Deník.cz: Romové protestují proti diskriminaci ve školství. Ne vždy však mají o školu zájem

Nemají stejné podmínky ke vzdělání jako ostatní děti. Jsou diskriminovány a
vyčleňovány z běžných škol. Vytváří se romské třídy a školy. To je jen část
problémů, které vadí rodičům některých romských školáků z Ostravy. V minulém
týdnu kvůli tomu dokonce vyšli do ulic. Před budovou Nové radnice uspořádali
protestní akci.

Deník.cz přinesl negativní i pozitivní zkušenosti  vyučujících z této
oblasti. 

Negativní zkušenosti

Podle oslovených učitelů a lidí, kteří s romskými dětmi ve školách pracují,
je to trochu jinak. Rodiče romských dětí prý často nechodí na třídní schůzky a
nejeví o vzdělání svých dětí žádný zájem. To ostatně často ani ony samy.

„Už z podstaty jejich kultury pro ně vzdělání není prioritou. Další problém
je v tom, že pokud rodiče dětí často sami nemají dokončeno ani základní
vzdělání, těžko mohou dítěti se školními povinnostmi pomoci a podle toho to také
vypadá," říká Šárka Honová, ředitelka Základní školy Trnkovecká ve Slezské
Ostravě.

Mezi zdejšími žáky je většina romských dětí. Další úskalí je podle slov Šárky
Honové v tom, že romské děti často ani nemají potřebné školní pomůcky. „Zrušilo
se pastelkovné a rodiny zkrátka na vybavení peníze nemají, nebo je použijí na
něco jiného," míní Honová.

Šestatřicetiletá učitelka Barbora má ve třídě několik romských dětí.
Nadchnout je pro vzdělání není podle ní jednoduché. „Když jsou menší, tak to
ještě jde. Jenže jakmile jim je třináct čtrnáct, škola je přestane absolutně
zajímat. Nemám čas se věnovat pouze jim, navíc když jejich rodiny často
nespolupracují," říká Barbora, která si nepřála zveřejnit své jméno. Bojí se,
aby se jí někteří rodiče nemstili. „Rodiče jednoho mého žáka jsem dokonce na
třídních schůzkách nikdy neviděla," dodává učitelka.

Podle Jolany Šmarhovyčové, terénní sociální asistentky, by pomohlo, kdyby
bylo ve školách více romských pedagogických asistentů, tedy lidí, kteří pomáhají
dětem zvládat učivo i komunikaci s učitelem. To připouští i Šárka Honová.
„Bohužel nám na ně nikdo nedá peníze. Pokud ale rodiče zájem o vzdělání svých
dětí nemají, ani tohle nepomůže," podotkla Honová.

Pozitivní příklady

Pětadvacetiletá Markéta pracuje pro organizaci, která v Ostravě doučuje
romské děti. Ze své zkušenosti ví, že je mezi nimi řada těch, které do školy
chodí rády. „Chodím do rodiny s desetiletým chlapcem. Za dobu, co mu pomáhám, si
zlepšil známky v několika předmětech. Chce to trpělivost," říká mladá žena.

Jolana Šmarhovyčová poukazuje také na to, že romské děti jsou od většinové
části společnosti často odděleny. Přestože oficiálně neexistují romské třídy ani
školy, podle jejích slov k tomuto rozdělování v praxi dochází. „Jak mají být
dostatečně motivovány, když jim chybí pozitivní příklady? Když vedle sebe mají
pouze spolužáky, kteří jsou na tom stejně jako oni?" ptá se Šmarhovyčová.

V uplynulých dnech se v Ostravě konala konference o vzdělávání menšin, které
se účastnili jak zástupci neziskových organizací, úřadů, tak rodiče i ředitelé
škol.

„Navrhli jsme třeba to, aby zřizovatel školy kontroloval procentuální
zastoupení romských dětí na školách. Pokud vystoupá na určité číslo, další už by
přijímat neměl," nastínila Šmarhovyčová s tím, že je třeba také zvýšit počty
romských asistentů na školách. „Myslím, že jednotlivé strany byly vstřícné a že
by se situace měla vyvíjet k lepšímu," uzavírá Šmarhovyčová.