romea - logo
17. listopadu 2019 (neděle)
svátek má Mahuléna
Loading
rozšířené vyhledávaní

Marek Hilšer: Více čechipenu a více romipenu

3.4.2018 0:01
Marek Hilšer (FOTO: Martina Houdek)
Marek Hilšer (FOTO: Martina Houdek)

Mottem letošního Mezinárodního dne Romů v režii organizace Ara Art je romipen. A protože identita nás zaměstnává všechny, budeme se letos ptát respondentů na to, jak ji vnímají oni. Jinými slovy – budeme se ptát na to, jak rozumí slovům romipen potažmo čechipen. Pokračujeme s Markem Hilšerem…

Rozhovor s Markem Hilšerem

Marka Hilšera znám jako většina populace z předvolební kampaně. Všeobecně se o něm ví, že vystudoval medicínu a mezinárodní vztahy, je ale zároveň aktivista. Během rozhovoru jsem ho poznala jako člověka, který se nebojí zamýšlet nad složitými tématy a pečlivě je zkoumá. Prozradil mi, že v rámci předvolební kampaně zvažoval i týdenní pobyt v jedné z tzv. vyloučených lokalit, pak od toho ale upustil. Přestože se necítí být expertem na soužití menšinové a většinové populace a dokáže to o sobě i otevřeně říct, je ochoten se zamýšlet nad tím, jak spolu fungujeme. A toho si moc cením….

Co pro vás znamená čechipen a v jakých situacích ho zažíváte?

Já v těchhle věcech vycházím z Masaryka, který říká, že nemůže být jen takové to češství pro češství, ale že by v něm mělo být obsaženo něco univerzálnějšího, hodnoty, které platí univerzálně. A češství by bylo krásné, kdyby nebylo uzavřené do sebe, ale neslo něco, čím by mohlo přispět celému světu. A Masaryk měl v tomhle ohledu na mysli humanitu, lidskost, které pak promítal i do politiky. Nebo na ní chtěl politiku respektive demokracii stavět. A to je pro mě ideál češství. A když mluvíme o humanitě, tak ji vnímám ve smyslu respektovat jeden druhého, být ochoten něco obětovat pro druhého. A takové Čechy já bych chtěl.

Zažíváte tohle někde?

Myslíte něco hezkého, co by mě vzalo u srdce? No je pravda, že se setkávám spíš s opakem, což je asi dáno tím, že se pohybuji hlavně v politice. Tam naopak zažívám vyvolávání nenávisti a rozdělování. Nálepkování lidí je teď bohužel politika plná a jsou toho plné i sociální sítě. A už to zní asi jako klišé, ale je pravda, že jsem se setkal s lidmi, kteří chtěli pomáhat lidem v nouzi, syrským ženám s dětma, který jezdí do utečeneckých táborů a snaží se jim tam pomáhat v jejich těžkých a složitých situacích. To je možná to pozitivní, byť jsou tito lidé menšinou v tom, co populace dnes představuje, tak to je možná nějaký paprsek lidství a snahy někde někomu pomoct.

Je zvláštní, že právě v politice zažíváte tohle rozdělování? Politika by přece měla spíše spojovat?

Ne že by všichni v politice nesplňovali mojí představu čechipenu, v tomhle se nesmí zobecňovat a myslím, že je tam řada lidí, kteří se snaží obhajovat hodnoty, které by se daly spojit s tím, co představoval Masaryk. Nebo co se i on snažil dát státu do vínku, na co odkazoval. To si člověk může přečíst třeba ve Washingtonské deklaraci. Ale myslím i na takové to primitivní češství, primitivní nacionalismus, který je vlastní nejen Čechům, ale setkáváme se s ním všude v každém národě.

To dobré je vést člověka k respektu, k úctě k tomu druhému. A to negativní je pravý opak – povyšovat se.

Vysvětluju si to tak, že v lidech jsou dvě složky duše – jedna je pozitivní a pak je i ta negativní, někdo tomu říká ďábelská a andělská a někdy může vyhřeznout ta negativní složka duše v tom, že se člověk snaží vymezovat proti okolí negativním způsobem. Často to dělají zakomplexovaní lidé, kteří mají problém, a tak útočí na svoje okolí. Mám takový pocit. A to se může projevovat u jednotlivce i u nějaké skupiny. Takže to negativní češství bych viděl v povyšování se nad někoho jiného a je to vlastně opak toho, co jsem říkal. Nebo se to dá říct ještě tak, že to dobré je vést člověka k respektu, k úctě k tomu druhému. A to negativní je pravý opak – povyšovat se…

Měl byste přece jen nějakou konkrétní zkušenost dobrého čechipenu i z politiky?

Člověk potkává drobný hezký věci. O víkendu jsem byl s lidmi, kteří se sjeli a povídali jsme o občanské společnosti a o politice, byli to fajn lidi, fajn atmosféra, fajn lidský kontakt, kdy se s lidma naladíte na stejnou notu a rozumíte si, ale jestli je to čechipen, to vlastně nevím. To češství vyhřezne spíš, když vyhrajeme nějaký zápas nebo získáme zlatou medaili, ale přiznám se, že v každodenním životě…možná si to člověk spíš neuvědomuje, nepřemýšlí o tom. Možná, že kdybychom vyjeli do zahraničí, tak bychom si to uvědomovali. Myslím třeba smysl pro humor, máme velký smysl pro ironii, což jinde třeba nemají, ale nevím, jestli je to to pozitivní, ale rozhodně je to naše.

Ale taky se člověk setká s tím, že má člověk tendenci říkat – my to děláme dobře a ti jiní jsou ti špatní. A to je právě o těch zakomplexovaných lidech. Takže je důležité, abychom měli být na co hrdí v tom pozitivním slova smyslu a uměli to najít. A to často souvisí i s nějakou znalostí kultury. A myslím tím znalost nejen dějin, ale i české kultury, hudby, dobré literatury, politických dějin, to je podle mě důležité i pro budování zdravé hrdosti.

A myslím si, že to je důležité i pro Romy – vědět, na čem stavíme a v čem jsme vlastně dobří. Protože to je důležité pro zdravé sebevědomí. Ale setkávám se často s tím, že k primitivnímu nacionalismu se hlásí lidé, kteří kulturu neznají a neumí ani dobře něco napsat svým jazykem. Teď jsem viděl, že na sociálních sítích mi napsal někdo, že jsem debil a napsal to s tvrdým y a pak jsem zjistil, že to je volič SPD, kteří si často zakládají právě na češství a primitivním nacionalismu. Ta strana stojí na vyvolávání primitivního nacionalismu a pak zjistíte, že někteří její voliči neznají dobře ani svůj jazyk. Zkrátka myslím, že pro zdravé sebevědomí je důležité vědět, co bylo to dobré a taky co bylo špatné.

Co pro Vás znamená romipen a v jakých situacích jste ho zažil nebo zažíváte?

To jsou věci. No já se přiznám, že s Romama nepřijdu moc do kontaktu, ale já bych to viděl podobně. Myslím si, že ty dobrý hodnoty by měly být univerzální a měly by být vlastní jak Čechům, tak Romům tak Němcům, tak Francouzům a to je to, co zajištuje porozumění mezi lidmi, takže mě čechipen a romipen trochu splývá. Pro někoho to může být překročení národního cítění, ale to jediný může vést k tomu, že si budeme rozumět. Když budeme naopak hledat to, co nás rozděluje, tak se budeme odcizovat. Ale tím nechci samozřejmě stírat kultury, to taky není možný. Samozřejmě každý národ ať je postaven hodně na jazyku, evropské národy jsou postavené na jazyku, protože každá komunita si musí nějak rozumět a rozumí si na základě jazyka, zvyků a tradic a to je dobře, to není možné nějak potlačovat, naopak bychom to měli rozvíjet. Ale nesmí se zapomenout, co stojí nad tím jako univerzální hodnota. Protože to, že někdo má nějaký kroj a jiný má jiný kroj může vést k tomu, že se ti dva můžou štengrovat, mohou mít tendenci říkat - ten to dělá hůř a ten to dělá líp, ale když zůstaneme u tohohle, tak si vlastně nikdy nebudeme moc rozumět.

Podobná otázka jako v případě čechipen – měl byste nějakou konkrétní situaci, která vás napadne u romipen?

Když jsem v druhém kole voleb jel do Sokolova podpořit pana Drahoše, tak jsem se tam setkal s paní, která byla ve volební komisi a ta mi popisovala situaci, kdy k volbám přišel Rom a říkal, že by chtěl volit toho doktora. A ona se ptala kterého, že je tam víc doktorů. Tak se ptala, jestli myslí pana Hilšera. A on na to – jo, jo, toho chci, jaký má číslo? Tak to mě potěšilo, že nejsem jen ten kandidát, kterého bude volit pár hipsterů v Praze. Já jsem měl naopak stabilní výsledek přes celou republiku.

Během kampaně jsem se také seznámil s panem Miko, který vozí pomoc lidem do uprchlických táborů a je napůl Rom. A on byl hrozně sečtělý, což mě překvapilo, když to je obyčejný kamioňák.

A můj tatínek měl příhodu s Romama, protože byl zubař a pracoval na chomutovském sídlišti a lidi ho tam měli moc rádi. A jednou přišel do ordinace a slyšel, že mu v čekárně někdo hraje na trubku. Vylezl ven a zjistil, že mu tam někdo přišel zahrát jako poděkování za to, že mu pomohl. Můj táta si toho cenil. Romové tam měli problém, aby se o ně vůbec někdo postaral a všude je odmítali a on je tam ošetřoval. Ale říkám – jak žijeme odděleně, tak mám málo osobních zkušeností….

Je a může být romipen/čechipen něco, co nám v soužití pomáhá (a v jakých situacích) nebo nás naopak spíš odděluje?

Já bych to cítil tak, že by nám to mělo pomáhat. Protože každá dobrá vlastnost by měla být vlastní každému dobrému člověku. Říkám - můžeme se lišit v našich zvycích, jazycích, můžeme se lišit v tom, jak fungujeme v životě z hlediska naší kultury, ale myslím, že ty dobrý vlastnosti - humanita - by měla být blízká každému člověku a to je to, co nás spojuje.

Kdybychom se mohli v čase přesunout do budoucnosti a mohl jste si vysnít, jak by se pochopení těchto slov mělo posunout, kterým směrem by to bylo? Jak by to vypadalo?

Jak říkám, mluvím o univerzálních hodnotách, které jsou platné i v čase. To, co byla podle mě humanita před 3000 lety, kdy o ní mluvili Řekové, tak je humanitou i dál. Já bych si spíš přál, aby víc lidí tíhlo k univerzálním hodnotám lidství, abychom méně zdůrazňovali to, co nás rozděluje a víc to, co nás spojuje. A abychom těm hodnotám byli nějak věrní. Je otázka, jestli se hodnoty nějak prolínají, když jsme z rozdílných kultur, ale myslím si, že ty lidský potřeby jsou i třeba nějaká potřeba dobra, a ta je vlastní všem kulturám. Ostatně vidíme to i v náboženství, které se odlišují ve formách, ale přesto v nich ten základní obsah najdeme podobný. Takže víc čechipenu a víc romipenu mezi lidmi a míň toho, co je jejich opakem.

Děkuji za rozhovor.

Přečteno: 1376x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Soužití, romipen, Rozhovory



HLAVNÍ ZPRÁVY

Listopad 1989

Monika Duždová: Neuměla bych už žít v nesvobodě a na vše jen kývat hlavou

15.11.2019 20:52
Měla jsem jednadvacet let, tři malé děti a byla jsem už vdaná, když se v listopadu osmdesátém devátém začaly dít věci, kterým jsem v prvních chvílích nerozuměla. Ale podporovala jsem studenty v tom, že chtějí školy pro všechny a domáhají se svých práv a snad jsem v těch chvílích chtěla být s nimi na náměstích. Zvlášť, když televize odvysílala první sestřih událostí ze 16. listopadu, kdy studenti bratislavských vysokých škol k výročí studentstva pochodovali ulicemi Bratislavy až po tehdejší ministerstvo školství, kde před televizními kamerami přednesli své oprávněné požadavky a volali po dialogu, po svobodě, po školství pro všechny a prohlašovali, že nechtějí „reaktory“. O pár dní později už jsme mohli vidět v televizi i živé vstupy a mimořádná vysílání z demonstrací v Praze i ve velkých městech.
 celý článek

Plakát Kotlebových fašistů. Zdroj: Facebook

Dva Kotlebovci vyvěsili plakát s nápisem: „Zatočíme s asociály a politickými zloději: Pošleme je do pracovních táborů!“

14.11.2019 15:02
Slovenskou Lidovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS) fašisty Mariana Kotleby opět prošetřuje policie. Dva extremisté z této strany zveřejnili na sociální síti plakát připomínající koncentrační tábor, podpořený nenávistným heslem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo