Brno si připomnělo první hromadný transport Romů do Osvětimi

Brno si připomnělo první hromadný transport Romů do nacistického vyhlazovacího tábora v polské Osvětimi, který
Němci z tohoto města vypravili před sedmdesáti lety. Asi padesátka lidí
dorazila na pietní akt do sídla ombudsmana. Na setkání zazněla hudba z filmu
Schindlerův seznam i tradiční romské skladby.

Vrátila se jen desetina českých Romů

„V prvním transportu bylo přes tisíc mužů, žen i dětí. Později jich nacisté
poslali do Osvětimi ještě několik tisíc. Vrátila se ale pouze desetina z nich,"
připomněla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Zavzpomínat
přišla i romská pamětnice Emilie Macháčková. Nacisté poslali do koncentračního
tábora několik jejích příbuzných. „Nikdo z nich se nevrátil," upozornila. I jí
přišel povolávací příkaz. Starosta Nesovic na Vyškovsku, kde tehdy žila, ale
Němce uplatil, a tak mohla zůstat.

Úplně první transport Romů do Osvětimi z protektorátu zřízeného nacisty vyjel z Brna. Ve vlaku jeli hlavně
Romové z Brna a Brněnska. Shromažďovali je u bývalých stájí jízdního oddílu
protektorátní policie v brněnské Mastné ulici. „Pak je přesunuli do blízkých jatek, protože do jejich areálu vedly vlakové
koleje," řekl historik Michal Schuster, který se touto problematikou zabývá v Muzeu
romské kultury. Nacisté do třiadvaceti dobytčích vagonů zamkli přes tisíc mužů a
žen. Z toho bylo 431 dětí mladších čtrnácti let. O několik měsíců později byli
sváženi i Romové z jihovýchodní Moravy.

Nacisté je v Osvětimi umísťovali do rodinného romského tábora. Ostatní odvlečení
byli rozděleni na muže a ženy, Romové ale zůstávali pohromadě. Nebyla to však  výhoda, naprostá většina z nich šla do plynových komor. „Jen ti mladí a zdraví byli převeleni do
sousedního tábora, kde měli šanci, že se dostanou na práci do továren," uvedl
Michal Schuster.

Nacisté Romy omezovali už na začátku války. Například nařídili, že se všichni
musí usadit. „Bylo snazší je kontrolovat. Kdyby kočovali, tak by jich tolik do
lágrů nemohli odvézt," vysvětluje Schuster. V Brně Romové sídlili hlavně v
Černovicích v lokalitě U kostivárny. Dál skupiny žili v Králově Poli, Komárově a
Žebětíně. Od roku 1928 měli takzvaní potulní Cikáni zakázaný vstup na území
Velkého Brna. Úředníci se je snažili udržet na jednom místě a stěhovali je do
Černovic. „O dva roky později tam žilo už 103 osob," dodal historik.

Výstava proti rasismu

V Muzeu romské kultury zároveň začala Výstava proti rasismu. Ta vznikla jako součást projektu Lucerna proti Rasismu, který iniciovala v Praze o. p. s. OPONA. „První část
připomíná osud židovské menšiny za druhé světové války a za komunismu a klade ji
vedle historie Romů. Druhá část analyzuje mediální obraz Romů," přiblížila
mluvčí muzea Martina Zuzaňáková. Podle ní se povědomí o romském holocaustu
zlepšuje. „Hlavně díky památníkům v Letech na Písecku a v Hodoníně u Kunštátu na
Blanensku. Je to však pomalý proces," myslí si Zuzaňáková.

Část výstavy, která analyzuje mediální obraz Romů, připravil František Kostlán ze sdružení ROMEA. Na konkrétních případech zde ukazuje, jak média informují o událostech, jak jsou tyto informace dále
interpretovány a jak se jimi můžeme nechat manipulovat, aniž bychom si toho byli
vědomi. Mimo jiné i na případu „novinářské kachny“ tu poukazuje na
přístup mediálního zamlčování a nekritického přejímání informací ostatními médii. 

Romové v Osvětimi

Do Osvětimi odjelo 4 870 českých a moravských Romů. „Celkem se jim vrátilo 583.
Kolik z nich bylo z prvního brněnského transportu, nevíme," dodal Schuster. V
koncentračních táborech bylo vyhlazeno téměř devadesát procent romské populace z
protektorátu.

Roku 1942 se tzv. cikánská otázka blížila ke svému "konečnému řešení". Na podzim
totiž z jednání šéfa SS Heinricha Himmlera a říšského ministra spravedlnosti
Otto Thieracka vyplynula nutnost "předání asociálních elementů z výkonu trestu
říšskému vůdci SS ke zničení prací". Osud Romů zpečetil Himmlerův výnos z 16.
prosince 1942, který poslal Romy do koncentračního tábora v Osvětimi II.-Birkenau.

Tři transporty

Transporty protektorátních Romů lze rozdělit na dvě části. První tvořili Romové
žijících až dosud na svobodě, druhá část měla být sestavena z vězňů
protektorátních "cikánských táborů," které ovšem nechala zřídit již československá vláda před příchodem nacistů jako tábory nucených prací. Šlo o dva tábory, v Letech u písku a v Hodoníně u Kunštátu. Původním záměrem zřejmě bylo nejprve odvézt
vězně, epidemie tyfu, která  v obou táborech vypukla, však měla za následek přehodnocení tohoto plánu a jako první tak odjížděli Romové
dosud žijící na svobodě.

K prvnímu transportu nacisté Romy násilně shromažďovali u bývalých stájí
jízdního oddílu protektorátní policie v Brně v Masné ulici. Celkem odvezli ve 23
pevně uzamykatelných nákladních vagonech 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek, z
toho 211 dívek a 220 chlapců ve věku do 14 let.

V březnu 1943 Němci odvezli Romy ještě v dalších dvou transportech – celkem od
března 1943 do ledna 1944 bylo do Osvětimi z protektorátu deportováno 4 870
Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583.

Památník

Osudy Židů a Romů za druhé světové války připomene v Brně nový památník. Bude
mít podobu velké černé krychle, která bude stát na náměstí 28. října. Magistrát
předpokládá, že pietní místo bude hotové do roka.