Okresní soud v
Českých Budějovicích vynesl rozsudek ve věci pokusu o žhářský útok. Za
úmysl spáchat trestný čin obecného ohrožení byl pachatel odsouzen k
nepodmíněnému trestu vězení v délce 2,5 roků. Soud mu též uložil
nastoupit protialkoholickou léčbu. Nároky poškozených odkázal na
občansko-právní řízení, protože nedoložili znalecký posudek o vzniklé
psychické újmě.
Ke žhářskému útoku došlo loni 14. července, v
době protiromských pochodů v jihočeské metropoli. Pachatel čin
nedokonal. Obyvatelé domu, kteří si všimli zápachu čerstvě rozlitého
paliva na chodníku před domem, stačili podezřelého muže zpacifikovat
před tím, než ho mohl zapálit.
Bez rasového motivu
Soud
uvěřil výpovědím svědků, že viděli obžalovaného zapalovat jejich domov.
Čin však nepovažuje za rasisticky motivovaný. Obžalovanému prý „jen“
vadilo určité chování některých obyvatelů domu. Podle rozsudku svědci z
řad obyvatel domu shodně dosvědčili, že obžalovaný měl v ruce zapalovač
a že se se slovy „teď to zapálím“ pokusil dům zapálit.
Tomu
však v té chvíli zabránili, zavolali policii a zadrželi podezřelého do
jejího příjezdu. Soud zároveň poukázal na to, že znalec Hasičského
záchranného sboru v odborném vyjádření sdělil, že rozlitá hořlavina
nemohla být zapalovačem ani jiným iniciačním zdrojem zapálena. Jinak by
tomu bylo, kdyby používal benzín – což ovšem měl původně v úmyslu.
Soudní
znalec z oboru psychiatrie Václav Šnorek ve své výpovědi uvedl, že
obžalovaný je sice psychicky zdravý, v době činu však trpěl duševní
poruchou, a to v podobě silné akutní intoxikace alkoholem. Nemůže
vyloučit, že k takovému stavu dojde do budoucna vzhledem k recidivitě
obžalovaného a k tomu, že v opilosti je u obžalovaného „možné všechno“.
Obžalovaného ve své výpovědi před soudem připustil, že věděl o
možných následcích své časté intoxikace alkoholem. Přesto nikdy
nepřistoupil k úplné abstinenci. O tom, že se znovu napije, vždy
rozhodl za stavu úplné příčetnosti. Soud mu nařídil nastoupit
protialkoholickou léčbu.
Žalobce jako motiv označil opilství
Josef
Richtr, okresní státní zástupce, ve své závěrečné řeči řekl, že hlavním
motivem činu bylo opilství, a cílem činu bylo zapálení domu, ve kterém
bydlí několik romských rodin. Zároveň upozornil na to, že obžalovaný
nejednal v afektu. Pěšky šel na blízkou čerpací stanici, kde si půjčil
kanystr. Původně, jak potvrdil zaměstnanec pumpy před soudem, měl
obžalovaný v úmyslu koupit benzin, omylem však načerpal naftu. Poté šel
k domovu romských rodin, kde rozlil palivo u zdi přední části domu i do
sklepních oken.
Proto Josef Richtr požádal o nepodmíněný trest odnětí svobody v dolní části sazby daného trestného činu – tři až pět let.
Poškození žádají finanční odškodnění kvůli prevenci
Podle
zmocněnce poškozených Markuse Papeho se prokázalo, že se obžalovaný
dopustil skutku, který je popsán v žalobě, že tento skutek sebou nese
odpovědnost za škodu. Škoda podle něj byla způsobena už tím, že
poškození museli vycházet z toho, že jim někdo chtěl ublížit jen z
důvodů příslušnosti k určitě etnické skupině. Jak dále řekl,
nemajetková škoda se nedá vždy přesně vyčíslit. Podle trestního řádu je
však poškozený oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku
uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo
nemajetkovou újmu.
Svědci potvrdili, že děti bydlící v domě
pociťují dodnes úzkost pří přecházení ulice, špatně usínají, v noci se
budí, ve svém osobním životě pociťují, že je někdo považuje za
méněcenné kvůli jejich jinakosti, a proto se je pokusil zapálit. „Tento
cejch na duši je neviditelný, nicméně způsobenou škodu mají za soudem
prokázanou,“ řekl Markus Pape ve své řeči.
Podle něj „poškození
svůj návrh na odškodnění nepodali za účelem vlastního obohacení. Ve
svém návrhu proto ani neurčili lhůtu, v níž by měl obžalovaný v případě
uznání jejich nároků vzniklou škodu nahradit.“ Ponechali na něm, kdy a
do jaké míry bude chtít z vlastní vůle učinit takové gesto. Trvali však
na tom, aby soud jejich nárok uznal.
Když poškození podali návrh
na odškodnění, jejich cílem v první řadě byla a je prevence před
spácháním podobných činů ze strany obžalovaného, ale i dalších osob
případně i na dalších osobách. „Obžalovaný, ale i veřejnost by tak měli
být vyrozuměni o tom, že podobný trestný čin je zločinem, který jednak
není přípustný, jednak působí škodu, kterou je třeba nahradit,“ dodal
Pape. Proto poškození navrhli, aby soud uložil obžalovanému zaplatit
každému z osmi poškozeným 100 tisíc korun.
Obhajoba trvala na zproštění viny
Obhájce
obžalovaného naopak odmítl, že by byl prokázán úmysl obžalovaného
zapálit dům. Byl to „prostý výkřik“ proti tomu, že „v domě je něco
špatného“. Podle něho by nanejvýš připadalo v úvahu čin klasifikovat
jako výtržnictví nebo nebezpečné vyhrožování.
K dokonání činu
obecného ohrožení, ze kterého skladník byl obžalován, však nemohlo
dojít, protože použil naftu. Proto obhájce požádal o zproštění viny
obžalovaného. Zároveň odmítl nárok poškozených na finanční odškodnění,
protože podle něj prokázali vzniklou škodu nedostatečně. Proti rozsudku
se na místě odvolal.
