Miroslav Kováč: Romové doplácejí na to, že čeští politici nerozumí vlastním zákonům
Po roce 1989 se česká společnost odhodlala „budovat, chránit a rozvíjet
Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých
povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický
stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako
součást rodiny evropských a světových demokracií.“
Nádherné ideje vtěsnané do preambule Ústavy. Nevím, kteří osvětáři stojí za
těmito slovy, vím však, že na půdu obou komor parlamentu mají dnes zapřen
přístup. Je to obrovská tragédie, protože většina politiků tato slova dokáže
pouze přečíst a bohužel někteří (jako třeba senátor Doubrava či bývalá
poslankyně Řápková) nezvládli ani to. To proto dodnes nepochopili, co znamená
slovo demokracie. Případný průzkum by zajisté dopadl katastrofálně, o tom jsem
zcela přesvědčen.
Demokracie nespočívá v účelovém skupování pozemků určených pro solární
elektrárnu, jako v Telnicích, nebo výhodném pronájmu třiceti hektarů půdy,
hotelu, vleku, autocampingu atd. za cenu 250 000 ročně, která odpovídá nájmu
větší kanceláře v Chomutově. To je pouhé prospěchářství a autoritářství.
Chtěl bych se však zaměřit na tato slova: „…vědomi svých povinností vůči
druhým a zodpovědnosti vůči celku“.
V kontextu nedávného projednávání
doporučení Rady EU k integraci Romů na půdě senátu ČR jsou to celkem úsměvná
slova. Třeba senátora Doubravu rozčílilo, že je členským státům doporučováno
umožnit Romům přístup ke vzdělání. Podle něj by Romové měli být rádi, že se (v
praktických – zvláštních školách – pozn. red.) výuka a její intenzita
přizpůsobila jejich schopnostem a jejich možnostem a tvrdí, že je chyba, že se
od tohoto ustupuje. Načež senátor Zeman kontruje: romská, cikánská komunita
nechodí do práce a jenom žije z daní druhých.
Jak je patrné, na jedné straně je Romům upíráno právo na vzdělání, a na
straně druhé, bez vzdělání jsou téměř bez šance najít práci.
Za komunismu bylo zvláštním vzdělávacím systémem proháněno až 80-90% romských
dětí. Cíleně segregovaní absolventi zvláštních škol (tehdy se jim říkalo
pomocné školy) v té době měli možnost alespoň pokračovat ve studiu na dvou
až tříletých učebních oborech. Po roce 1989, kdy se zvyšovaly nároky na vzdělání
zaměstnanců, však bohužel většinou skončili na úřadech práce. Ani tohle nebyl
impuls pro politiky, aby se situací začali zabývat nebo dokonce jí řešit!
Senátoři i dnes svým postojem jasně vzkázali občanům, že zaměstnávání Romů není
pro ČR žádoucí. Vždyť se jedná „pouze“ o 2% z populace.
Kvůli vzdělávání romských dětí je Česká republika dlouhodobě pod palbou
mezinárodní kritiky. V letech 1999 až 2005 bylo ve zvláštních školách dokonce až
70 procent žáků romských, kteří tak často přišli o kvalitní vzdělání. Z
posledního šetření České školní inspekce vyplynulo, že v bývalých zvláštních
školách se stále učí 28 procent zdravých romských dětí.
Někdo možná namítne, že 28% přece není tak hodně. Vždyť dětí z většiny tam
chodí 72%. Když se však na tato čísla podívám podrobněji, tak docházím k
šokujícím závěrům! Romských žáků ve zvláštních školách je 28% z celkových 32 533
žáků vzdělávaných v třídách určených dětem s lehkou mentální disfunkcí. To
znamená 9 109,24 romských dětí.
Pokud bych vycházel z demografické struktury populace v ČR, tak zjišťuji, že
celkem navštěvuje základní školu 807 950 žáků. To je necelých 8% populace. Při
svém výpočtu budu velkorysý, a tento počet u Romů ztrojnásobím, aby výsledek
nebyl až tak děsivý! Tedy vycházím z toho, že podle odhadů žije v ČR od 150 000
do 200 000 Romů.
Z tohoto počtu odečtu 24% (8 x 3)a dostanu se na celkových 48 000 romských
žáků. V tomto světle těch 9109.24 zdravých romských dětí vzdělávaných v
praktických školách představuje přibližně 20% ze všech romských dětí
navštěvujících základní školu.
Znamená to, že každému pátému romskému dítěti je zapovězena budoucnost a
pravděpodobně bude po zbytek života odkázán na sociální pomoc. Pro porovnání 20%
u majority znamená přibližně 160 000 dětí, kterým by ukradli budoucnost. Jsou to
děti, které budou mít extrémně těžké sebeuplatnění na trhu práce. A politici
tohle podporují, protože se cítí silní svou imunitou, které se bojí vzdát.
Přitom se vědomě dopouštějí trestného činu, který si sami navrhli a
schválili, aniž by mu rozuměli. Zřejmě u předčítávání návrhů zákonů usínali.
Trestní zákoník § 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí:
(1) Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou
nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí, bude
potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel
potrestán,
a) uvrhne-li činem uvedeným v odstavci 1 takovou skupinu lidí do těžkých
životních podmínek, nebo
b) vystaví-li takovým činem takovou skupinu lidí nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení.
(3) Příprava je trestná.
