V letošní kampani před komunálními a senátními volbami se u kandidátů různých
uskupení objevovala fašistická rétorika. Do jaké míry byla nakonec úspěšná? Dá
se s její pomocí získat voličská přízeň?
Komunální volby přinesly celou řadu překvapení, často příjemných pro
občanskou společnost a zpravidla o to nepříjemnějších pro její dlouholeté
nepřátele na radnicích po celé republice. Počáteční nadšení začne opadat, mladí
aktivisté se začnou usazovat v každodennosti reálné komunální politiky a země
bude s napětím sledovat, jestli „bude líp“, jestli byl establishment léta
kibicován oprávněně.
Ještě jeden duch kromě ducha aktivismu a občanské obrody obcházel před
volbami několik týdnů naši malou zemi: poctivý duch starého dobrého fašismu.
Úklid
Klíčovým tématem komunální voleb se stal „úklid“ v nejširším smyslu toho slova.
A mluvit o úklidu politicky není totéž, co mluvit o úklidu v pokoji. Z
historických zkušeností je evidentní, že to slovo neznamená ani tak úklid
nečistot a odpadků, jako spíš očištění samotné symbolické reality spořádaných
měšťáků.
Pokud učiníme předmětem politického dialogu samotné očišťování symbolické
reality, dostaneme se na tenký led. Symbolický obraz světa je totiž tvořen
především druhými lidmi. Pokud nám ten náš svět připadá nějakým způsobem
kontaminovaný, pak to znamená, že se v něm vyskytují nežádoucí druzí.
Zatímco v tradičních těžebních regionech (na severu Čech či na Ostravsku)
zůstali hlavními „znečišťovateli“ veřejného prostoru Romové (umně skrytí za
všemožné eufemismy a zapuštění v pořádkumilovných volebních sloganech), v Praze
pak předvolební univerzum ovládla útočná formace „živlů“ (jak je ve své kampani
nazýval sociální demokrat Jiří Bodenlos) ve složení „narkoman, prostitutka,
bezdomovec“.
Transporty a sběrná místa
Vroucí objetí pražských tradičních stran reprezentuje v této kauze kromě
Bodenlose (a koneckonců celého jeho vypráskaného týmu ČSSD na Praze 4) rovněž
Tomáš Holeček, kandidát ODS na starostu Prahy 9. U nejmenším velkoměstem
otrkaného pravicového konzervativce bychom heslo „Osoby bez domova mimo obytné
zóny“ mohli směle očekávat (pokud si přeci nezasluhuje zvláštní zacházení
pracující třída, těžko si ho zaslouží smradlavá podtřída těch, kteří se odmítají
podílet na akumulaci vůbec).
Po čtyřech letech tak bylo leckde možné znovu zaslechnout ozvěnu říšského
Akčního plánu radního Jiřího Janečka (ODS), který chtěl ve jménu měšťácké
čistoty vybudovat na kraji Prahy oplocené ghetto: „Na okraji Prahy, kde by
nikomu nevadili, bychom zřídili sběrné místo pro ty, kdo se nikdy nezačlení.
Svážel by je tam speciální mikrobus.“ Vyčlenění, transport, sběrné místo.
S velikým rozčarováním však musel sociálně smýšlející člověk sledovat, že
rovněž některé organizace ČSSD zůstávají věrné nesmrtelnému prohlášení
ex-senátorky Aleny Gajdůškové, podle níž „Sociální demokracie není stranou pro
bezdomovce“. Catch-all tedy v sociálně-demokratickém pojetí zjevně znamená
„podchytit“ jenom celou symbolicky očištěnou společnost. Voliči na Praze 4
odměnili ráznou kampaň oranžovo-hnědé party pouhými pěti mandáty ze
šestačtyřiceti.
V Českých Budějovicích, Mostě a Ostravě letos poprvé kandidovala do
zastupitelstev karikatura britských Toryů se společným ústředním programovým
východiskem „vytlačování nepřizpůsobivých na periferii“. V Mostě získali Toryové
1,39 % za 9 728 hlasů (což je téměř o 5 000 méně než zaběhlá hnědota z DSSS).
Českobudějovičtí Toryové se dostali na 2,47 % a to zejména
sociálně-technokraticky formulovaným programem, který přeci jen nezneužívá
romskou tématiku tak vehementně.
To ostravským billboardům Toryů vévodila zdaleka nejděsivější hesla „Ostrava
nemusí být černá“ či „Konečně řešení“. Agresivní kampaň v kritickém regionu
nakonec stačila na pouhých 1,81 %.
Provokace debilitou
Velikým extempore senátních voleb byla bezpochyby hodně propíraná kandidátka
hnutí ANO na Praze 1 Laura Janáčková. Novináři ji označovali jako kandidátku
kontroverzní, podle mě by jí však daleko více slušel přídomek „nesnesitelná“.
Sama Janáčková se označovala za provokativní; musím uznat, že mě osobně
provokovala vydatně.
Janáčková stihla za dva týdny své pražské kampaně nabídnout lehce znuděnému
publiku senátních voleb hned několik kauz, což vůbec nekoreluje s tím, jak málo
(čti vůbec) o ní bylo slyšet před těmito či jinými volbami. Pokud někdo paušálně
označí osoby bez domova za neslušné, domnívám se, že to není ani tak
provokativní, jako spíš mimořádně stupidní.
Agilní paní Laura stihla namíchnout nejprve genderisty (její billboard jí
vynesl nominaci na Sexistické prasátečko), potom svou deklarovanou alma mater,
aby konečně vytočila i všechny zbývající soudné lidi svým výrokem „Mým cílem je
nekompromisně vyhnat narkomany, prostitutky a bezdomovce z našich ulic a náměstí
a vrátit Prahu jejím slušným obyvatelům a návštěvníkům“. Z této nahnědlé rovnice
tedy vyplývá, že podle Janáčkové je podmínkou slušnosti mít domov.
Znamená to, že slušnost je definována výhradně vlastnictvím nemovitosti, nebo
je pro ty chudší z nás nějaká možnost vykoupit se ze své primordiální
neslušnosti alespoň nějakou tou ponižující hypotékou?
Laura Janáčková byla zkrátka jednou z těch, kdo se nebáli využít pro svůj
osobní prospěch všeobecný trend egoistické společnosti, v níž se lidé nezajímají
o přesnější kontury osudů těch, kteří jim svou přítomností kazí tu jejich
svobodnou představu vnějšího světa. Legenda, kterou Janáčková pod hlavičkou
Babišova hnutí v kampani používala, koneckonců přiřazuje bezdomovcům samostatné
logo mezi ostatním zlem.
Takhle snadno vrhne jedna ambiciózní žena bezdomovce do jednoho pytle s
kriminálníky a za pomoci jednoho oligarchy zaplaví svou ubohou rétorikou veřejný
prostor. Co na tom, že podle statistik Armády spásy vykazuje trestnou činnost
jenom asi 5 % českých bezdomovců.
Sklop ušiska, fašisto!
Populistická kampaň s prvky sexismu a fašismu vynesla Lauře Janáčkové v senátním
obvodu Praha 1 jen 4 189 hlasů, což znamenalo 13,26 % a až čtvrté místo. Ze
všeho nejsmutnější na její krátké politické kariéře ovšem je, že ve svém obvodu
prohrála i s Martinem Bursíkem, jehož kampaň mísila prvky zvířecí karikatury s
bojem proti ruskému impériu.
Janáčková dokázala selhat i přesto, že kandidovala s podporou dnes (nota bene
v Praze) takřka neporazitelného Andreje Babiše, a její kampaň tudíž nebyla
odporně politická, ale čistě „makací“.
Skřítkové fašisti tedy před volbami vykukovali z mechů, po volbách však až na
jednoho dělníka zase všichni sklopili ušiska a zalezli. Můžeme se tedy stále
„konejšit“ tím, že dlouhodobé neschopnosti levice pracovat se sociální tématikou
využívá bezobsažný miliardář.
Sama skrytost latentně fašistických a ostrakizujících hesel pak může být
důkazem, že samotní populisté si jsou vědomi trvající anti-fašističnosti českého
elektorátu a že to stále nemají tak úplně lehké. Nesmíme však zapomínat, že k
volbám chodí třetina lidí. Ano, může být hůř.
Článek vyšel na serveru Deník Referendum.
