romea - logo
27. září 2016 (úterý)
svátek má Jonáš
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Ke Strategii romské integrace: Bez oddlužení lidí z ghett není vůbec jisté, že se pokus vlády o integraci Romů povede

Praha, 25.2.2015 16:37, (ROMEA)
Ústí nad Labem, Předlice: dům se zazděným vchodem není zas tak neobvyklá záležitost. Foto: František Kostlán
Ústí nad Labem, Předlice: dům se zazděným vchodem není zas tak neobvyklá záležitost. Foto: František Kostlán

Chudí, nesvobodní lidé z ghett musejí napřed „zvednout hlavu“, tedy stát se znovu svobodnými a získat zpět životní perspektivu. Jak na to? Začít se musí u vymaňování lidí z vlivu obchodníků z chudobou (mafiánů) a jejich zapojování do rozhodování o vlastním životě, počínaje spolurozhodováním o dění v místě bydliště. Prvním krokem k tomu by mělo být oddlužování těch nejchudších.

Dvě vládní strategie

Vláda tento týden probírala dva dokumenty, které se zabývají sociálním vyloučením a integrací - Strategií romské integrace do roku 2020 (tu schválila) a zprávou o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení (tu kontrolovala). Již sám fakt, že existují dvě strategie s velmi podobným zaměřením s sebou nese některé otázky, právě tak jako obsah obou dokumentů.

Například:

  • V čem je dnešní strategie jiná než dokumenty předchozích vlád? 
  • Záleží více na obsahu takových strategií nebo na politické vůli je plnit? 
  • Podíleli se na nových dokumentech dostatečně Romové? To je důležité vzhledem k tomu, že integrace je vždy oboustranná záležitost. 
  • Obsahují nové dokumenty či jejich plnění pozitivní diskriminaci? A je to dobře/špatně? Nebo jde jen o tzv. vyrovnávací akce, v nichž usilujeme o stejnou rozjezdovou čáru pro všechny? 
  • Může k lepší integraci napomoci změna přístupu státu k sociálnímu bydlení či způsobu vzdělávání romských dětí?

Napřed se ale chceme zabývat dílčími otázkami, které se týkají nejdůležitějších integračních prvků. Budeme přitom čerpat i ze zprávy o životě Romů v ghettech v letech 2013 a 2014, kterou server Romea.cz připravuje k vydání. Vše později shrneme v celkové analýze.

Dnešním tématem je:

  • Lidé v ghettech žijí nesvobodně, pokud se má soužití s ostatními začít zlepšovat, musejí na prvním místě „zvednout hlavu“. Základním krokem k tomu je jejich oddlužení.

Nesvobodní lidé

Integrace chudých Romů do společnosti je problém komplexní a proto musí být komplexně řešen. Nestačí změnit přístup k jednotlivostem jako je bydlení či vzdělávání, k řešení je třeba přistupovat s hlubokou znalostí věci, jelikož jedině ta může ukázat priority, kterými se má začít. Autoři Strategie romské integrace 2015 tyto znalosti mají, jde mj. o lidi, kteří působili v nevládních organizacích, kteří se radili s dalšími znalci i přímo s Romy. V dokumentu však není místo na podrobnější popisování jevů. A jeho výsledný text je pochopitelně kompromisem tvořeným na základě připomínek jednotlivých ministerstev. Pokusíme se zde popsat, proč je to právě oddlužení lidí z ghett, kterým by se pokus o integraci měl začít.

Ztráta životní perspektivy začíná a končí u dluhů. Kvůli vysoké zadluženosti žijí obyvatelé sociálně vyloučených lokalit pod kuratelou mafií, jejíž pokyny a přání jsou nuceni plnit. Šanci na práci mají mizivou. Především v regionech, kde žije nejvíce Romů - Severočeský a Moravskoslezský kraj - je čím dále menší šance práci získat. Mnoho romských dětí je umísťováno do zvláštních škol, které nezajistí žádanou pracovní kvalifikaci. Vedle toho jsou také na pracovním trhu diskriminováni i přímo proto, že jsou Romové.

Někteří Romové se po letech marného hledání práce dalšího úsilí vzdali. Znaveni ztrátou šance na alespoň trochu slušný život, rezignovali.

Podnikatelé s chudobou, kteří ovládají životy lidí v ghettech, jsou leckdy spřáhnuti s některými místními politiky, úředníky, policisty či strážníky. I proto městské radnice (některé a někdy) nezakazují předem neonacistické pochody romskými enklávami, přestože k tomu mají dostatečné nástroje. A i proto policie (někde a někdy) nezakročuje, přestože k tomu má téměř vždy zákonem daný důvod. Tyto demonstrace patří k zastrašování chudých lidí a k jejich semknutí se pod křídly „ochránců“ (tedy mafie). (Někteří z mafiánů jsou Romové, což svědčí o tom, že vedle mezietnického napětí jde i o problém sociální.)

Obchodníkům z chudobou však k demonstrování vlastní síly občas poslouží i protiakce (demonstrace proti rasismu), které v dobré víře organizují lidskoprávní aktivisté. Kupříkladu na největší ostravskou demonstraci proti rasismu a neonacismu přišlo 400 až 500 Romů, zatímco opodál demonstrovalo asi 600 extremistů. Bylo tam hodně Romů z ghett, protože jeden z provozovatelů ubytoven je tam nechal dovézt autobusy.

Když byla akce v běhu, přišel policista a řekl tomuto podnikateli s chudobou, že by Romové měli odejít, protože neonacisté se chystají přijít na náměstí, kde Romové protestují (na ohlášené a nezakázané demonstraci). A provozovatel ubytoven, přestože nebyl jejím organizátorem ani ohlašovatelem, šel k mikrofonu, řekl Romům, že demonstrace končí a aby hned nastoupili do autobusů. Během pěti minut bylo celé náměstí jako vymetené.

A neonacisté tak namísto na náměstí, kde Romové demonstrovali, mohli zamířit k jejich domovům v ubytovnách a tam ohrožovat a zastrašovat romské ženy a děti. Mnozí z romských mužů nám poté v rozhovorech říkali, že se za toto počínání stydí a připadají si jako zbabělci. Na zmíněné demonstraci přitom měli poprvé v životě možnost zvednout hlavu a udělat něco potřebného sami za sebe. Předčasné ukončení akce je však srazilo nazpět do deprese a znovu natvrdo ujistilo, že život nemají ve vlastních rukou.

Životy lidí ovládá mafie

Dá se bez nadsázky říci, že ti, kteří ovládají život v ghettech, bohatnou z těch nejchudších (vykořisťují je). A to je hlavní příčina toho, proč se přes veškeré úsilí a vynaložené prostředky integrace chudých Romů z ghett nedaří - nikdo ze zainteresovaných nemá zájem na změně současného stavu. Mafie a ti, kteří s ní spolupracují v městských a státních strukturách, se nechtějí vzdát svých zdrojů a potřebují proto, aby lidé, které ovládají, zůstali nesvobodní, nevzdělaní, nesebevědomí... Hlavním nástrojem na ovládání lidí je jejich zadlužení a jeho prohlubování. Právem se hovoří o pasti zadluženosti.

Mafie provozuje celou škálu trestné činnosti, která se váže ke kultuře chudoby. Lichváři (jednotlivec či rodina) často zároveň vlastní herny s automaty, kde mu gambleři „vrátí“ část peněz během hry, jsou pasáky a výrobci či dealery tvrdých drog. Vlastní leckdy i domy v ghettech či předražené ubytovny, a někdy třeba i obchody, kde místní lidé nakupují. Pokud domy, ubytovny a obchody nevlastní, jsou domluveni s jejich provozovateli. (Obyvatelé ghett mohou samozřejmě nakupovat i jinde, ale dělají to neradi, protože je na ně automaticky nahlíženo velmi nepřátelsky.)

Mafiáni určují výši nájemného za bydlení a tím i zvyšují zadlužení rodin. Částky, které nájemníci platí za jeden pokoj v ubytovně jsou tak vysoké, že ti Romové, kteří nemají práci, na něj musejí doplácet z dávek v hmotné nouzi. Mají proto méně prostředků na ostatní potřeby, jdou si půjčit k lichváři či pro něj (nebo pro jiného z mafiánů) udělají nějakou „protislužbu“ - chlapci třeba distribuují drogy, dívky, i velmi mladé, „šlapou chodník“.

Tresty za nevrácení dluhu či jeho nesplacení protislužbou jsou tvrdé, od vyhazovu z bytu až po zlomení kostí, pokud dlužníci nedopadnou ještě hůře. Někteří Romové, aby se z toho aspoň částečně vymanili, hledají nějakou brigádu. Když ji neseženou, chodí na železo či se dopouštějí drobných krádeží.

Plnit zadání

Mafiáni rozhodují o vyhazovu z bytu či z ubytovny, jestliže dotyčný není ochoten plnit jejich zadání a přání podle jejich představ. Taková vyhození na ulici z hodiny na hodinu se odehrála i loni. Narazili jsme při své práci nejednou na malé byty, v nichž kvůli tomu přespává třeba i deset patnáct lidí. A samozřejmě i na ubytovny, kde se někdy tísní třeba deset lidí v jednom pokoji (z nichž každý platí měsíčně až 4 500 korun).

Z tohoto bludného kruhu není úniku mimo jiné i proto, že obce a města nechtějí pronajímat byty zadluženým osobám a rodinám. Zadluženým pak zbývá jen bydlení pod kuratelou mafie, které jejich závislost na popsaném systému prohlubuje.

Práci v ghettech má naprosté minimum lidí, občas seženou nárazovou brigádu či práci na černo, ale většina z nich patří mezi dlouhodobě nezaměstnané. A když už práci seženou, exekutor jim část výplaty sebere. Exekuce patří do oné pasti zadluženosti neodmyslitelně.

Tento „systém“ je znám i autorům Strategie romské integrace. Všímají si i tohoto aspektu, který s sebou zadlužení nese v případě získání nového zaměstnání: „Při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti či menší ochotě vstupu na otevřený trh práce sehrává roli i předluženost osob - nastoupí-li do zaměstnání, jsou dluhy sráženy ze mzdy; z pohledu předlužených je pak nástup do legálního zaměstnání krokem, který může zhoršit ekonomickou situaci rodiny.“

Oddlužení ve strategii chybí

Návrh na oddlužení ovšem v této integrační strategii bohužel není (alespoň výslovně či podrobněji zde popsán není). Možná i proto, že když ministr Jiří Dienstbier v polovině loňského roku s nápadem na oddlužení i těch nejchudších seznámil veřejnost, vrhla se na něj smečka odpůrců s vyceněnými zuby, včetně některých spolustraníků.

Dienstbier toho chtěl dosáhnout změnou insolvenčního zákona. Dosud mohou být odepsány dluhy občanů pouze v případě, že během pěti let splatí alespoň 30% svého dluhu. Po změně by však oddlužení mohli dosáhnout i lidé, kteří výší svých příjmů nemají možnost za tu dobu třetinu dluhu splatit.

„Jde o to pomoci každému, kdo si sám neumí poradit s chudobou. Nejde jen o vyloučené romské lokality, stále častěji sem spadají i senioři a rodiny, které žijí z jednoho platu,“ řekl k tomu tehdy Jiří Dienstbier.

Šlo by to ovšem udělat i jinak, a sice dluhy těch nejchudších převést na stát. Ten by odkoupil od lichvářů (včetně různých společností, které půjčují na lichvářský úrok) jejich dluhy a poté své peníze vymáhal prostřednictvím splátkového kalendáře s tím, že si je může rovnou strhávat při výplatě dávek či mezd. A to dlouhodobě a v malých částkách, aby rodinám zbylo dost peněz na obživu a nemusely se zadlužovat znovu. Stát by tak nepřišel ani o korunu a zároveň by Romům a dalším velmi chudým lidem napomohl ke vzpřímení hlavy.

Smutné je, že se o těchto věcech často rozhoduje z ideologických či populistických pozic. A rozhodují tak politici, kteří většinou o této tématice nevědí buď vůbec nic, nebo mají jen velmi povrchní představy. A, co je na tom to nejhorší, skutečná realita všedního dne v ghettech je ani nezajímá.
Můžeme se tak stát svědky zdánlivého paradoxu. Vždy, když o něčem takovém rozhodují populisté, je zde nebezpečí, že další vysoké částky ze státního rozpočtu budou použity zbytečně. Jiří Dienstbier má pravdu.

A, dodejme, bez oddlužení není vůbec jisté, jak integrační strategie dopadne.

Přečteno: 2438x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Strategie romské integrace do roku 2020, Ghetta, Integrace, Romové, Sociální vyloučení



HLAVNÍ ZPRÁVY

Adriana Trejtnarová (FOTO: Jan Mihaliček)

Adriana Trejtnarová: Romům se dostává podpory už jen tím, že studujeme

23.9.2016 10:20
Studuje Českou zemědělskou univerzitu, zajímá se o společenské dění a diplomacii a o své názory se nebojí podělit s širokou veřejností. Jednadvacetiletá Adriana Trejtnarová má nakročeno daleko.
 celý článek

Americký rasista Matthew-John Heimbach na demonstraci s názvem

videoNa sobotní demonstraci proti EU měl vystoupit i americký rasista. Nakonec nevystoupil, což znovu rozhádalo pravicové extrémisty

21.9.2016 21:55
Na demonstraci s názvem "Společně za vystoupení z EU", která se konala v sobotu 17. 9. 2016 na Václavském náměstí v Praze, měl na pozvání Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) původně vystoupit i americký rasista Matthew-John Heimbach. Ten má napojení na americké White power organizace a Ku-Klux-Klan. Je členem americké fašistické Traditionalist Workers Party (TWP). Nakonec ho organizátoři shromáždění vystoupit nenechali, což vyústilo v další hádky mezi pravicovými extrémisty.
 celý článek

Jeden ze zraněných migrantů po útoku neonacistů v německém Budyšíně, 15. 9. 2016 (FOTO: ČTK)

V Budyšíně vyšli do ulic odpůrci rasismu – zákaz vycházení je zrušen

21.9.2016 17:47
Přesně před týdnem eskalovalo dlouhodobé napětí v lužickém městě Budyšín, kousek od severočeských hranic. Střet mezi malou skupinou mladých uprchlíků, policistů a neonacistů vyústil v hon na uprchlíky přes celé město – podrobně zde. Znovu to Sasko, chtělo by se člověku říci. Podívejte se na to hnědé hnízdo v německé Lužici! Podívejme se tedy, jak se s tím Sasko vypořádá.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo