Aktuálně.cz: Rodiče nemají na školku, romským dětem pomáhá klub
Sedíme v přízemním bytě na kraji ústeckého sídliště Mojžíř. Z hrnku s čajem
stoupá pára, z vedlejšího pokoje se ozývá křik dětí. Všechny jsou romské. Právě
se společně učí poznávat barvy. Tak začíná
reportáž serveru Aktuálně.cz.
"Jakou má to jablíčko barvu?" zvedá místní učitelka Michaela Mrňousová nad
hlavu kus ovoce.
Děti se chvilku ošívají, nejsou zvyklé na návštěvy. Zajímá je hlavně fotograf
a to, jestli budou v novinách. Pak ale začnou jedno přes druhé pokřikovat:
"Červenou barvu!" Zvedají při tom ruce na znamení, že znaly odpověď. Smějí se.
Za to, že správně odpověděly, mohou jablko sníst.
Dětská skupina Člověka v tísni funguje na ústeckém sídlišti teprve druhým
rokem. Každý den sem chodí asi deset předškoláků od tří do pěti let. O mnoho víc
se jich do malých prostor bytu nevejde. Pocházejí většinou z chudých romských
rodin z okolí.
Soužití s místními obyvateli přesto není ideální. "Jedna paní si chodila na
radnici stěžovat tak dlouho, až nám zvedli nájem. Do té doby jsme ho měli
poloviční," popisuje Vít Kučera, který skupinu vede.
"Chodí sem, protože běžnou školku si rodiče nemohou dovolit," vysvětluje
Kučera. I když jim mateřinka odpustí poplatek za vzdělávání, tisícovku měsíčně
za ni stejně vydají – kvůli stravnému nebo vstupenkám na nejrůznější akce.
Většina lidí je tu na hmotné nouzi.
Další rodiče by sice na školku možná měli, běžným mateřinkám ale nevěří.
Třeba nedávno se prý mezi nimi rozkřiklo, že tam děti bijí a zavírají do sklepa.
To dětský klub ve vchodě jednoho z paneláků je pro ně jiný. Služby se tu
poskytují zadarmo a vychovatelé občas docházejí i do rodin – například když je
potřeba doučit staršího sourozence z matematiky.
"Pořádáme také akce pro celé rodiny, letos v létě jsme jeli společně pod
stan," přidává Kučera. Takovou tlupu lidí, jaká se přišla kempování zúčastnit,
prý snad ještě nikdy neviděl – když jeli rodiče, museli se přidat i všichni
sourozenci. Lidé si tu navíc vyřeší i problémy s dluhy, bydlením nebo prací.
Vychovatelé se přesto snaží Romy přesvědčit, aby dali své děti raději do
běžné mateřinky. Ta místní totiž problémy s kapacitou nemá. "Každý týden proto
pořádáme do školky exkurze. Aby si děti zvykly," přibližuje učitelka Michaela.
