František Kostlán: Neúcta k romským obětem, vyjádřená prasečákem na pietním místě, se čím dál víc promítá do všedního života
Dámy a pánové, přátelé…
Atmosféra, která panuje ve společnosti, se rapidně mění k horšímu. A to
především kvůli rasismu či populismu některých politiků, hlavně na komunální
úrovni, a neetické a neprofesionální práci médií. A se změnou prostředí se
proměňuje i podoba piety, kterou každý rok projevujeme úctu obětem nacismu.
Pozvolna se naplňuje to, před čím dlouhé roky varovali mnozí z nás: neúcta k
romským obětem, vyjádřená prasečákem stojícím na území někdejšího koncentračního
tábora, se čím dále více začíná promítat do všedního života.
Naše občanské sdružení ROMEA se věnuje medializaci příběhů lidí, kteří žijí v
sociálně vyloučených lokalitách. Jezdím po České republice a snažím se ve svých
reportážích postihnou alespoň jejich největší problémy. Nejčastěji zveřejňujeme
případy násilí z nenávisti a diskriminace, a aktuální informace o podmínkách, v
nichž jsou tito lidé nuceni žít.
A na základě této zkušenosti mohu říci, že i dnešní doba má, svým způsobem, své
romské oběti. Ty sice nepřicházejí o život, ale je jim upírána jejich lidská
důstojnost. A všichni snad víme, že holocaust nezačal v Osvětimi, ale tím, že
vybraným lidem a skupinám byla upřena důstojnost.
Listina základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku,
přitom stanovuje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.
Základní práva a svobody zaručuje všem bez rozdílu rasy, barvy pleti či
příslušnosti k etnické menšině. Avšak co je psáno, není, u nás, dáno. Uvedu stručně několik příkladů.
- V průběhu doby jsme se setkali i s případy napadení Romů, která se nikdo
ani nenamáhal vyšetřovat, natož aby pachatelé skončili před soudem. - Stát, respektive policie a ministerstvo vnitra, i samosprávy nechávají
pochodovat neonacisty a další extremisty romskými sídlišti, přestože ti
evidentně porušují ústavou zaručené právo zdejších obyvatel na důstojnost.
Ani výkřiky typu „Cikáni do plynu“ nepřimějí příslušné orgány, aby akci
rozpustily. - Segregace romských dětí v českém školství pokračuje dál, bez ohledu na
rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který České republice určil
zjednání nápravy. Soud při tom vynesl rozsudek již před pěti a půl lety. - Se zhoršováním společenské atmosféry se prohlubuje i dlouhotrvající
diskriminace Romů na pracovním trhu. Sehnat trvalou práci je dnes pro chudé
Romy téměř nemožné. A nedávný pokus české vlády zaměstnat je, aniž by za
práci dostali náležitou odměnu, byl jedním z projevů pohrdání těmito lidmi. - Český parlament umožnil městům a obcím vykázat na tři měsíce ze svého
území toho, kdo se opakovaně dopustil vyjmenovaných přestupků, pokud nemá v
místě trvalé bydliště. Tento zákon, který je asi protiústavní, je namířen
zejména proti Romům. - Český stát, města a obce namísto pomoci vytlačují nejchudší lidi na samý
okraj, ve falešném domnění, že problém se vyřeší tím, že zmizí z očí. To se
týká především bydlení, které již dávno ztratilo právo na označení
„důstojné“.
Mezi těmito chudými lidmi je pochopitelně nejvíce Romů. Čím dál více jsou
vytěsňováni na periferie, nejčastěji do předražených ubytoven. Podmínky v těchto
zařízeních jsou přitom varující. Navštívil jsem více ubytoven na severu Čech,
Moravy a ve Slezsku. V pokojích o několika málo čtverečních metrech se většinou
tísní celé rodiny. Naprostá ztráta soukromí žene obyvatele ubytoven na ulici,
kde jsou trnem v oku sousedům.
Hygienické podmínky jsou zde často katastrofální. Několik desítek lidí má
většinou k dispozici jen společná sociální zařízení a kuchyňky. Například v
jedné z ostravských ubytoven má čtyřicet až padesát lidí bydlících na jednom na
patře k dispozici čtyři záchody, tři umyvadla a tři sprchy, v nichž teče teplá
voda jen občas. Na vaření mají všechny rodiny dva elektrické vařiče, dohromady
dvě či tři plotýnky. Ministerstvo pro místní rozvoj přesto ve své koncepci
sociálního bydlení počítá s tím, že chudé lidi nastrká do ubytoven. V důsledku
řečeného prudce narůstá počet lidí žijících v nejbídnějších podmínkách, v
beznaději a bez jakékoli životní perspektivy.
Situace je vážná, protože společenská atmosféra se zhoršuje v celé Evropě.
Jakoby se náš kontinent vracel do období před druhou světovou válkou, kdy
atmosféra v evropských zemích, plná zášti a nepřátelství, proměňovala způsob
uvažování běžných lidí v masovém měřítku. Je proto nejvyšší čas vrátit se k
naplňování svobody jednotlivců a lidských práv, k nimž se euroamerická
civilizace přes vlastní chyby a omyly velmi těžce a velmi dlouho propracovávala.
František Kostlán, člen sdružení ROMEA, místopředseda Českého helsinského
výboru
