romea - logo
21. května 2018 (pondělí)
svátek má Monika
Loading
rozšířené vyhledávaní

Anna Šabatová: Inkluzivní vzdělávání je jediná cesta proti životu v segregované společnosti

Brno, 25.7.2014 10:33, (ROMEA)
Anna Šabatová (FOTO: Archiv Romea.cz)
Anna Šabatová (FOTO: Archiv Romea.cz)

Nová ombudsmanka Anna Šabatová má z předlistopadové minulosti jednu důležitou zkušenost. Jako členka disentu zažila, co to je být ve společnosti menšinou. Právě pomoc lidem, kteří z nějakého důvodu nepatří do hlavního společenského proudu, je jí velmi blízká. Děti se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nevyjímaje.

V Kanceláři veřejného ochránce práv jste působila už v letech 2001–2007 jako zástupkyně ombudsmana Otakara Motejla. V letošním roce jste se do úřadu vrátila. V čem se změnila situace v oblasti lidských práv za těch několik let?

Vztáhnu to k činnosti ochránce. V ní je problematika lidských práv mnohem více zastoupena, než tomu bylo v prvních letech existence této instituce. Souvisí to s rozšířením působnosti ochránce, ať už jde o ochranu osob omezených na svobodě a prevenci špatného zacházení s nimi, ochranu před diskriminací, nebo dohled nad vyhošťováním cizinců a podobně.

Obecně bych řekla, že k porušování lidských práv v demokratické společnosti nedochází záměrně či s vědomým úmyslem práva porušit. Jde vždy více či méně o necitlivý výkon veřejné moci, opomenutí, neprofesionalitu v sociálních službách nebo dlouhodobě přetrvávající stereotypní pohled společnosti. Často porušení práv nemá jasnou a pro každého na první pohled rozpoznatelnou podobu.

Mění se pohled na základní práva?

Ano, mění. Třeba před deseti lety, když ještě neexistovala Úmluva o právech lidí se zdravotním postižením, brali bychom samozřejmě jako porušení základních práv, kdyby se s lidmi v ústavní péči nějak špatně zacházelo, někdo by je tam omezoval nebo trestal nebo by dostávali špatnou stravu. Česká společnost se ale ještě nedívala tak kriticky na samotný fakt, že lidé stráví celý život v instituci. Po přistoupení k Úmluvě musíme i toto nahlížet kriticky a snažit se to změnit.

Nebo jiný příklad. Před třinácti lety, když jsme začínali v Kanceláři prošetřovat první případy odnímání dětí, pracovníci sociálněprávní ochrany si nekladli příliš otázky, kdy už je zásah do rodinného života oprávněný a kdy je nepřiměřený. Dnes se vlastně do nového občanského zákoníku promítla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, nálezy Ústavního soudu a sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu a daleko větší důraz se klade na preventivní sociální práci s rodinou. A tak bych mohla pokračovat. Důležité je o lidských právech mluvit, zajímat se o ně a dohlížet na jejich ochranu.

Ve funkci Veřejné ochránkyně práv působíte několik měsíců. Co se vám jeví jako stěžejní téma a na co se chcete v nejbližší době soustředit?

Je mou povinností věnovat se všem problémům, s nimiž se na mne lidé obrátí a které jsou v působnosti veřejného ochránce práv. Nemohu si vybírat a řešit jen něco. Nikdy jsem ale nezastírala, že jsou mi obzvlášť blízká témata týkající se ochrany práv osob omezených na svobodě a prosazování práva na rovné zacházení.

Zvlášť u diskriminace jsem přesvědčena, že ve společnosti stále přežívá spousta předsudků, které vedou k tolerování nerovného zacházení. Oběti diskriminace se v takové atmosféře mnohdy ani nechtějí bránit, aby svou situaci ještě nezhoršily. To není správné. Považuji proto za důležité snažit se překonávat stereotypy, měnit přístup politiků i celé společnosti k těmto tématům.

Česká republika je dlouhodobě kritizována za nerovné podmínky ve vzdělávání. V čem vidíte největší problém? Co se daří měnit? Je možné někde přidat?

Každé dítě má stejné právo na vzdělání. Samozřejmě ne každý se stane lékařem či inženýrem, ale na začátku života by stát měl všem dětem garantovat stejnou šanci. Je nepřípustné, aby stát zasahoval do života budoucích generací tím, že určitým dětem bude klást překážky v přístupu ke vzdělání.

Mění se to pomalu, ale v souvislosti se současnou vládou a činností ministra pro lidská práva vnímám naději na možný posun k lepšímu. Nepochybně bych více hovořila o rovných šancích ve vzdělání se zřizovateli škol a rodiči všech dětí. Tam často vidím obavy ze změn systému. Mělo by jasně zaznít, že rovné šance ve vzdělání jsou výhodné pro celou společnost, z lidského i ekonomického hlediska.

Často se mluví o inkluzivním vzdělávání jako o způsobu naplnění spravedlivého vzdělávání. V čem spatřujete jeho výhody a jaká jsou podle vás rizika spojená s jeho zaváděním do praxe?

Inkluzivní vzdělávání považuji za jedinou cestu, pokud nechceme žít v segregované společnosti. Děti se už od malička učí vnímat odlišnost jako něco přirozeného, rozšiřují si své sociální vnímání a sociální citlivost. To je něco, co naší společnosti trochu chybí. Překvapují nás projevy nejrůznějšího extremismu, ale i ten pramení z neschopnosti chápat a respektovat odlišnosti a z předsudků.

Právě překonávání předsudků ve společnosti považuji za nejobtížnější část zavádění inkluzivního vzdělávání. Vlastně je to jediné riziko, které v souvislosti s ním vidím. Nejde totiž o finanční náklady – co ušetříme na segregovaném vzdělávání, můžeme přesunout do inkluzivního. Hlavně je potřeba začít, netrávit čas hledáním dalších a dalších možných rizik a nechávat vyrůstat další generace bez možnosti řádného vzdělání.

Největší nebezpečí vidím v tom, že celá řada pedagogů není na tento model vzdělávání připravena. Přitom učitel je základním stavebním kamenem celého systému. Bez jeho fundovanosti, nasazení a náležitého ohodnocení nemůže model inkluzivního vzdělávání nikdy fungovat.

V současné době se projednává novela školského zákona, která by mimo jiné měla změnit podmínky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jaký dopad do každodenního života škol by podle vás přijetí návrhu novely přineslo?

Sebelepší zákon nezajistí rovnost a spravedlnost. Vždy bude záležet na mnoha faktorech a především na lidech (ne vždy právnících), kteří budou školský zákon aplikovat v praxi. Novela, kterou jsem měla možnost připomínkovat, je nepochybně dobrým začátkem. Je srozumitelná a má myšlenku, což je v dnešní době jev, troufám si říci, víceméně sporadický.

Je mi sympatické, že míra podpory pro každého žáka bude hledána na individuální bázi. Děti se přestanou zbytečně nálepkovat do třech kategorií a vyjasní se práva a povinnosti, a tím i odpovědnost jednotlivých aktérů (školy, poradenského zařízení, dětí a rodičů). Na druhou stranu je účinnost novely stanovena až na rok 2017, s čímž nesouhlasím. Každý rok čekání prohlubuje neutěšený stav tisíců dětí.

Také nesouhlasím s rozšiřováním kapacity nultých ročníků. Stát musí zaměřit své úsilí na budování mateřských škol. Tam vidím budoucnost rovných příležitostí.

Co si myslíte o situaci, kdy náš vzdělávací systém, potažmo školy, nutí rodiče žáků se speciálními vzdělávacími potřebami platit z vlastních zdrojů asistenta pedagoga?

To je jen jeden z příznaků toho, že naše základní školství není nastaveno na existenci různorodého prostředí a neumí s ním pracovat (lidsky, organizačně i finančně). Základní vzdělávání je přece bezplatné. Jelikož na asistenci často doplácí rodiče dětí se zdravotním postižením, může jít podle konkrétních okolností o diskriminaci, neboť u dětí bez postižení taková potřeba nevzniká.

Rodiče se mohou u soudu domáhat upuštění od diskriminace a odstranění následku nepříznivého jednání. Za určitých okolností mohou žádat i přiměřené zadostiučinění v penězích. Rodiče však této cesty nevyužívají. Buď z neznalosti, anebo z obavy před zhoršením vztahu ve škole či na úřadě. Chápu i jejich nedůvěru v soudní systém, který rozhoduje těžkopádně a pomalu.

Znám ale dobře příběh maminky jednoho autisty, která se nevzdala a dotáhla to až k Ústavnímu soudu. Negativní rozhodnutí soudu v jejím případě považuji za krajně nešťastné. Paní však podává stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Jsem přesvědčena, že vyhraje, a držím jí palce. Svým stanoviskem ji ve Štrasburku podpořím.

Jakou školu byste si přála pro svá vnoučata?

Při této otázce mě napadají otřepaná klišé, kterým bych se chtěla vyhnout. Ale dobře. Určitě bych si přála, aby škola rozvíjela jejich přirozenou zvídavost, nehodnotila podle výsledku na škále 1 až 5, ale aby brala v potaz úsilí, které do práce vkládají, a hodnotila i celou cestu, kterou děti urazily od bodu A do bodu B. To dosud v českém školství postrádám.

Chtěla bych, aby je škola naučila úctě k druhým a nenucenou cestou ukázala, že každý člověk má své přirozené místo pod sluncem a může se rozvíjet, pokud k tomu má vytvořeny podmínky. A samozřejmě, aby jednou na čas strávený ve škole vzpomínaly rády.


Rozhovor byl uveřejněn ve třetím čísle časopisu Škola All Inclusive. Časopis vydává společnost Člověk v tísni ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR.

Tomáš Habart, Člověk v tísni
Přečteno: 984x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Anna Šabatová, Inkluzivní vzdělávání, Ombudsmanka, Diskriminace, Člověk v tísni



HLAVNÍ ZPRÁVY

Panelová diskuze nazvaná  Současný výzkum romského holocaustu v československém kontextu (21. 5. 2018)

videoPŘÍMÝ PŘENOS: Diskuze o současném výzkumu romského holokaustu a připomínání jeho obětí ve veřejném prostoru

21.5.2018 0:49
Organizace ROMEA pořádá dnes ve spolupráci s Pražským fórem pro romské dějiny při ÚSD AV ČR, s Muzeem romské kultury a se Seminářem romistiky na FF UK třetí ze série veřejných debat při příležitosti vykoupení areálu vepřína v Letech u Písku státem. Panelová diskuze nazvaná Současný výzkum romského holocaustu v československém kontextu začne v 18 hodin v unikátním prostoru Kampus Hybernská, společném projektu Magistrátu hl. m. Prahy a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
 celý článek

Premiér Andrej Babiš (uprostřed) a další členové vlády si při návštěvě Ústeckého kraje prohlédli 14. května 2018 objekty související s výplatou dávek na bydlení a podezření na obchod s chudobou v ústecké ulici Sklářská v sociálně vyloučené lokalitě Předlice. (FOTO: ČTK)

Andrej Babiš v Předlicích: Stát by mohl pomoci obcím s výkupem domů ve vyloučených částech

14.5.2018 20:00
Stát by do budoucna mohl pomoci městům a obcím s výkupem domů v sociálně vyloučených lokalitách. Zamezil by tak dalšímu byznysu s chudobou. Při návštěvě ústecké lokality Předlice to řekl premiér v demisi Andrej Babiš (ANO). Podle ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslavy Němcové (ANO) by měla pomoci i připravovaná novela zákona o státní sociální podpoře.
 celý článek

Členové ukrajinské krajně pravicové organizace C14 v sobotu 21. dubna podpálili tábor, který nedaleko centra Kyjeva vybudovali Romové pocházející převážně ze Zakarpatí. (FOTO: Facebook/Сергій Мазур)

Další útok na romské rodiny na Ukrajině. Násilí vedené vůči Romům na Ukrajině eskaluje

14.5.2018 13:15
Na Ukrajině došlo k dalšímu útoku na Romy. Podle očitých svědků napadlo v noci na 10. května přes třicet maskovaných mužů několi romských rodin, které obývaly provizorní domky u obce Rudne ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny, a násilím je přinutilo opustit své domovy. Informuje o tom server Evropského centra pro práva Romů (ERRC).
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

 

Další články z rubriky







..
romea - logo