Fedor Gál: Není jiné obrany před anonymním kydáním špíny, než ji ignorovat.

V předvolební kampani se užívají různé denunciační metody. Na vlastní kůži to pocítil i sociolog Fedor Gál, jehož článek jsme převzali z jeho blogu:

Není jiné cesty v souboji emocí, než volit emoce pozitivní. A dělat si iluze, že anonymním škůdcům dobré pověsti kohokoliv jde o pravdu, je holý nesmysl. Už teď je zjevné, že proti Karlu Schwarzenbergovi byly do druhého kola prezidentské kampaně zneužity standardní estébácké metody. Komu asi prospívají?

Nicméně, v denunciační kampani proti Karlu Schwarzenbergovi byla zneužito i mé jméno a to v souvislosti s koncentračním táborem v Letech u Písku. Je to už téměř pět let, co jsem se k věci vyjádřil. Nebude na škodu, když svůj tehdejší postoj zopakuji:

Paul Polanský je nepochybně člověk, který otevřel kauzu koncentračního tábora v Letech u Písku způsobem, jež vyvolal zájem medií i politiků. Vyhledal několik desítek přeživších, dokázal je přimět, aby podali svědectví, a publikoval je (Tíživé mlčení. G plus G, Praha 1998). Hodně mu přitom pomohl například Petr Pithart, který s nim udělal rozhovor pro Přítomnost v čase, kdy byl Polanský spíše za podivína a skandalistu, než za historika, jímž se cítil.

To bylo v první polovině 90-tych let. Z archivních materiálů i ze svědectví Romů, kteří přežili zvěrstva českých koncentráků, poskládal Polanský příběh, kde se míchá pravda s fikcí (Bouře. G plus G, Praha 1999). Fakt, že Polanský čtenářům podsouvá, že jde o příběh, do kterého jsou „namočeni“ lidé jako současný ministr zahraničí kníže Schwarzenberg a Václav Havel, vnímám jako marketink. Marketink člověka, pro kterého, jak si dnes myslím, je osobní zájem a image hodně důležitý. Říkám to s trochou smutku. Byl jsem to totiž já, kdo mu umožnil všechny knihy ke kauze Lety vydat v Čechách .

Tyto řádky jsem napsal poté, co se Paul Polanský připomněl v Prague Post. Vzápětí se tématu chopila Tereza Spencerová z Czech Free Press obsáhlým povídáním a vyzvala mě k reakci. Učinil jsem tak okamžitě. A protože vím, jak to chodí v mediích, dodávám krátkou repliku od Markuse Papeho, který se koncentráku v Letech u Písku věnoval a věnuje dlouhá léta a zná mnohé přeživší osobně:

„Bývalí romští vězňové letského tábora řekli Polanskému, že se prali o to, pracovat pro Schwarzenberga, tam byly totiž nejlepší pracovní podmínky. To hlavní ale je, že v té době byl už majetek Schwerzenberga pod nucenou správou německého správce a Schwarzenbergové nemohli už o takových věcech rozhodovat. Zaměstnanci podniků Schwarzenberga tehdy spíše pomáhali věznům, než aby je vykořistili. Proto v tomto případě bylo správné objednávat si vězně na práci z letského tábora, i když to třeba prospělo majetku Schwarzenberga, který už nemohl sám spravovat.“

Tolik mail od Markuse Papeho. Ano, Paul Polanský ve mě probudil zájem o romský holocaust. Ano, jeho knihy byly mobilizační a to bylo fajn. Střílel však „od boku“ a pramálo mu záleželo, jestli se strefuje do viníka nebo nevinného, jestli střílí na skutečný nebo fiktivní terč.

P.S.
Střízlivý čtenář jistě vnímá fakt, že Markus Pape nepíše ve svém mailu o Karlu Schwarzenbergovi, ale o jednom z jeho předků.

Článek jsme převzali s laskavým svolením autora.