotnictví se proti tomuto tvrzení na dotaz ČTK důrazně ohradilo, stejně jako nemocnice v Kežmarku, kde agentura AP získala materiál pro svou reportáž.
 celý článek

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková v rozhovoru pro romeatv.

Zmocněnkyně pro lidská práva: Společnost nemá lidská práva za úplně důležitou věc, kritika neziskovek je špatná a problematická

9.12.2018 17:39
Česká společnost nepovažuje lidská práva dostatečně za důležitou záležitost. Panuje spíš názor, že už jsou prosazena a není potřeba je dál chránit. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková to řekla ČTK při příležitostí Dne lidských práv, který připadá na 10. prosince. Za velký problém zmocněnkyně považuje výpady vůči neziskovým organizacím. Den lidských práv se připomíná na výročí, kdy valné shromáždění OSN přijalo v roce 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo