Výbor OSN pro lidská práva požaduje po České republice, aby uzavřela vepřín v Letech u Písku

Výbor OSN pro lidská práva vyzval Českou republiku, aby uzavřela vepřín,
který v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy
komunistický režim. Informovala o tom agentura AFP. Vládní zmocněnkyně pro
lidská práva Monika Šimůnková řekla, že odstranění vepřína podporuje, rozhodnutí
o jeho osudu je ale na nové vládě. Výzvu přivítaly romské iniciativy.

ČR by měla mnohem více usilovat o respektování dějin a romské kultury
prostřednictvím symbolických činů, jakým by bylo uzavření vepřína, na jehož
místě byl za druhé světové války sběrný tábor Lety, uvedl výbor se sídlem v
Ženevě.

"Doporučení by měla být respektována, leč nejsou tu žádné zásadní sankční
mechanismy," komentovala stanovisko výboru Šimůnková s tím, že česká strana by
se k doporučením měla vyjádřit do roka. Sama Šimůnková s odstraněním vepřína
souhlasí, zneucťuje prý památku pietního místa a nejen při vzpomínkových akcích
nepříjemně zapáchá. Zmocněnkyně ale upozornila, že nemá mandát o tomto
rozhodnout, vyjádřit se musí nová vláda. Bývalý kabinet řešení odkládal s
odůvodněním, že na to nejsou peníze.

"Pozůstalí po obětech nacismu z řad Romů tento krok (OSN) velmi vítají," řekl
předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička. "Je to pro nás
opravdu radostná zpráva," uvedl. Podle něho by měla vláda na výzvu OSN okamžitě
zareagovat.

Vztahy mezi Romy a českou vládou kolem tohoto objektu jsou napjaté již téměř
20 let. Evropský parlament vyzval v letech 2005 a 2008 české úřady, aby sporný
vepřín přemístily. "Na místech koncentráků by se prasečáky stavět skutečně
neměly," dodal Růžička.

Tábor v Letech u Písku byl otevřen v srpnu 1940 jako kárný pracovní. Do
května 1943 jím prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek
bylo převezeno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

Výbor OSN pro lidská práva je skupinou nezávislých expertů, kteří monitorují
zavádění principů Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech (ICCPR)
v členských státech OSN. Tyto státy mají povinnost zasílat pravidelné zprávy o
této problematice výboru, zpravidla jednou za čtyři roky. Výbor prozkoumá každou
zprávu a vyslovuje se k ní. Výbor se schází v Ženevě nebo v New Yorku zpravidla
třikrát ročně.

Lidskoprávními otázkami se zabývá také Rada OSN pro lidská práva. Ta je
mezivládní orgán OSN, který sestává ze 47 států zodpovědných za propagaci a
ochranu lidských práv ve světě. Vyslovuje se k situacím porušování lidských práv
a vydává doporučení. Má pravomoc projednávat všechny otázky související s
porušováním lidských práv ve světě. Schází se v úřadu OSN v Ženevě. Členské
státy rady jsou voleny Valným shromážděním OSN.

Rada OSN pro lidská práva v Ženevě loni v říjnu hodnotila lidská práva v ČR,
přičemž kritickým komentářům vévodila romská otázka, včetně vzdělávání romských
dětí. Členové rady ale ocenili úsilí v oblasti integrace Romů i další kroky na
poli lidských práv.

Tábor v Letech u Písku

Byl otevřen v
srpnu 1940 jako kárný pracovní, poté se z něj stal koncentrační tábor
pro Romy. Do května 1943 jím prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm
zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do vyhlazovacího tábora v
Osvětimi. 
– Tábor stál dva kilometry východně od obce Lety. Od srpna 1940 sloužil jako
pracovní tábor, od roku 1942 byl sběrným táborem a od srpna 1942 se stal
koncentračním táborem pro Romy. Jeho oplocená část měla rozlohu 66 arů, ke které
patřilo ještě 11,2 aru neoplocené zemědělské půdy.

– Ředitelem (velitelem) tábora byl kapitán četnictva Josef Janovský.

– V období 1942-43 byl tábor vězením pro "Cikány, cikánské míšence a osoby
žijící po cikánsku". V nelidských podmínkách zde čekala smrt na 326 vězněných, z
toho 241 dětí mladších 14 let. Dalších 540 vězňů bylo posláno na smrt do
vyhlazovacího tábora Osvětim – Březinka.

– V roce 1973 byl na místě, kde býval za druhé světové války tábor pro Romy,
postaven komunistickým režimem velkokapacitní vepřín.

– O vybudování důstojného pietního místa na místě tábora se začalo hovořit v
roce 1995, kdy byl nedaleko areálu vepřína odhalen památník obětem tábora.

– V roce 1997 ministři Jan Ruml (ODS) a Pavel Bratinka (ODA) prohlásili, že
navrhnou vládě, aby vepřín vykoupila a zbourala, a na místě nechala postavit
důstojný památník romským obětem holokaustu. Společnost AGPI, které vepřín
patří, později uvedla, že je ochotna farmu přemístit za "přiměřenou náhradu",
což jsou dle odhadů stovky milionů korun.

– Od té doby se problém neustále odsouval, byť se k němu vlády i její
úředníci často vyjadřovali: k řešení problému se hlásily například vlády Václava
Klause (ODS), Josefa Tošovského (nestraník) i Jiřího Paroubka (ČSSD), za
stěžejní věc označili odstranění vepřína a vybudování důstojného pietního místa
v roce 1999 prezident Václav Havel i ministr pro lidská práva Michael Kocáb (za
SZ), který však později od myšlenky vepřín zbourat ustoupil s tím, že na to
nejsou peníze. Často o situaci kolem vepřína jednali vládní zmocněnci pro lidská
práva, počínaje Petrem uhlem, který jako první oficiální politická figura
vyslovil myšlenku, že vepřín je třeba zbourat.

– V dubnu 2005 Evropský parlament schválil v rámci rezoluce odsuzující
diskriminaci Romů výzvu ke zrušení vepřína v Letech. Krátce poté vyvolal rozruch
prezident Václav Klaus, který řekl, že tábor nebyl "koncentrační tábor v tom
slova smyslu," s tím, že tábor nebyl určen pro Romy, ale "pro ty, kteří odmítli
pracovat". Klausův názor vyvolal pobouření v řadách romských organizací,
zastánců lidských práv, akademických odborníků i politiků.

– V dubnu 2007 premiér Mirek Topolánek (ODS) řekl, že na přemístění vepřína
nebude mít vláda peníze. Podobně se loni vyjádřil i premiér Petr Nečas (ODS).

– V červnu 2010 bylo nedaleko místa, kde ležel tábor, otevřeno pietní místo,
které tvoří přírodní amfiteátr, dvě repliky původních dřevěných ubikací s
expozicí připomínající památku romských obětí nacismu, parkoviště a nové cesty.
Ministr kultury Václav Riedlbauch tehdy řekl, že zásluhu na vzniku tohoto místa
má především zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb. Vláda na projekt uvolnila
21,4 milionu korun. Pietní místo později převzal do správy Památník Lidice.