Myslete si co chcete, ale já
tedy Silvestra slavím. Vždy. A poctivě. Žádné uhýbání a šizení. Žádné
výmluvy, že nebudu slavit jen proto, že všichni ostatní tak činí, či
proto, že je to „povinné“. Dal jsem si jako závazek předchozí i
nastávající pětiletky, že Silvestr pro mne bude dobrovolně-povinný,
jako dřívávejc byly brigády a pochod nadšených pracujících vždy na 1.
máje.
Hezky si připravím láhev něčeho dobrého, sednu si a
piju. Jestli jste zvědavi co dobrého, tak já vám to prozradím: vždycky
jindy irskou whisky, ale letos to bude vodka s chilli papričkou a
medem, kterou žena přivezla z Ukrajiny. Už jsem ji ochutnal, a můžu vám
říct, že to je tedy síla. Ukrajinci dobře vědí, co činí. Kdo umí udělat
takovéhle skvostné pití, zaslouží si metál. Na jejich zdraví.
Televizi
ani rádio si nepouštím, stejně bych je neslyšel, protože od Mikuláše
nám za oknem každý večer vybuchují petardy a létají rakety. Naši
infantilní spoluobčané se již nemohou dočkat, kterak si na Silvestra
spálí ruku či vystřelí oko, tak si to trénují několik týdnů dopředu.
Piju
tak dlouho, až dostanu náladu na něco pikantního. Letos jsem bohužel
neměl čas vyslechnout si vánoční projev Miloše Zemana. Pustím si ho
jako první lahůdku silvestrovského večera. A jestli informace nelžou,
budu se chechtat, až se budu za prezidenta popadat. Říkal mi kamarád,
že Zeman byl děsně vtipný, Milouš Jakeš na Červeném Hrádku je prý proti
tomu úplné nic. „Určitě si to poslechni,“ radil mi kámoš, „ten chlap má
zázračnej pornografickej mozek. A nikdo neumí urazit druhé tak
narcisticky jako on. Kam se na to hrabou běžné silvestrovské pořady.“
Židovské
Potom si se ženou sedneme a vyprávíme si vtipy a anekdoty. Začínáme těmi židovskými, jelikož ty jsou nejlepší.
- Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista,
posílal svého syna do Trinity School, která – navzdory názvu – byla
zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek
otázal: „Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená
Otec, Syn a Duch svatý?“ Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil
pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: „Synu,
teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve
kterého nevěříme!“ - "Sára, slyšela jsem, že máš těžké časy
-?" – "Těžké? Kdyby těžké, tak se směju. Katastrofa." – "A copak se,
Sára, stalo?" – "Tak poslouchej, Golde. Na jaře nám pošel náš pes.
Takovej je holt život. V létě dcera nejdřív otěhotněla, pak se
rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil můj
Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na
jednoho moc. Co asi ale nepřežiju, že teď, k tomu všemu, před Chanuka –
přijdou malíři!" - Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s
vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se
zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se
osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když
opět přichází k modlitbě: "Prosím pěkně, za co se tu každý den
modlíte?" Starý muž odpoví: "Každé ráno se tu modlím za mír na světě,
my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi." Novinář se ptá
s úctou: "Ale pak sem přicházíte opět?" Starý muž pokračuje: "Ano,
odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem."
Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: "Večer však přicházíte znovu?"
Starý muž trpělivě vysvětluje: "Večerní modlitbu věnuji prosbě za
zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let."
Konsternovaný novinář jen špitne: "To je fantastické. 25 let. To je
síla. Jak to vydržíte … jak to děláte … jaký z toho máte za celá ta
léta pocit?" Stařec trochu ztlumí hlas: "Jako bych mluvil do zdi."
Psychoterapeutické
No
a potom se pustím já do psychiatrických, psychologických a podobných
anekdot, jelikož žena je psycho, tedy přesněji řečeno terapeutkou.
- Psychoanalytik je židovský doktor, který nasnáší pohled na krev.
- Každý, kdo chodí k psychiatrovi, by si měl nechat vyšetřit hlavu.
- Dva psychoanalytici se potkají a jeden druhého pozdraví: "Máte se dobře. Jak se mám já?"
- Žena na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašla. Pánbu
ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme
krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den
nemarodila, vše se mi daří …" — "To stačí," zastaví ji
psychoanalytik, "a jak dlouho to již trvá?"
Historky odevšad
Potom se trumfujeme historkami z politického světa, z domova i z ciziny.
Václav
Klaus významně přispěl češtině výrazem „tunelování“. Miloš Zeman neméně
význačně podpořil slávu České republiky slovem „klientelismus“. Mirek
Topolánek zase udivil svět celistvým pojetím podstatného jména „buran“.
Petr Nečas vnesl do politiky pravdu a lásku v praxi. Český jazyk má
díky těmto i dalším vynikajícím osobnostem z politiky již celkem 17
pádů.
1. pád = kdo, co = nominativ
2. pád = koho, čeho = genitiv
3. pád = komu, čemu = dativ
4. pád = koho, co = akuzativ
5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ
6. pád = o kom, o čem = lokál
7. pád = s kým, čím = instrumentál
8. pád = kdo z koho = korytativ
9. pád = koho jak = buzerativ
10. pád = koho kam = delimitativ
11. pád = kdo koho = likvidativ
12. pád = jak na koho = intrikativ
13. pád = komu co = podmazativ
14. pád = co za co = korupcionál
15. pád = jak komu = protekcionál
16. pád = kdo s kým = kopulativ
17. pád = co na co = prezervativ
- V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá: „Tý,
kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené
machři a chčijó do teho morgoši!“ Chlápek se otočí a ejhle, on to sám
Miloš Zeman: „Helejte, já vám vůbec nerozumim, teď jsem zavedenej na
pražskej žargon.“ „Aha, tak to jo,“ říká Brňák a pokračuje:
„Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se
nenachladíte…“ - Holčička se dívá na maminku, jak si obléká
nový kožich. "Mami, uvědomuješ si, jak muselo to zvíře příšerně trpět,
aby sis mohla tohle obléknout?", ptá se holčička. Máma se podívá přísně
na holčičku: "Co si to dovoluješ takhle mluvit o tvém otci?" - Zazvoní u paní Novákové soused. Novák jde otevřít. Otevře. Soused je
opilý, kymácí se, sotva stojí. „Co si přejete?“ ptá se jej. „Já jen, že
došla vodka, tak se du zeptat, esli je to jen u mě nebo v celým baráku.“ - Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmiletý chlapec s pivem
v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá: "Ehmm…
Ahoj, jsou rodiče doma?" Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne
směrem k pošťačce, odklepe popel na koberec a znuděně prohodí: "Co
myslíš? Jsou?" - Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do
práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi. "Kaplan!" zařval
šéf, "jdete o dvě hodiny pozdě!!" – "Račte vodpustit, pane šéf," koktá
Kaplan, "musel sem neprodleně opravit okenici, aby nespadla – a místo
toho jsem sám spadl ze třetího patra…" – "No!" řval šéf, "a to vám
trvalo dvě hodiny?!?" - Dva teroristi z Al-Kajdy jedou v Bagdádu autem a jeden povídá druhému: "Víš co? Vyhoď mě před americkou ambasádou!"
A jeden romský
Začátek
září, druhá třída. Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělaly
o prázdninách. Hlásí se Alenka: "Prosím, já jsem si hrála na písku."
"Výborně,
Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek
koláče." Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už
pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.
Pak se hlásí Pepíček: "Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!"
"No
to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez
chyby, dostaneš také koláč." Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se
rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče.
"A copak jsi dělal ty, Dežíku?", ptá se paní učitelka.
"Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!"
"No
to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když na tabuli napíšeš bez
chyby BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY,
dostaneš koláč i ty."
V ráji
A když už jsme téměř u konce se silvestrovskou zábavou, jsme jako v ráji.
- Chodí
Eva po ráji, chroupe jablka a je smutná. Hospodin se na to nemůže
dívat. "Víš, co?" říká Evě, "udělám ti chlapa". – "Co to je, panebože,
chlap?" diví se Eva. "No, je to poměrně agresívní a sobecké stvoření.
Popravdě řečeno ani moc neposlouchá, ale také nic nevydrží. Pořád
remcá. Dobré je, že má hodně síly. Nadto může být hodně zábavný na
lůžku, ale to záleží hodně na tobě," snaží se mu Hospodin trochu
spravit reputaci. "To zní zajímavě," zasnila se Eva. "Ale ještě jedna
věc, kterou nesmíš pokazit," upozorňuje ji Hospodin, "bude chtít věřit,
že jsem ho stvořil jako prvního!" - Muž se ptá Hospodina: "Proč
jsi udělal ženu tak krásnou?" – "Abys jí mohl milovat." Muž se ptá
dále: "A proč jsi jí nedal víc rozumu?" – "To aby mohla milovat tebe." - Když
Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu dvě věci, které jim chtěl dát. Řekl:
"Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je
moci čurat vestoje." Adam ho přerusil: "Já to chci! To bude báječné,
můj život bude mnohem veselejší!" Bůh se tázavě podíval na Evu. Eva
přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité." Tak
dostal Adam tento dárek. Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu
onde, běžel na pláž, obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo
vytvořit v písku. Eva se zeptala Boha:"A ten druhý dárek, který jsi nám
chtěl dát?" – "To je mozek, Evo. To je mozek."
Na počátku
pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a
červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti zdravě.
–
A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: "ještě pár horkých višní
k té zmrzlině?" A muž odpověděl "ano, rád" a žena poznamenala: "Mně
prosím ještě horkou vafli se šlehačkou ." A tak každý nabrali 5 kilo.
– A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.
– A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
– I řekl Hospodin: "zkuste můj čerstvý okurkový salát."
–
A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A
mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.
– Bůh ale vyhlásil: "Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!"
–
A Satan vytvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí
prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina
cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.
Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo.
–
A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk
nemusel obtěžovat s přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před
blikající obrazovkou a počali se odívati do strečových dresů.
– Nato Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.
–
A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které
pak smažil ve zvířecím tuku a poprášil pak spoustou soli. A člověk
získal dalších pár kilo.
– Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytily.
–
A ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger za 99 centů. A pak se Lucifer
zeptal: "Hranolky?" A člověk odpověděl: "Jasně – extra velkou porci s
majonézou!" A čert řekl: "tak to má být." A člověk utrpěl srdeční
infarkt.
– Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.
– Na to Satan vymyslel zdravotní pojišťovny…
Dobrou noc v Novém roce vám přeji.
