Rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni "cikáni a cikánští míšenci"

Téměř 90 procent českých a moravských Romů zahynulo v genocidních mašinériích nacistického Německa za druhé světové války. Z asi 6500 protektorátních Romů jich 4870 odjelo transporty do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, vrátilo se jich jen 583. Pro srovnání: nacisté zahubili také asi 90 procent protektorátních Židů, z asi 81.000 deportovaných jich přežilo na 10.500. Celosvětově je pojem holokaust spojován především s nacistickým vyvražděním asi šesti milionů Židů, pro zabití asi 500.000 Romů a Sintů se poslední dobou vžívá pojem romský holokaust. První transport protektorátních Romů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi vyjel z Brna před 70 lety, 7. března 1943.

Už na základě nacistických Norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni "cikáni a cikánští míšenci". V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekvování a deportováni do různých druhů táborů. Čeští a moravští Romové byli soustřeďování v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940 (v březnu 1942 byly přejmenovány na sběrné).

První protiromský výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda již koncem března 1939. "Cikáni, cikánští míšenci a osoby žijící po cikánsku" začali být evidováni. Do roku 1942 ale tvořili Romové v různých táborech pouze deset nebo 15 procent internovaných, zlom nastal až v červnu 1942, kdy protektorátní policie přijala nařízení o potírání tzv. cikánského zlořádu. To zahájilo rasový postup proti Romům a romským míšencům. Do evidence se dostalo na 6500 lidí, v srpnu 1942 byly tábory v Letech a Kunštátu změněny na cikánské tábory. Tzv. konečné řešení cikánské otázky pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt.

Podle historických pramenů prošlo táborem v Letech 1308 osob, zahynulo v něm 327 lidí a přes 500 vězňů bylo převezeno do Osvětimi. V táboře v Hodoníně protektorátní úřady shromáždily 1375 lidí, 207 z nich zemřelo a přes 800 bylo deportováno do Osvětimi.

Z obou táborů asi čtvrtina vězňů uprchla, známý se stal třeba případ tzv. černého partyzána Josefa Serinka (1900-1974). Rodák z Bolevce u Plzně se po útěku z letského tábora v září 1942 skrýval na Českomoravské vrchovině, kde o rok později založil slavnou partyzánskou jednotku s názvem Čapajev. K nejznámějším akcím jednotky patřila trestná výprava proti četníkům v Přibyslavi v říjnu 1944. Nacistickou genocidu přežil jako jediný z šestičlenné rodiny, ostatní zahynuli v Letech nebo v Osvětimi. Po osvobození se Serinek oženil se ženou, u které se za války skrýval, a provozoval známou hospodu "U Černého partyzána" ve Svitavách.

V Brně byli Romové před prvním transportem 7. března 1943 násilně shromážděni u bývalých stájí jízdního oddílu protektorátní policie v Masné ulici. Celkem bylo v 23 pevně uzamykatelných nákladních vagonech odvezeno 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek, z toho 211 dívek a 220 chlapců ve věku do 14 let.

V březnu 1943 byly podobným způsobem organizovány další dva hromadné transporty protektorátních Romů. Celkem odvezly transporty od března 1943 do ledna 1944 do Osvětimi z Protektorátu 4870 Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583.

Vůbec první Romové byli do Osvětimi transportováni již v roce 1941. Koncem roku 1943 vznikl v nedaleké Březince takzvaný rodinný tábor pro Romy, kam nacisté sváželi Romy ze 14 zemí. Lidé tam umírali na nemoci a hladem, v táboře rovněž provozoval své pseudovědecké pokusy Josef Mengele, který vykonával funkci lékaře a za průzkum rasové příslušnosti Romů obdržel válečný kříž. Nacisté tábor zlikvidovali v noci z 2. na 3. srpna 1944. V plynové komoře tehdy povraždili 2897 zejména dětí a žen. Celkem v Osvětimi v letech 1941 až 1944 zahynulo na 20.000 Romů.

.