Památku
obětí komunistického režimu si na hřbitově v pražském Motole připomněli
pamětníci i politici. Vyzývali k tomu, aby lidé na příkoří totalitní
doby nezapomínali. Varovali před nebezpečím zlehčování a zpochybňování
zločinů minulých desetiletí. Na motolském hřbitově je společné
pohřebiště popravených a zemřelých politických vězňů.
Podle
vojenského historika Eduarda Stehlíka se při připomínání zločinů
totalitního režimu na jeden zapomíná. Tím je "vygumování lidí" z dějin.
"Při studiu spisů a žádostí si každý den uvědomuji, jak strašně moc
udělali konkrétní lidé a jak obrovský dluh máme k jejich památce.
Jestli tu někdo hovoří o tom, že nebyl třetí odboj, ať si prostuduje
spisy. Jsou to příběhy stovek a tisíců lidí. Doufám, že jejich jména
dostaneme do učebnic," řekl v zaplněné obřadní síni motolského
krematoria Stehlík. Podle něj k "triumfu zla stačí, když dobří lidé
nedělají nic".
Podle pražského primátora Tomáše Hudečka (TOP 09)
by se lidé měli ptát, jak je možné zločiny minulého režimu zpochybňovat
či dokonce hájit. "Nemůžeme hovořit o jakési banalitě zla. Musíme se
ptát, jaké pohnutky vedly služebníky komunismu k tomu, že obrátili
levicová hesla naruby a dobrovolně se podíleli na zločinech," řekl
Hudeček.
Starostka Prahy 6 Marie Kousalíková (ODS) míní, že je
nutné "čelit restartu zla". Zlehčování minulosti považuje za
nebezpečné. "Není možné, aby si někdo myslel něco takového, co
vyslovuje soudružka Semelová," podotkla Kousalíková. Komunistická
poslankyně Marta Semelová před časem zpochybnila vykonstruovanost
procesu s Miladou Horákovou. Prohlásila, že pochybuje o tom, že by
přiznání popravené Horákové bylo vynucené.
Podle starosty Prahy
4 Pavla Caldra (bezp.) si někteří minulost idealizují. "Není ojedinělý
názor, že u nás nebylo tak zle, že totalita byla jen autoritářskou
vládou," podotkl Caldr. Podle něj Ústav pro studium totalitních režimů
ale stále čelí útokům a jsou pokusy o porušování lustračního zákona,
jeho případné zrušení proto považuje za předčasné. Také zástupce
studentů Jan Formánek vidí kolem sebe často "zapomnění, bagatelizaci,
idealizaci a skepsi ze současnosti".
Komunistický režim ostatky
svých odpůrců nevydával pozůstalým, uchovával je na neznámých místech.
Motolské pohřebiště se podařilo objevit až v roce 1999. Zjistilo se, že
se urny s popelem popravených a zemřelých politických vězňů likvidovaly
právě tady.
Podle Konfederace politických vězňů se teprve po
roce 1958 urny začaly tajně dávat do země, do té doby se ukládaly v
objektech ministerstva vnitra. Schránky s popelem měly jen čísla bez
jmen zemřelých. "Ještě v roce 1965 bylo začátkem května přivezeno z
pankrácké věznice do Motola 78 uren. Čí popel obsahovaly, se podařilo
zjistit jen u 25 z nich," uvedla už dřív konfederace.
