Zemřel někdejší šéf svazu politických vězňů Oldřich Stránský

Minulý týden v pátek zemřel bývalý předseda Sdružení osvobozených politických
vězňů a bývalý osvětimský vězeň Oldřich Stránský. Bylo mu 93 let. Informovala o
tom Mladá fronta Dnes.

Stránský přišel za války o většinu příbuzných, které nacisté připravili o
život kvůli židovskému původu. On sám prošel pěti koncentračními tábory.

Navzdory tomu usiloval po listopadu 1989 o smíření Čechů a Němců, za což
dostal od německé vlády vysoké státní vyznamenání. Jako předseda svazu
osvobozených politických vězňů se zasloužil i o odškodnění obětí nacistické
zvůle.

Oldřich Stránský se narodil v Mostě do jazykově smíšené židovské rodiny. V
dětství ovládal mnohem lépe němčinu, ale rodiče ho z důvodu své náklonnosti k T.
G. Masarykovi a prvorepublikovým ideálům poslali do české školy. V půli
dvacátých let se Stránští přestěhovali do Českého Brodu, kde tatínek převzal
rodinný obchod. Oldřich tu chodil (spolu s bratrem Jiřím) do skautského oddílu,
což dle jeho vlastních slov zásadně ovlivnilo jeho celý život.

Nacistická okupace znamenala pro rodinu Stránských stejnou katastrofu jako
pro ostatní židovské obyvatelstvo. Jejich obchod byl arizován a Oldřich Stránský
musel v devatenácti letech opustit strojní průmyslovku a začít pracovat jako
pomocný dělník. Dne 22. června 1941 byl deportován do prvního židovského
koncentračního tábora v protektorátu, do Lípy u Havlíčkova Brodu. Své rodiče a
bratra už nikdy neviděl – byli po atentátu na R. Heydricha odvezeni do
terezínského ghetta a záhy deportováni dále na východ, kde zahynuli v polském
vyhlazovacím táboře v Majdanku. Do Terezína musel v září 1943 i Oldřich
Stránský, ještě v prosinci téhož roku byl zařazen do transportu do Osvětimi.

Byl přidělen do tzv. rodinného tábora a na paži mu vytetovali číslo 168830.
Po příjezdu mu prý zachránily život náhody: potkal kamaráda, který mu vysvětlil,
jak to v Osvětimi chodí, a v podšívce přiděleného kabátu našel 120 dolarů, za
které si pak kupoval jídlo. O něco později získal „protekční" práci u
Leichenkommanda, práci nosiče mrtvých.

Oldřichu Stránskému se podařilo projít selekcí, na niž dohlížel Josef Mengele,
takže 30. června 1944 Osvětim opustil. O necelé dva týdny později dorazil v
transportu do pracovního tábora Schwarzheide v Sasku. Osvobození se Oldřicha
Stránského dočkal 22. dubna v koncentračním táboře v Sachsenhausen.

Po válce se Oldřich Stránský jako voják v roce 1946 zúčastnil vysidlování
jedné z německých vesnic. Ačkoli při akci nedošlo k žádným násilnostem,
sledování lidí opouštějících domovy pro něj bylo natolik silným zážitkem, že od
té chvíle „nedokázal s odsunem zcela souhlasit". Po roce 1948 pracoval jako
konstruktér a projektant, do KSČ nikdy nevstoupil. Po pádu komunistického režimu
byl funkcionářem Českého svazu bojovníků za svobodu – od roku 1998 působil jako
jeho předseda a výrazně se angažoval při vyjednávání odškodnění českých obětí
nacismu.