Celé Česko před třemi lety šokovaly záběry počestných občanů, kteří pochodovali Varnsdorfem po boku ultrapravicových radikálů a skandovali "Cikáni do plynu". Trnem v oku jim byly ubytovny pro sociálně slabé. Jejich obyvatelům dávali demonstranti za vinu zvýšenou kriminalitu ve městě, stěžovali si na hluk. Vyhrocenou situaci tehdy zklidnili policejní těžkooděnci. To ale neznamená, že sociální pnutí z patnáctitisícového města na česko-německých hranicích lusknutím prstu zmizelo. Ve Varnsdorfu vznikají nové rozbušky možných konfliktů.
Městem zřízená ubytovna v ulici T.G. Masaryka byla před třemi lety jedním z hlavních cílů demonstrantů. Podle Varnsdorfských, kteří se postavili po bok extremistů, byla přeplněná kriminálními živly a také nepříjemně hlučná. Po třech letech je ubytovna naplněná ani ne z poloviny a i díky tomu výrazně ztichla. Mezi jejími klienty jsou romské i bílé rodiny. Na chodbách je nově vymalováno a všechny společenské prostory jsou uklizené a vytřené dočista. Šedivý dům "u červeného kostela" se tak vlastně ani moc neliší od některých starších vysokoškolských kolejí.
Přesto některé problémy přetrvávají. Reportéry portálu ČT24 na ubytovně přivítal nepříjemný zápach, jako by někdo vařil zkažené maso. "Útulek pro sociálně slabé" také roky marně bojuje s invazí švábů. Zbavit se jich nedaří ani přesto, že správa ubytovny pravidelně provádí dezinsekce.
Společné toalety a koupelny jsou sešlé stářím, a tak i přes snahu uklízeček stále vypadají špinavě a zašle. V útulku pro 112 lidí, kde kromě ubytovny sídlí ještě noclehárna, centrum sociálních služeb a nízkoprahový klub, je navíc k dispozici jen pět toalet. A právě to je jedna z věcí, kterou kritizuje vládní Agentura pro sociální začleňování.
"Společné toalety na patře – v těchto podmínkách vychovávat děti je nesmysl. Pokud chce obec ubytovávat rodiny s dětmi, tak by to měla dělat ve standardních podmínkách, kdy bude pronajímat nájemní bydlení například na základě krátkodobých smluv," říká ředitel agentury Martin Šimáček.
Děti přitom tvoří téměř 40 % nájemníků ubytovny. Některé z nich nikdy nepoznaly, jak vypadá normální byt. Kromě společných toalet si musí zvyknout na pokoje přidělené podle striktního pravidla – dvě osoby, jeden pokoj. A protože na ubytovně jsou "byty" maximálně o dvou místnostech, početnější rodiny musí počítat s tím, že budou "rozstrkané" do více oddělených "krcálků".
K nejstarším obyvatelům ubytovny, kteří tu prožili i protiromské demonstrace, patří desetičlenná rodina. "Je to smíšená rodina. Otec je Rom, matka běloška. Nikdo z nich nepracuje. Jsou tady od roku 2008, kdy vyhořeli. Sociální odbor pro ně hledal umístění – první co se nabízí, je městská ubytovna," popsal správce ubytovny v Masarykově ulici Karel Jiřišta. Najít ve Varnsdorfu jiné bydlení není podle něj pro rodinu snadné. "Oni mají problém, že jich je hodně, a tak adekvátní bydlení ve Varnsdorfu neseženou," tvrdí.
Město navíc sociálně slabým jiné bydlení než ubytovnu nabídnout ani nedokáže. Sociální byty, které by mohly pomoci, ve Varnsdorfu chybí. "Dovedete si představit, jakým způsobem by lidé přijali, kdyby se tady začaly budovat sociální byty? Běžní občané tady ty sociálně slabé nechtějí," vysvětluje absenci bydlení vhodnějšího pro chudé rodiny s dětmi starosta Varnsdorfu Martin Louka. Koncentraci sociálně slabých na ubytovně se společnými toaletami na chodbě považuje za adekvátní řešení složité situace.
Naděje na snazší cestu z ubytovny za lepším bydlením by tak mohla početným rodinám svitnout až nyní, kdy se zdá, že by povinnost provozovat sociální byty mohl nařídit obcím zákon. Ve Varnsdorfu se tak pod tlakem okolností začíná uvažovat o tom, že by se na byty pro chudé mohla přeměnit dosluhující ubytovna v Lounské. "Zatím konečné rozhodnutí nepadlo, domnívám se ale, že to bude směřováno k tomu, že se budeme snažit získat nějaké dotace a připravit se na to, abychom měli k dispozici sociální bydlení pro případ, že by došlo ke změnám zákonů," uvedl starosta Varnsdorfu.
