Kniha Zmizelá věda líčí osudy vědců, kteří zemřeli během holokaustu

Příběhům českých a moravských vědců židovského původu, kteří se za druhé
světové války stali oběťmi holokaustu, se věnuje kniha s názvem Zmizelá věda.
Pojednává nejenom o jejich životních osudech ale zejména o vědeckém přínosu.
Autoři z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR se zaměřili na 46 vědců a
vysokoškolských profesorů, například i těch, kteří patřili do takzvaného
Einsteinova smyčcového kvarteta. Včera knihu představili na tiskové konferenci.

Publikace, jež vzešla z mezinárodního grantového projektu z Velké Británie,
zatím vyšla jen v angličtině. Historici ale shánějí peníze i na české vydání a
uvažují také o on-line verzi.

Doufají, že publikace čtenáře seznámí se životem a prací řady zapomenutých
osobností. Zemřely bezprostředně před druhou světovou válkou či během ní ve
vyhlazovacích táborech. Byl mezi nimi například známý cestovatel Jiří Baum,
filozof a historik Josef Fischer, novinář a literární kritik Kurt Beer Konrad
nebo farmakolog Emil Starkenstein či psychiatr a neurolog Erwin Hirsch.

"Emil Starkenstein byl jedním z vědců, kteří se pokusili odjet z protektorátu
do Holandska. To bohužel nacistická vojska obsadila a on se jim dostal do rukou.
Skončil v Mauthausenu," uvedl historik Antonín Kostlán. Cestovatel Baum se
naopak vrátil do Čech dva dny před jejich obsazením a už mu nebylo nikdy
dovoleno odjet. Zavražděn byl v Polsku. "Oba se angažovali v odbojových
skupinách," zdůraznil.

Ze 46 sledovaných vědců se 33 hlásilo k německé národnosti, ostatní k české.
Vyznání měli židovské. "Nicméně všechny to byly moderní osobnosti, které se
hlásily k vědeckému světovému názoru a historii českých zemí," řekl Kostlán.
Historici se zabývali i tím, jak byla časově rozvržena násilná smrt špičkových
intelektuálů a jak umírali.

"Podařilo se nám shromáždit řadu výjimečných příběhů, například historika a
novináře Kurta Beera Konráda, který spáchal sebevraždu v Drážďanech v roce 1941
před svou popravou. Jeho dceru pak schovávali pod různými jmény," řekl historik
Michal Šimůnek.

Historici vybrali osobnosti, jež dlouhodobě odborně působily v oblasti
přírodních věd a medicíny, společenských věd nebo humanitních oborů vyučovaných
na tehdejších československých vysokých školách. Shromáždili údaje o téměř všech
profesorech a docentech, kteří se stali obětí holokaustu. I s vědci jich byly
přibližně dvě stovky.

Kniha má přispět také k osvětlení vědeckého vývoje ve střední Evropě. Po
druhé světové válce totiž následoval poválečný odsun německých vědců, a tím
konec německé vědy v českých zemích, po roce 1948 čistky mezi českými vědci z
politických důvodů a po roce 1968 pak vlna odchodů do exilu.