Doba se mění. Ve třicátých letech 20. století se uvažovalo o deportaci uprchlíků na Madagaskar. Dnes je prezident republiky chce uvěznit „na prázdných místech v Africe“ – snad jen dočasně. Jednou byly slavnostně přestřiženy ostnaté dráty na hranicích, dnes se už zase na některých zavádějí. Kdysi v NDR zněl slogan „my jsme národ“ jako výzva k demokratickým změnám, dnes je slyšet hlavně na demonstracích těch, kteří demokracií západního typu opovrhují. Nedávno se premiér této země zavázal, že Česká republika přijme počet uprchlíků určený kvótami EU. Dnes nic nenamítá, když jeho ministr vnitra prohlašuje, že do konce roku žádného uprchlíka do země nepustí. Prostě to, co platí v Německu, zde zdaleka platit nemusí. Hotovo.
Výklad pojmu „extremismus“ je v každé době a zemi různý. Za komunismu měl stát Václava Havla za extrémistu číslo 1, ačkoliv ho skoro nikdo neznal. Přes noc se pak stal „přítelem státu“ se stejným pořadovým číslem. V Rusku a v Číně dnes stačí pramálo a kdokoliv může být považován za extrémistu, stačí se názorově lišit. Za nacismu „extremisté“ skončili v koncentračních táborech, po válce některé hlavní aktéry „zrůdné myšlenky“ čekala poprava. Názory podporovatelů „koncentrace“ jsou dnes opět nejen tolerované, ale často státotvorné. Kdopak se v tom má vyznat?
Někdejší předseda, později soudem zrušené Dělnické strany Tomáš Vandas prohlásil na prvomájové demonstraci v Brně před šesti lety: „Naši krásnou českou zemi zaplavila ničivá imigrantská vlna tsunami, která ničí vše, co je nám drahé a krásné.“ Jeho tehdejší spoluřečník Michal Glas dodal: „Nám a celé Evropě běží čas, tisíce, statisíce imigrantů denně přistává na evropských březích. Je jenom otázkou času, kdy nás, evropská etnika, tyto zrůdy převálcují svým počtem.“ Dobrý prorok, nebo extremista?
Michal Mazel, soudní znalec specializující se na politický extremismus, k projevu Vandase před soudem uvedl: „Navozuje atmosféru smrtelného nebezpečí, až katastrofy, které naší zemi hrozí od přistěhovalců. Jde sice zjevně o nadsázku, nicméně obdobná přirovnání jsou způsobilá navodit přinejmenším negativní vnímání celých skupin obyvatelstva, které se těší na území ČR právní ochraně. Slovo imigrant dopadá i na imigranty legální, mnoho imigrantů je dokonce občany ČR. Ničím nedoložené tvrzení o „ničivé vlně Tsunami ničící vše krásné“ je emocionálně silně vyhroceným, negativním výrokem vůči celé legitimní sociální skupině.“ Za podněcování k nenávisti zmíněnými výroky Městský soud v Brně oba řečníky o rok později pravomocně odsoudil k čtyřměsíčnímu podmínečnému trestu vězení a peněžité pokutě. Téměř vykonaný trest jim zase smazala prezidentská amnestie z konce roku 2012.
Takže všem, kteří se v poslední době podobně vyjadřují ve vztahu k uprchlíkům, hrozí kriminál? Záleží na kontextu. Prokáže-li se, že se trvale snažili svých politických cílů dosahovat nikoliv demokratickou cestou, ale „bojovým způsobem“, jako například vyvoláním pouličních bitev, lze to snad předpokládat. Znovuzavedení nacismu by problém nazvaný tsunami jistě vyřešilo bleskově, ovšem metodami, které jsou prozatím považovány za nezákonné.
Koncem září byl po 16 měsících vazby, částečně vykonané na „samotce“, propuštěn mladý Čech. Protimafiánský útvar ho považuje za nebezpečného teroristu, který za vydatné pomoci policejních agentů připravil útok na nákladní vlak. Slovy „to není třeba“ nařídila ústavní soudkyně obviněnému sundat pouta v soudní síni a pak ho propustit. Znamená jeho propuštění na svobodu zvýšenou teroristickou hrozbu? Nic takového nepociťuji. A co vy?
I osobní kontakt s uprchlíky může vyvolávat strach a předsudky. Jenže kde je vzít, když je sem vláda prostě nepouští a jsme jen přestupní stanicí. Chce to trpělivost. Někdo už před tisíci lety řekl „Tempora mutantur, nos et mutamur in illis“. Časy se mění a my se měníme s nimi.
