Rok 2014 byl z mého pohledu prověrkou „vyspělosti“ Romů, schopnosti jejich
sebeadaptace v dnešních podmínkách a využití možností nabízejících demokracie ke
zlepšení svého postavení. Čtvrť století je dostatečný časový interval k tomu,
abychom měli z čeho čerpat.
S politováním musím konstatovat, že 25 let života v demokracii, při všech
možnostech, nám hodně ubralo a naše postavení se výrazně zhoršilo. V počátku
jsme byli vyřazeni z pracovního procesu, ale nedovedli jsme pružně reagovat na
pracovní trh a nevyužívali možností seberealizace, u mnohých chyběla finanční
gramotnost a základy právního povědomí. Spokojili jsme se s bídou a naučili se v
ní přežívat (nemám samozřejmě na mysli většinu Romů). To samozřejmě přispívá k
nevraživosti vůči nám všem a snižuje možnosti jednotlivců hledajících lepší
uplatnění.
Přetrvávající nízká úroveň vzdělanosti a nezájem o ní nás mezi jiným
diskvalifikuje ze společenského života a odsouvá na její okraj. V poslední době
se sice situace díky různým podpůrným programům mění, ale nárůst středoškoláků a
vysokoškoláků není tak značný, aby posunul společenské hranice.
Ve vzdělanosti vidím lepší budoucnost našich rodin a dnešní rodiny si tohle
uvědomují
Přitom ve vzdělanosti vidím lepší budoucnost našich rodin a dnešní rodiny si
tohle uvědomují. Přesto rodiče nemotivují a nedohlíží na své děti, nehledají
pro ně lepší budoucnost a co je horší, ani o tom nepřemýšlejí. Ke všemu se
většinou vzdělaní Romové již necítí být Romy, nebo se za svou příslušnost stydí,
čímž přestávají být motivačním prvkem v emancipaci pro méně vzdělané Romy a
zároveň tvoří mezeru v celospolečenském pozitivním obraze romské národnostní
menšiny, na co pak doplácejí
ti z nás, kteří se snaží o „integraci“ (bydlení, zaměstnání atd.).
Postavení Romů se ještě výrazněji zhoršilo od roku 2008, když extrémisté
začali pořádat protiromské demonstrace a lživé kampaně. Za významné pomoci a
podpory médií strhávali veřejnost k nenávisti vůči nám. Demonstrace se konaly
čím dál častěji a nenávist se z různých důvodů stupňovala, dokonce i u lidí,
kterým se nacistická ideologie či jakékoliv rozdělování a rasismus příčí. Protiromská rétorika ovlivnila celou společnost a stala se i hlavním volebním
tématem. Dobře uchopena značka „Rom“ zaručovala úspěch i pro bezprogramové
politiky-strany. Na této vlně se například svezl i Okamura se svou partají.
Naproti tomu, ani hrozba a obava o holé životy, pravidelným zastrašováním a
pokusy o lynče, jakým třeba čelili téměř rok duchcovští Romové, nepřiměla Romy k
přehodnocení svých životních postojů a nevyburcovala v nich zájem o zapojení se
do spolurozhodování o svých potřebách, či zlepšení a zkvalitnění svých životů.
Dokonce se objevili případy, kdy svůj hlas a vlastní budoucnost prodali za pár
drobných stranám, které jim následně stěžují život různými omezeními.
DS SS paradoxně uspěla v lokalitách, ve kterých intenzívně a dlouhodobě
působí sdružení Konexe (Duchcov, Krupka) a kde dlouhodobě čelili protiromským
demonstracím
Zajímavostí je třeba fakt, že v komunálních volbách do zastupitelstev uspěli
náckové z DS SS i přes jejich kriminální minulost, a že se tak stalo právě v
těch lokalitách, ve kterých intenzívně a dlouhodobě působí sdružení Konexe (Duchcov,
Krupka), kde Romové mají významný volební potenciál a dlouhodobě čelili
protiromským demonstracím. Kam tohle spěje, se dá odvodit z minulosti. Z tohoto
příkladu vyplývá, že pokud sdružení působící lokálně nebude šířit mezi Romy
základní právní povědomí a typovat lokální osobnosti, pracovat s komunitou a
podporovat jejich emancipaci, jde o vyhozené peníze na jejich činnost, protože
základním cílem činnosti sdružení je problémy eliminovat, řešit a ne je
udržovat, aby bylo z čeho vykazovat činnost.
Z dnešního dění jasně plyne, že Romové si ani po 25 letech neuvědomují své
možnosti. Připomínám, že nepíšu o všech, ani o většině. Jsou však lokality, kde
je více koncentrovaných těch, co rezignovali nebo si myslí, že nemají
předpoklady pro seberealizaci, případně je nemá kdo motivovat a pracovat s
jejich intelektuálními možnostmi na růstu. Obvykle jsou to lokality, kde
nezaměstnanost celkově dosahuje vysoké procenta a možností uplatnění se je zde
méně. Právě v těchto lokalitách rovněž selhává „obec“, která buď brzdí, nebo si
neví rady s rozvojem obce a vytvářením nových pracovních míst, které by zpětně
přinášela peníze do obecní kasy (rozpočtové určení daní a kupní síla). Pro Romy
to znamená ztrátu nároku na invalidní či starobní důchod, což je v případě
nemoci či stáří znatelně zasáhne a budou odkázáni pouze na existenční minimum.
Do roku 2015 tedy Romům mimo zdraví, lásky a úspěchu přeji, aby si rodičové
vzali k srdci, že vzděláním budují lepší budoucnost pro své děti, které jim to
ve stáří či nemoci vrátí jejich lepší budoucností. Zároveň přispějí k lepšímu
obrazu nás všech a odbourají stud dnešních vzdělaných Romů za jejich
příslušnost.
