Dienstbier k sobotním nenávistným demonstracím: Nestojíme o fašizaci společnosti

V sobotu se v Praze uskuteční

dvě demonstrace odpůrců příchodu uprchlíků do Česka. V 15:00 začne
shromáždění U sochy svatého Václava a od 17:00 se pak bude konat "tábor lidu"
extremistů, kteří požadují okamžité uzavření hranic a vystoupení republiky z EU.
Podle ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího
Dienstbiera se dají na těchto demonstracích očekávat nenávistné projevy a
symboly. "Nestojíme o fašizaci společnosti v České republice," uvedl Jiří
Dienstbier v prohlášení, které server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.

Prohlášení Jiřího Dienstbiera, ministr pro lidská práva, rovné příležitosti
a legislativu k sobotním nenávistným demonstracím

Zítra se v Praze konají demonstrace proti uprchlíkům. Dají se jako nedávno
opět očekávat nenávistné projevy i symboly. Doufám, že pracovníci Policie ČR a
Magistrátu hlavního města tentokrát dohlédnou na důsledné dodržování zákona a
neumožní hlásání nenávisti vůči jakékoliv skupině lidí.

Nestojíme o fašizaci společnosti v České republice. Pohrůžky šibenicí a
vyvolávání nenávisti jsou v demokratické zemi zcela nepřijatelné. Jsou jasným
signálem pro politiky napříč spektrem, akademickou obec a vůbec celou občanskou
společnost k zásadnímu odmítnutí podobných projevů i zneužívání nelehkých témat
v touze lacino získat politickou podporu. V mnoha ohledech chybí jasná, seriózně
vedená debata, ať už jde o uprchlíky nebo řadu dalších témat. Především
demokratičtí politici musí mít odvahu složitá témata diskutovat s občany České
republiky, jinak nedokážeme čelit nárůstu extrémismu a chránit naši demokracii.

V této souvislosti chci ocenit snahy každého slušného politika, který si svou
odpovědnost uvědomuje a nabízí občanům skutečná, nikoliv populistická řešení. To
platí i pro promyšlenou pomoc uprchlíkům a začlenění každého člověka do
společnosti. Pouze integrační politika může dlouhodobě zabránit vzrůstu
nenávistných projevů. Většina uprchlíků utíká ze zoufalství a strachu o život
svůj i svých blízkých, často před islámskými radikály. Zkusme navázat na
humanistickou tradici Československa v období první republiky, kdy jsme
uprchlíky z nesvobodných zemí přijímali. Je také dobré si vzpomenout, že zejména
po roce 1948 a 1968 naopak jiné země přijímaly uprchlíky naše.

Nepodceňuji bezpečnostní rizika ani strach občanů a chápu, že je nutné
diskutovat o formách pomoci, ale slušně a s vědomím našich závazků, právních i
morálních. Oceňuji všechny občanské aktivity, které k věci takto přistupují.