romea - logo
18. ledna 2022 (úterý)
svátek má Vladislav

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Chotěbuzský střelec z kuše dostal za zabití Martina Hospodiho 10 let. Proti rozsudku se chce odvolat

Ostrava, 31.5.2013 11:52, (ROMEA-AKTUALIZOVÁNO)
Před Krajským soudem v Ostravě stanul 20. května Jaromír Šebesta (vlevo), který v Chotěbuzi na Karvinsku podle obžaloby zastřelil jednoho ze sběračů šrotu. Vpravo je Šebestův obhájce. (FOTO: ČTK)
Před Krajským soudem v Ostravě stanul 20. května Jaromír Šebesta (vlevo), který v Chotěbuzi na Karvinsku podle obžaloby zastřelil jednoho ze sběračů šrotu. Vpravo je Šebestův obhájce. (FOTO: ČTK)

Jaromír Šebesta (39 let), střelec z kuše z Chotěbuzi, dostal zabití Martina Hospodiho10 let vězení. Rozhodl o tom Krajský soud v Ostravě. Obžalován byl z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. Soud tak neuznal hlavní prvek Šebestovy obhajoby, že vystřelil nešťastnou náhodou, v rámci sebeobrany. "Jak vyplývá z dráhy střely vyslané zhruba z dvanácti metrů, tak nemohlo jít o nešťastnou náhodu," citoval z posudku znalce soudce. 

Nešlo o nutnou obranu

"Nešlo o nutnou obranu. Ani o nešťastnou náhodu. Bohužel se jednalo o oplácení. To je nutné postihnout podle zákona nějakou sankcí," vysvětil ve zdůvodnění rozsudku předseda senátu Miroslav Mucha. Podle něj obžalovaný vystřelil v době, kdy muži z místa utíkali, snažili se nastoupit do auta a odjet. "Neměli v rukou žádné zbraně. Dva to stihli, třetí méně šikovný ne," řekl předseda senátu. Podle něj obžalovaný rozhodně neodvracel hrozící útok, což je podstatné pro uznání nutné obrany.

S tím ale Šebesta nesouhlasí. "Připadá mi to hrozně přísné. Měl jsem strach, byl jsem rozrušený," řekl novinářům po vyhlášení rozhodnutí. Průběh, ke kterému se senát přiklonil, zpochybňuje. "Bylo to trošku jinak. Neměl jsem úmysl někomu ublížit. Opravdu jsem tam nikoho neviděl," uvedl a dodal, že se proti rozsudku odvolá.

Předseda senátu zdůraznil, že nemovitost, kterou chtěl Šebesta chránit, nebyla oplocená. "Jde o bývalou stodolu, spíše zbořeniště, které si uzpůsobil k bydlení. Číslo popisné bylo napsané křídou na vratech. Nikde nebyla cedule s nápisem, že jde o soukromý pozemek," dodal soudce.

V úvahu ještě přicházelo  odsouzení za vraždu. I to ale soudce zamítl. Podle něj Šebesta nebyl tak zkušený střelec, aby úmyslně mířil na hlavu a tu i zasáhl. Přiklonil se proto k právní kvalifikaci, kterou navrhla už státní zástupkyně. "Byl si vědom, že může výstřelem způsobit vážná zranění. Doufal ale, že se tak nestane," řekl Mucha.

Šebestovi hrozilo až šestnáct let vězení. Soudce mu uložil trest ve spodní polovině trestní sazby. Přihlížel k tomu, že byl dosud netrestaný. Přitížilo mu naopak to, že neprojevil lítost.

Průběh případu

Podle průběhu soudního řízení se celá kauza odehrávala takto:

V osudný den k jeho domku přijelo auto se čtyřčlennou posádkou mužů. Ti tvrdili, že přijeli pro šrot. Podle Šebesty se chtěli vloupat do domu. "Byli ve sklepě. Šrot je nezajímal. Hledali cestu, jak se dostat dovnitř," uvedl kušostřelec. Policie však nenašla žádné důkazy prokazující pokus o krádež a tudíž ani nikoho z porušení domovní svobody neobvinila.

Obžalovaný během líčení tvrdil, že vystřelil, když byl rozrušený, a navíc prý na cestě zaškobrtnul, jelikož byl obutý pouze v "nazouvácích". „Střílel jsem na auto, neviděl jsem, jestli v něm někdo sedí. Jen jedny ze zadních dveří byly otevřené,“ uvedl Šebesta u soudu.

Na dotaz soudce, kde tedy byli Romové, pak řekl zase opak: „Asi v autě“. Svědci se shodli na tom, že střelec se choval úplně klidně, až flegmaticky. Romové naopak tvrdili, že Šebesta na ně střílel úmyslně. „Alespoň deset vteřin mířil Martinovi na hlavu,“ uvedl očitý svědek Gabriel Gujda.

Šebesta před soudem zprvu detailně popisoval úkladnou rasistickou vraždu, než ho soudce upozornil na to, že není obžalován z vraždy. Na dotaz státní zástupkyně potvrdil, že kdyby se jednalo o „bílé“ domnělé zloděje, tak by se takto rozhodně nechoval. Přímí svědci naopak soudu popisovali shodně těžké ublížení s následkem smrti, jelikož nemohli tušit, že Šebesta krátce před tím přiznal soudu, že se na útok chladnokrevně připravil, když Romy, než k nim šel, sledoval z okna domu.

Romové i podle slov obžalovaného nic nevzali a ve sklepě policejní pes nevypátral žádné jejich pachové stopy. Obžalovaný popisoval, že si příjezdu Romů všiml, když ještě byl v domě. Sledoval je nejdřív z jednoho, pak z druhého okna. Pak si vzal do ruky kuši, natáhl tětivu, vložil šíp a uvolnil¨bezpečnostní pojistku. Takto vyzbrojen pak vyšel ven.

Na Romy zakřičel, aby okamžitě opustili jeho pozemek. Nejprve nereagovali. Na útěk se podle něho dali až po druhé výzvě. O chvíli později pak Šebesta tvrdil, že vystřelil nešťastnou náhodou. Šíp jednoho z členů posádky vozu zasáhl do hlavy. Šebesta přiznal, že postřeleného pak viděl zblízka ležet nehybně na zemi, když ještě dýchal. Ač na rozdíl od svědků měl mobil u sebe, nezavolal sanitku. Místo toho vyzval ostatní Romy, aby postřelenému vytáhli šíp z hlavy, naložili ho do auta a odjeli.

Neposkytl zasaženému ani první pomoc. Po několika neúspěšných pokusech Gabriel Gujda, bratranec Martina Hospodiho, zastavil projíždějící auto, jeho řidič nakonec zavolal sanitku, která však dorazila až po poměrně dlouhé době, vrtulník pak odvezl zraněného do nemocnice v Ostravě, kde devětatřicetiletý Rom o několik dní později v nemocnici zemřel.

Na dotaz soudce, kde v té době byli ostatní Romové, řekl soudu „asi v autě“. Na dotaz státní zástupkyně potvrdil, že kdyby se jednalo o „bílé“ (domnělé zloděje), tak by se takto rozhodně nechoval. Popisoval soudu, jak se na útok chladnokrevně připravil, když Romy ještě sledoval z okna domu. Když šíp už strčil v hlavě oběti, Šebesta se klidně vrátil do domu pro housku a další šíp, aby změřil hloubku zásahu. „Housku jsem si vzal, abych se uklidnil“, řekl soudu.

Romští očití svědci události podle svých slov obvykle jezdili po Karvinsku, aby si sbíráním starého železa přivydělali na živobytí. Vždy se nejdříve slušně ptali lidí, zda by se chtěli něčeho zbavit anebo něco prodat za symbolickou cenu. Nikdy nikdo nevnesl stížnosti proti nim, naopak lidé byli často rádi, když jim pomohli uklidit nepotřebné věci.

Svědek Gujda soudu předložil čistý výpis ze svého trestního rejstříku. Naposled byl odsouzen za přečin v roce 1989, když mu bylo 22, tedy před více než dvacet lety.

Znalec na balistiku Ivo Mučka v soudní síni vzal do rukou kuši, z níž Šebesta střílel. Soudce Miroslav Mucha se ho totiž ptal, zda je možné tento typ kuše po odjištění opět zajistit, což znalec potvrdil. Šebesta byl zkušený střelec a musel tedy vědět, že zbraň, jejíž pojistku nejdřív uvolnil, mohl opět zajistit, než se rozběhl se zbraní v ruce za Romy, aby mohl vyloučit náhodný výstřel.

Martin Dokoupil zmínil před soudem studii českých lékařů, kteří testovali, jak na střely z kuše zareagují těla zvířat. „Vždy u nich docházelo k fatálním zraněním,“ podotkl znalec.

Psycholog popsal Šebestu jako zcela jednoduchého člověka s narušenou osobností. Byl schopen si domýšlet veškeré možné následky svého jednání? Před soudem se tvářil, jako kdyby si za násilnou smrt Roma nikdo nezasloužil trest. Právě extrémní pocit beztrestnosti se dá vysvětlit tím, že lidé v jeho okolí podepsali petici, kde tvrdili, že by v dané situaci jednali úplně stejně.

Přečteno: 5136x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Kriminalita, Rasismus, Násilí, Násilí z nenávisti, Soud



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo